Mistrovství Evropy v Bělehradě bylo pro české plavání s přehledem nejúspěšnější v historii. Barbora Seemanová, Kristýna Horská, Barbora Janíčková a Daniel Gemov na něm posbírali celkem sedm medailí a tři z nich se také úspěšně kvalifikovali na olympijské hry v Paříži. Po příletu ze Srbska popsaly úspěšné medailistky pro televizi Nova své dojmy. "Dělá mě šťastnou, že plavání u nás roste. Doufám, že lidi vidí, že to přináší nějaké výsledky a budou nám i nadále fandit," řekla mimo jiné Barbora Seemanová.
"Je to skvělý pocit. Všechny medaile, co jsme vyhráli na mistrovství Evropy, jsou hodně cenné. Nejen pro nás, ale i pro plavání a český sport. Mám z toho velkou radost. Je to motivace do další práce," vypráví nadšeně Barbora Seemanová, která v Bělehradě vybojovala celkem čtyři medaile, což se žádnému českému plavci na mistrovství Evropy dosud nepodařilo.
S takovými ambicemi ale zdaleka do Srbska neodlétala. "Doufala jsem v kraulovou dvoustovku. Chtěla jsem obhájit můj titul z roku 2021. Říkala jsem si, že bych mohla získat medaili na kraulařské stovce. Ty ostatní jsem nečekala. Na 400 kraul jsem se úplně nesoustředila. Odjížděla jsem na Evropu s tím, že to je pro mě kontrolní závod a neplánuju tam plavat osobní rekordy, byl to odrazový můstek do olympiády. Ale povedlo se mi to. Jsem ráda, navíc s takovými bonusy," řekla česká plavkyně a s úsměvem se podívala na čtyři zlaté kovy pověšené na krku.
Na kraulařské stovce ale Seemanová neuspěla z českých plavkyň jediná. Jako druhá dohmátla Barbora Janíčková, která nedávno dokončila bakalářské studium na Přírodovědecké fakultě. "Je to krásný pocit, první medaile na vrcholné akci. Stát na stupních vítězů vedle Barči a slyšet hymnu je úžasný zážitek," vypráví nadšeně mladá plavkyně, která v podobný úspěch ani nedoufala. "Odlétala jsem s cílem se dostat do finále na sto metrů kraula a 50 metrů volný způsob. Že by to vyšlo na medaili jsme si s trenérem určitě netroufali říci."
Podívejte se na rozhovor s Kristýnou Horskou:
Šťastná je po příletu do Prahy i Kristýna Horská, která po zdravotních problémech s očima a se srdcem přidala k loňskému bronzu zlatou medaili na 200 metrů prsa. "Je to neuvěřitelné. Takto velký cíl jsem si nikdy nedávala. Je to pro mě strašně velké překvapení, krásný okamžik to byl," říká rodačka z Prahy, která si ve finále zároveň splnila olympijský limit pro účast v Paříži. "Z toho mám upřímně ještě větší radost. Že jsem k tomu přidala ještě zlatou medaili, je bonus, ale jela jsem si tam hlavně pro limit na olympiádu. Jsem strašně ráda, že se mi to povedlo a veškerá ta dřina se zúročila," těší Horskou.
Byla to pro ni poslední možnost, jak se do Paříže kvalifikovat. "Tlak tam samozřejmě byl. Snažila jsem se nebýt nervózní. Lehce se to říká, ale hůř dělá. Chtěla jsem limit splnit už v semifinále, abych si finále mohla užít. To se mi bohužel nepovedlo, protože jsem udělala pár chyb. Ten závod mě ale vůbec neunavil a hned, jak jsem doplavala, jsem se těšila na finále," popisuje Horská. V bitvě o medaile do toho šlápla ještě víc.
"Snažila jsem se tlačit co nejvíce dopředu, šla jsem do toho od začátku naplno. Nechtěla jsem šetřit síly, abych nelitovala, že kdybych zabrala dříve, tak to mohlo vyjít. Když jsem si po prvních sto metrech vytvořila náskok, tak to mě tlačilo mnohem víc a říkala jsem si 'Vydrž, pojď, uplav jim a hlavně neumři a bude to dobré,'" směje se Horská.
Na rozdíl od ní a Barbory Seemanové ale Barbora Janíčková na limit nedosáhla. "U stovky byl limit neskutečně vysoko. Tam jsme s tím vůbec nepočítali. To by znamenalo zlepšení osobáku asi o vteřinu a půl, to by bylo mimo mé aktuální možnosti. Na padesátce jsem se o to snažila, ale myslím si, že čas 24,94 byl pravděpodobně mé maximum. Tam je to trochu hořké, ale snad za čtyři roky," doufá česká plavkyně.
Barbora Janíčková je z první medaile na vrcholné akci nadšená:
Seemanovou, Horskou a Gemova tak nyní čeká poslední příprava před odletem do Paříže. Z toho důvodu musí oslavy úspěchů z evropského šampionátu odložit. "Až po olympijských hrách. Teď jsme v plné přípravě, té nejdůležitější. Žádné oslavy nepřipadají v úvahu, oslavíme to až s koncem sezóny," říká rozhodně Seemanová. Podobně to vidí i její kolegyně. "Teď určitě nic oslavovat nebudu. Pro mě byla oslava už to, že u toho byli rodiče. Když jsem viděla paní trenérku, jak byla nadšená, tak to bylo pro mě dostačující. Oslava jako taková bude určitě až po olympiádě. Teď se to úplně nehodí."
Velké oslavy neplánuje ani Janíčková, která bude svým kamarádkám fandit do Paříže na dálku. "Oslavila jsem si to s mamkou. Neplánuju nic velkého oslavovat. Teď nás čeká pár dní trénink, potom volno."
Poslední měsíc hodlají Seemanová a Horská naplno věnovat tréninku. "Hodlám trénovat hodně. Jako doposud a možná trošičku více. Čeká mě už jenom soustředění a trénink," popisuje Seemanová. A jak to má Horská? "Do úterý mám volno. Tento týden ještě bude takový lehčí, adaptační, pak půjdu zpět do plného tréninku. S trenérkou jsme se shodly, že se mi hodně osvědčilo odpočívat. Naděláno mám za celý život dost a teď budeme jenom ladit detaily. Nebude o velkých kilometrážích, ale určitě tam ještě nějaká práce bude. Plavu až 31. července, takže ještě nějaký čas na práci tam je."
A s jakými cíli české plavkyně do Paříže odletí? "Hodlám zlepšit osobní a český rekord. Když se mi to povede, mělo by to znamenat posun ve světových žebříčcích, což bych moc chtěla, ale Australanky jsou hrozně rychlé," uvědomuje si Seemanová. "Ráda bych zlepšila svůj český rekord, který jsem teď zaplavala. Uvidíme, co to přinese. Vůbec nedokážu říct, na co to bude v Paříži stačit," dodává Horská na závěr.