Srdce chorvatského fotbalového národa dostalo v pondělí pořádně zabrat. Nával euforie s příchutí happy endu vystřídal infarkt v závěru, který uvalil svěřence kouče Deliče do kómatu, ze kterého už se možná neprobudí. Luka Modrič mohl být po 4 letech znovu hrdinou. Viděli jsme smutné loučení fotbalové legendy a zlaté chorvatské generace?
Když na předzápasové tiskové konferenci trenér Italů Spalletti prohlásil, že od jeho týmu lze očekávat nehezkou, ale účelnou hru, bylo jasné, že Chorvaté budou moci diktovat tempo a dobývat obranu squadry azzurry. Už sestava Italů naznačovala, že v určitých fázích hry budou před chorvatským výběrem stát před vápnem hned v pěti obráncích.
Zlatko Delič se po nepovedeném experimentu proti Albánii s Juranovičem a Perišičem vrátil k obraně, která povolila na úvod šampionátu Španělům 3 góly. Jinak základní jedenáctka Chorvatska v určitých fragmentech duelu připomínala systém bez klasické devítky v rozestavení 4-6-0. První poločas toho fanouškům moc nenabídl a s klidným svědomím by se dalo mluvit o tom, že největší zápal úřadující mistři Evropy tradičně předvedli u zpěvu hymny.
Tento zápas ale ukázal dvě rozdílné tváře, ta divácky atraktivnější se začala ukazovat hned po změně stran. Frattesiho ruka krátce po nástupu na plac rázem probudila nejen chorvatské naděje, ale i fanoušky na tribunách. U Modriče jsme zvyklí na to, že penalty proměňuje, silná psychická odolnost, kterou ale Chorvaté oplývali na MS v Kataru při jejich cestě vyřazovacími boji, je minulostí, což se potvrdilo u druhé neproměněné penalty na šampionátu. Italská defenziva si ale vydechla předčasně a Modrič si došel pro vykoupení.
Italové byli rázem nuceni pozměnit svou herní tvář a najednou se začali více tlačit před bránu. Chiesa a Scamacca měli být odpovědí a oživit na turnaji nepřesvědčivou italskou ofenzivní hru. Spallettiho družina nechtěla ještě zvýraznit prokletí, které tým z Apeninského poloostrova ve vzájemných duelech doprovází.
Zvyšující se aktivita nakonec přinesla své ovoce v samotném závěru. Chorvatům se tak po zásahu střídajícího Zaccagniho před očima přehrál trpký konec v balkánském derby proti Albánii, kdy inkasovali gól na 1:1 v páté nastavené minutě.
Kdo ví, čím to je, ale zatímco na světových šampionátech se fotbalisté od Jadranu tradičně prosazují a patří mezi černé koně, fotbalové Euro je pro ně dlouhodobě prokleté.
Sedmá účast na závěrečném turnaji tak podle všeho již potřetí skončí ve skupině, maximem nadále zůstává účast v osmifinálové fázi. Příběh, který připomínal už tak nějak tradiční chorvatské zmrtvýchvstání, nakonec skončil srdcervoucím koncem, za který by se nestyděl ani leckterý hollywoodský scénárista.
Ve druhém utkání doposud stoprocentní Španělé s výrazně pozměněnou sestavou vyzvali Albánii. La Roja tentokrát dala šanci mnohem zkušenějšímu týmu, a ten už ve 13. minutě rychlým gólem nasměroval za další výhrou Ferran Torres.
Albánie se expresním zásahem Španělů nenechala odradit a v podstatě celý duel favoritovi sympaticky sekundovala. Armando Broja ani jeho spoluhráči však přes nechybějící vášeň pro hru Davida Rayu nepřekonali.
Španělé tak ovládli skupinu smrti stylem start–cíl, bilance plného počtu bodů a nuly v kolonce inkasovaných branek je toho jasným důkazem. Španělský tým zatím připomíná správně namazaný stroj, a směrem do klíčových vyřazovacích bojů tak vyslal soupeřům jasný signál.
Českou reprezentaci čeká poslední zápas skupiny proti Turecku na tomto stadionu: