V úterý večer vstoupí čeští fotbalisté do mistrovství Evropy proti Portugalsku. Nejen o tomto zápase se pro Nova Sport a web TN.cz v obsáhlém rozhovoru rozpovídal jeden z nejlepších brankářů historie Petr Čech. Řeč padla na rozdílového hráče Portugalců, hvězdného Cristiana Ronalda, Anglii, tureckou mentalitu nebo sportovní dlouhověkost, kdy 42letý vítěz Ligy mistrů vysvětlil, v čem je jiné ji udržovat ve fotbale oproti hokeji, ve kterém je v posledních letech také úspěšný.
Během své kariéry jste nastoupil na čtyřech evropských šampionátech a jednom mistrovství světa. Co se hráči honí hlavou před prvním zápasem turnaje? Je to více nervozita, nebo natěšení?
Nejvíce emoční zážitky jsem měl z Portugalska, protože to bylo moje první mistrovství Evropy. A potom i v roce 2016, kdy jsem věděl, že to je mé poslední EURO v dresu národního týmu. Šampionát sám o sobě je zážitek pro každého hráče. Je to obrovský kolotoč. Mediální zájem, fanoušci jsou všude i atmosféra šampionátů je trochu zvláštní, protože je to taková oslava fotbalu. Když člověk hraje kvalifikaci, tak jde o postup. A když se nepostoupí, tak budou všichni zklamaní. Ale když se jede na EURO, tak i fanoušci si to tam jedou užít, jsou úplně jinak naladění a to se promítá do celé té atmosféry. Ten zážitek od začátku do konce opravdu stojí za to. Jestliže jste ve skupině, která začíná až třetím čtvrtým hracím dnem, tak každým dnem je připomínka, že už to začalo, a nervozita stoupá. Když přijde samotný den zápasu, každý se na to těší. Nervozita je tam taky. Člověk chce uspět a každý zápas je důležitý. Je to směsice dobré nálady, ale i vnitřního napětí, že už to všechno začíná.
Je tedy pro atmosféru lepší, když se hraje v jednom, maximálně dvou státech, než jak tomu bylo před třemi lety?
I logisticky je to pro fanouška snazší. Byly tam variace s postupy, kdy se nevědělo, kde kdo bude hrát. Když se ví, že se hraje v jedné nebo dvou zemích, fanoušci si zabookují hotely a naplánují si cestu. Pokud je to roztahané po celé Evropě, tak i počet fanoušků je menší a logisticky je všechno pro ně složitější. Myslím si, že šampionát by měl být v jednom nebo dvou státech, kde se to všechno soustředí a má to tu správnou atmosféru. Jsem rád, že to je zpátky u tohoto modelu.
Český tým vstoupí do turnaje proti Portugalsku. Je výhoda hrát na začátek s favoritem, nebo ne?
Já myslím, že jo. Pro ně je to taky první zápas a první ostrý start. V úvodních zápasech se může stát všechno. Mají velká očekávání. Může je svazovat fakt, že jsou velkým favoritem na vítězství celého šampionátu. Pokud je chytnete ve druhém třetím zápase, kdy už jsou rozehraní a jsou rozdané karty, tak je to kolikrát horší. Může to být naše výhoda. Pokud se ten zápas podaří a Portugalsko nechytne začátek, může se to vyvíjet všelijak.
Jakou atmosféru vnímáte okolo českého týmu poté, co ho převzal kouč Ivan Hašek? Co jste říkal na přípravné zápasy?
Atmosféra byla pozitivní. Je vidět, že věci asi fungují. Samozřejmě ty zápasy nedopadly podle představ, co se týče kvality výkonu, byť výsledkově ano. Na druhou stranu, mění se trenér, mění se systém. Člověk se musí sžít s tím, co trenér požaduje. Pozitivní bylo, že i hráči jednotně mluvili v dobrém duchu s dobrou energií. Přestože se zápasy neodehrály s kvalitním výkonem, dokázaly se uhrát výsledky a to je kolikrát také podstatné. Vyhrát zápas, kdy se všechno daří, je daleko snazší než naopak. Najít způsob je také důležité. Myslím si, že to pomohlo všem, protože pozitivní atmosféra se snáze udrží, když se vyhrává.
Před turnajem se také hodně řeší pozice gólmana. Jindřich Staněk, Matěj Kovář a Vítězslav Jaroš měli skvělou sezónu. Koho byste preferoval jako jedničku?
Jindra Staněk byl vyhlášen nejlepším brankářem sezóny v české lize. V národním týmu má i nejvíc odchytáno, takže si myslím, že ta volba padne na něj. A je to podle mě správně. I přesto, že Vítek Jaroš měl skvělou sezónu v Grazu. Vyhráli pohár i ligu, což se asi úplně nečekalo. Přišel, zapadl, sezóna se mu podařilo. To mu společně s tím, že nastupoval v jedenadvacítce, pomohlo do nominace. Matěj Kovář neodchytal tolik zápasů v lize, ale chytal všechny zápasy v pohárech za Leverkusen, který měl historickou sezónu. Ten je také na pozitivní vlně, byť zklamání z finále Evropské ligy tam je, to je samozřejmé. Myslím si, že je v nominaci po právu.
A co Tomáš Vaclík?
Mohl tam být. Přišel do Albacete, pomohl jim se zachránit ve druhé španělské lize, což je kvalitní soutěž. Navíc má spoustu zkušeností, zná národní tým. Ivan Hašek ale říkal, že nominace je příprava do budoucna. I zkušenost být součástí kádru na mistrovství Evropy je pro mladého hráče neocenitelná. Tím, že je nominace pro 26 hráčů, což je až zbytečně velký počet, má trenér možnost pozvat tři čtyři hráče, kteří budou žolíky nebo těmi, kteří tam jsou, aby nasáli atmosféru, viděli šampionát na vlastní oči, zažili si to. Pak se na nich dá stavět v budoucnu. Proto asi padla volba na Jaroše, který měl skvělou sezónu a jako nejméně zkušený brankář nasaje atmosféru a do budoucna to pro něj bude přínosem. Pro Tomáše by to bylo skvělé rozloučení s reprezentační kariérou, ale třeba ne. Třeba se do reprezentace vrátí, ale určitě s evropskými šampionáty, protože čas letí a další čtyři roky už je dlouhá doba. Trenéři přihlédli k budoucnosti.
Jak už bylo řečeno, do turnaje nastoupí Češi proti Portugalsku, jednomu z největších favoritů turnaje. Jakou taktiku byste doporučil?
Otevřený souboj platit určitě nebude, ale pasivní blok také ne. S těmito soupeři je strašně důležité být aktivní. Je potřeba dobře bránit, vycházet ze zabezpečené obrany, nedat jim prostor, ale hrát aktivně. To je dost velký rozdíl. Jedna věc je hrát aktivně v hlubokém bloku a druhá hrát pasivně v obranném bloku. Protože pokud se uchýlíme k tomu, že budeme stát pasivně na vlastní polovině, tak tito hráči mají dostatek zkušeností a dovedností, aby hluboký pasivní blok překonali. V případě, že to bude aktivní hra s velkým tlakem na míč, byť na zhuštěném prostoru, je to úplně jiný styl fotbalu a můžou se otevřít okénka k rychlým protiútokům. Takto se může stát cokoliv, protože náš tým je relativně silný i ve standardních situacích. V případě, že si je vytvoříme, můžeme soupeře překonat. Jejich hráči nejsou tolik urostlí, může to být jeden z klíčů v zápase.
Na koho by si Češi měli dát největší pozor?
Klíčovou osobností bude Bernardo Silva. Dále nikdo nemůže opomenout Ronalda. Není to ten Ronaldo, který před dvěma až čtyřmi lety hrál v Evropě, ale na druhou stranu je pořád fit, má pořád stejnou motivaci a bude chtít ukázat, že je pořád tím rozdílovým hráčem. Navíc má skvělé zakončení, standardní situace. Může pomoci i tím. Ať si každý říká, co chce, tak v Arábii nemá takové vytížení, takže nebude unavený. Bude mít více sil a bude dobře připravený. Společně se svými zkušenostmi je velice nebezpečný a na to si musíme dát pozor. Řekl bych ale, že rozdílovým hráčem Portugalska bude Bernardo Silva. Když se ale podíváme do všech řad toho týmu, tak najdeme hráče z top lig, top týmů. Kádr mají velmi vyrovnaný. Je tam kombinace zkušených hráčů s mladými. Vědí, jak vyhrávat trofeje, a to si myslím, že je jejich největší síla.
Může být pro Ronalda nevýhodou, že ztratil kontakt s evropským fotbalem?
Myslím si, že ne. Zkušeností má na rozdávání. S tímhle si jednoduše poradí. Navíc teď odehráli několik přátelských utkání, takže zpátky zapadne do národního týmu. U něj to bude hodně o tom, jestli mu vydrží forma.
Vy jste na Euru dvakrát nastoupil proti Portugalsku. Jak na ty zápasy vzpomínáte?
V roce 2008 jsme s nimi hráli druhý zápas ve skupině a prohráli jsme 1:3. Jejich tým byl obrovsky našlapaný, byla tam spousta hvězd. Navíc začínala tato generace okolo Ronalda. Měli jsme to těžké. I když byly pasáže hry, kdy jsme jim stačili, tak oni dokázali v útočné fázi najít skulinky a dát nám góly. Ve čtvrtfinále ve Varšavě jsme moc šancí neměli, ale na druhou stranu jsme dobře bránili a dělali jim to složité. Přestože nějaké šance měli, tak se jim dlouho nedařilo nám dát gól. Bohužel po centru rozhodla hlavička Ronalda. To byla ukázka toho, že jsme hráli v hlubokém bloku, byli zatlačeni do defenzivy, ale byli jsme aktivní. Nečekali jsme, až nám dají dva tři góly. Při každé příležitosti jsme je dostupovali a nechtěli jim dát ten prostor. To jim moc nesedělo a může to být jedna z cest, jak s nimi uspět. Samozřejmě ty týmy jsou úplně jiné, ale jejich fotbal je založený na rychlosti a technice, takže pokud nebudou mít čas a prostor, bude se jim hrát hůře.
Vy jste se na trávníku potkal i se stoperem Pepem. Co říkáte na to, že i ve 41 letech je schopný konkurovat na té nejvyšší úrovni?
Měl štěstí, že nebyl zraněný. Jeho tělo vypadá pořád stejně. Je vidět, že se o sebe stará, proto má tu dlouhověkost. Asi mu pomohlo i to, že hrál v top klubech. Pokud hrajete obránce v top klubu, tak nějaké síly ušetříte, než abyste musel pořád bránit, lítat a nahánět soupeře. Největší kredit ale patří tomu, jak se o sebe stará. Je to pořád ten stejný Pepe. Jakmile má možnost přiostřit, nakopat, tak to rád udělá. To si myslím, že ho neopustilo.
U té dlouhověkosti bych ještě zůstal. Jaromír Jágr je schopný hrát na nejvyšší úrovni v Česku i v 52 letech. Je v tom u hokejistů nějaký rozdíl?
To, že hraje Jaromír v tomto věku, je také výjimka. To není normální, je to neuvěřitelný úkaz. U hokeje je výhoda, že hráč, který je starší, má zkušenosti a udrží si rychlost, hrát může, ale zkrátí si střídání. Někdy se dá i to střídání vynechat. Ve fotbale se to nedá. Ve sportech, kde se střídá bez omezení, je to snazší. Pokud u fotbalu nejste fyzicky na výši nebo nemáte rychlost, tak dlouho nevydržíte. Samozřejmě se to dá. Je to vidět na hráčích, jako je třeba Thiago Silva, ale ten stráví deset hodin denně regenerací. Má nakoupené všechny možné terapie doma a tím tráví čas, aby regeneroval rychleji než mladší hráči a udržel se v kondici. U Ronalda to je to samé. Tito hráči se o sebe starají a mají i to štěstí, že jim tělo drží.
Vraťme se k Euru. Kromě Portugalska se Češi v základní skupině utkají s Gruzií a Tureckem. Jaké jim dáváte šance na postup do osmifinále?
Turci mě překvapili, protože v kvalifikaci hráli velmi dobře. Myslím si, že budou skvěle připravení. U nich víme, že to hodně záleží na jejich mentálním nastavení, jak unesou tlak a jak udrží své emoce. Je to horkokrevný tým. Buď je to vystřelí nahoru, nebo naopak potopí. Sám jsem zvědavý, jak se s tím vypořádají. Po kvalifikaci na ně bude v Turecku větší očekávání. Jsem sám zvědavý, jestli to zvládnou. Gruzie nemá co ztratit. Je to tým, který žije svoji pohádku. Jsou na Euru a můžou jenom překvapit. To také může být nebezpečné. Asi nepočítají s tím, že by hráli o postup, ale myslím si, že trojice Česko, Turecko, Gruzie je vyrovnaná a druhé místo je otevřené. Portugalci skupinu vyhrají. Pohlídají si to, ať už kvalitou, nebo zkušenostmi. Samozřejmě se jim ten turnaj nemusí povést, člověk nikdy neví. Když se ale podíváme na ten tým, právem jsou považováni za favorita turnaje. V bitvě o druhé místo bude záležet na momentální formě a na štěstí.
Může být pro Turecko výhoda, že se hraje v Německu, kde žije hodně Turků?
Budou mít obrovskou podporu a asi pro ně bude jednodušší hrát s vědomím, že stadion bude vždy plný. Turecko je však fotbalový národ, takže i kdyby se hrálo jinde, oni se tam dopraví. Spíš bude záležet, jak si poradí s tlakem, že v kvalifikaci hráli dobře a všichni čekají, že na to naváží. Víme ale, jak umí být psychicky nevyrovnaní. Jestli to zvládnou, budou nebezpeční.
Co byste považoval za úspěch pro českou reprezentaci?
Určitě postup ze skupiny a pak bude záležet, na jakého soupeře narazíme. V osmifinále se může stát cokoli, protože je to hodně o psychické síle. Když se postoupí ze skupiny, máte mnohem větší sebedůvěru a hrajete ve větší pohodě. Když pak nejste ani favorit, hraje se vám lépe. Postup ze skupiny je reálný a měl by být cílem. To, co bude následovat dál, bude další úspěch navíc. Na druhou stranu naše skupina je vyrovnaná a každý za Portugalskem bude cítit neúspěch, když se nepostoupí.
Co říkáte na start turnaje, ve kterém zatím padá hodně gólů?
První zápasy jsou velmi ošemetné, že nikdy nevíte, co čekat. V prvních zápasech je vidět, že všechny týmy si vytvářely šance. Padají góly, což vede k tomu, že ostatní musejí hrát aktivně. Když Albánie dala gól po 20 vteřinách, Itálie nemohla hrát takticky. Pak se to otevírá i pro druhého soupeře. V utkáních padaly brzké góly, a proto byly zápasy víc otevřené. Uvidíme, jak to bude vypadat v zápasech, kde vyrovnané stavy vydrží delší dobu. Myslím si, že může jít o jeden ze šampionátu, kde bude padat víc gólů. Víc a víc týmů se snaží hrát, z čehož pramení víc chyb.
Jak hodnotíte vstup do ME ze strany Anglie, kde jste odehrál podstatnou část kariéry?
Výhra je výhra, ale výkon byl rozpačitý a nebylo to ideální. Myslím si, že to je to nejlepší, co se mohlo Anglii stát. Kdyby vyhráli jednoduše 3:0, tak se bude všude objevovat, že jsou rozjetá mašina, která jede na vítězství. Tlak by tak neustále narůstal. Takhle se píše, že musejí přidat, což všechny udrží v dobrém rozpoložení a nohama na zemi. I samotný tým bude vědět, kde má přidat, což může být pro Anglii výhoda. Z minulosti víme, že jakmile první zápas zvládli hladce, všichni se už bavili o tom, jak budou hrát play-off, jak daleko dojdou a že musejí vyhrát. Navíc zvítězit v zápase, kde nehrajete perfektně, je kolikrát lepší než projít tím jako nůž máslem a myslet si, že vše půjde samo. Pro Anglii jedině dobře, že se trochu natrápila, ale dokázala vyhrát. Myslím, že se bude zlepšovat.
Je tedy kritika kouče Southgatea předčasná?
Musíte si umět vybrat, jestli chcete hrát atraktivní fotbal a prohrát v osmifinále, nebo hrát o medaili. Ideálně by chtěl každý hrát atraktivní fotbal a vše vyhrát, ale to se stává málokdy. Ať je zápas jakýkoli, člověk hlavně musí umět vyhrát. I když člověk hraje za top klub, jsou zápasy, na které se dívat nedá. Ty největší týmy dokáží zvítězit právě v situacích, kdy se ne všechno daří. To je kolikrát důležitější, protože zajíci se počítají po honu. Po nominaci všichni kritizují a povídají, kdo tam měl nebo neměl být. Když pak tým najednou turnaj vyhraje, nikdo nemůže nic říct. Po jiné nominaci jsou zase všichni spokojení, ale tým pak prohraje první dva zápasy, jede domů a všechno je špatně. Pro Anglii ale bude třetí místo málo, protože po minulém šampionátu chtějí dojít minimálně stejně daleko a zlatou medaili vyhrát.
Zaujalo vás ještě něco v dosavadním průběhu ME?
Zatím se ukazuje, že pokud tým nedorazí svého soupeře, je to ošemetné. Viděli jsme to u Dánska, které mělo za stavu 1:0 dvě velké šance, ale Slovinsko nedorazili. Nakonec mohli dokonce prohrát, protože Slovinci trefili tyčku. Také v zápase Nizozemska s Polskem měli Poláci šance, a kdyby přidali druhý gól, mohlo se všechno obrátit. Momentálně je vidět, že hrát na 1:0 bude ošemetné. Soupeře je důležité dorazit a nebýt místo toho pasivní a čekat, že už to nějak dopadne. Na mistrovství se ukazuje, že všechno se může rychle otočit.
Tipnul byste si, kdo turnaj vyhraje a kteří hráči zazáří?
Mbappé může být jeden z hráčů, kteří budou hvězdami turnaje. Francie je pro mě jeden z favoritů. Ten tým je vyrovnaný, má i zkušenosti. Hráči jako Mbappé můžou udělat rozdíl. Jsou tam hráči, kteří zažili mistrovství světa a mají zkušenosti, jak se vyhrávají velké turnaje. Portugalci jsou také jedni z favoritů. Anglie se rovněž nedá nikdy opomenout, protože všichni hráči jsou z top týmů nebo nejlepší soutěže na světě. Kvalita je obrovská. Nedá se podceňovat ani Španělsko. Překvapivě si myslím, že může hrát dobře Německo. Němci se dva roky "plácali" přípravou, kde nehráli o nic. Měli hodně přáteláků, protože věděli, že nehrají kvalifikaci. Měnil se trenér. Je to takové všelijaké. V prvním zápase ale hráli velmi dobře. Spíš se čekalo, že i když to je domácí šampionát, tak budou nemastní neslaní, ale můžou být tým, který překvapí.
Přišlo mi ale, že to Skotové příliš Němcům neztížili.
Skotové jsou lepší tým, než jak je Němci vystavili. Ti hráli opravdu dobře, dali góly, to jim pomohlo. Pak navíc hráli proti deseti. Skotsku se zápas nepovedl, ale pořád to je tým, který má určitou kvalitu a nikdy nevypadal takto na ručník. Němci jsou historicky turnajové mužstvo a můžou být ten favorit, o kterém se nemluví, projede si to a může všechny překvapit.
Takhle Čech mluvil o dalších týmech na turnaji: