Dvořák byl s oběma finalisty krůček od trofeje. Chci vidět kvalitní hokej, přeje si

Radek Dvořák v dresech Floridy a Edmontonu | Zdroj: koláž TN.cz - obě fota profimedia

David Panuška

7. 6. 2024, 10:10

Bývalý český hokejista Radek Dvořák se může pyšnit tím, že se hned dvakrát představil ve finále Stanley Cupu. Byl tam s Edmontonem i Floridou, tedy s týmy, které si to letos o stříbrný pohár rozdají společně. Rodák z Tábora ale nikomu fandit nebude, přeje si především kvalitní hokej.

V roce 1996 s Floridou Panthers, o deset let později s Edmontonem. Radek Dvořák byl ve finále Stanley Cupu hned dvakrát, ale ani jednou mu to nevyšlo. Nyní se jeho bývalé týmy potkají poprvé v boji o slavný Stanley Cup.

Menším favoritem je podle Radka Dvořáka Florida, za kterou rodák z jižních Čech odehrál 613 utkání, což je pátý největší počet v historii celého klubu. Více mají opory posledních let Aleksander Barkov, Aaron Ekblad či Jonathan Huberdeau.

V rozhovoru pro TN.cz se Dvořák rozpovídal o zkušenostech ve finálových zápasech, o tom, proč první boj o slavný pohár tolik neprožíval a kdo si myslí, že si dojde pro trofej pro nejužitečnějšího hráče celého play-off.

Související obsah

00:45

Dvořák o českém kouči v NHL: Odříkání, ale hokej miluje. Známe se od dětství

6. 6. 2024 David Panuška D. PANUŠKA

​Ve finále se potkají dva týmy, ve kterých jste hrál. Jak to vidíte a co podle vás rozhodne?
Rozhodnou maličkosti. Jsou to dost podobné týmy, mají talent a rychlost, není náhoda, že se oba dostaly až do úplného finále. Je to 50 na 50, ale Florida možná bude těžit z toho, že má více zkušeností. Edmonton je ve finále po dlouhé době. V dnešní době si každý myslel, že vyhraje Dallas nad Edmontonem, ale je to hodně nevyzpytatelné. Obrany mají kvalitní, Florida má možná vyrovnanější všechny čtyři formace. Záležet bude hodně na prvních zápasech, musí si to sednout a brankář musí zachytat. 

Florida nevyhrála Stanley Cup nikdy, Edmonton naposledy před 34 lety. To bude obrovský úspěch pro jeden z týmů...
Pro organizace je finále velké nakopnutí do budoucna. Florida začíná být hokejová bašta, tým budovali nějaká léta a teď se to ukazuje. Pomůže to všem – státu, NHL i ve světě. Malé děti budou mít nové vzory. Je hezké vidět, že tam jsou týmy, které dlouho úspěch neměly. Když se ale prohraje, bere se to jako neúspěch. 

Budete spíše přát Floridě, když jste tam byl nejdéle?
Fandím dobrému hokeji, je mi jedno, kdo vyhraje. Líbí se mi týmy, které hrají hezký hokej směrem dopředu, ale umí i bránit. Když vidím kvalitní hokej, tak je mi jedno, kdo vyhraje. 

Jak vzpomínáte na prohraná finále právě s Floridou a Edmontonem?
Je těžké prohrát finále Stanley Cupu. První finále jsem si moc neužil, byl jsem mladíček a bylo to po revoluci. Věděli jsme, co je Stanley Cup, ale nevnímal jsem to tolik. Věděli jsme, kde jsme a o co hrajeme, v devadesátkách jsme viděli vyhrát Jardu Jágra. První rok, hned finále a člověk si myslel, že tam bude každý rok. Nakonec ale jako hráči zjistíme, že je moc těžké se tam dostat. Mrzelo to, ale více mě to mrzelo v roce 2006, kdy jsme s Edmontonem prohráli sedmý zápas v Carolině. Tam už byl člověk v NHL nějaký pátek a věděl, co to obnáší, jak je to těžké a co se musí sejít dohromady, aby to vyšlo. Člověk byl starší a říkal si, kolik dostane ještě šancí. Zamrzí to, když člověk stárne a uvědomí si, jak blízko k tomu poháru byl.

Komu byste nyní dal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off? V Edmontonu se nabízí McDavid, na Floridě září Barkov, ale i Tkachuk či Bobrovskij...
Kdyby se MVP dalo dát celému týmu, tak si to zaslouží celý tým. Saša Barkov každý rok dokazuje, že je hráč nejvyšších kvalit. Hraje dopředu i dozadu a za mě je top 5 hráč na světě. Takže asi on. Umí hrát na obou stranách ledu, dokáže zápasy rozhodovat a připravovat důležité góly. Je to i velká zásluha Bobrovského, Saša tam je ale nejdéle a byl Floridou draftován. Na druhé straně asi McDavid a Draisaitl. 

Vzdálenost mezi Edmontonem a Floridou je asi 4,5 tisíce kilometrů. Jsou lety náročné, anebo už je hráč tak blízko, že jede na "autopilota"?
Tam už nepřemýšlíte. Prostě sednete do letadla, a jestli poletíte pět nebo deset hodin, je jedno. Jedete za tím pohárem, samo o sobě vám to dodá energii a adrenalin. Chcete být na ledě, jen hrát a už nevnímáte ani únavu. Je to dlouhá vzdálenost, ale hráči mají ten nejlepší servis. Je to stejné pro oba týmy. 

Edmonton postoupil do finále přes Dallas: