Trenér Žabin o koučování partnerky: Mluví mi do toho, není žádný yes man

Kouč Žabin Brno Viktor Pruša se svými svěřenkyněmi | Zdroj: Nova Sport

Redakce TN.cz

25. 6. 2024, 10:39

"Mým zásadním cílem je nestát na místě. Práce mně musí dávat smysl," říká ve velkém rozhovoru kouč basketbalových vicemistryň Viktor Pruša. V uplynulé sezóně pokořil historický milník, když s týmem Žabiny Brno ukončil jedenáctiletou neporazitelnost ZVVZ USK Praha v Chance ŽBL. Jeho hlava poté zezelenala.

Máte ještě zelený přeliv?
Naštěstí ne. Jednalo se pouze o zpestření našeho zakončení sezóny, takže druhý den už jsem vypadal opět jako člověk.

Jakou sázku plánujete na příští sezónu?
Neplánoval jsem ani tu první. Jednalo se čistě o spontánní rozhodnutí v daném okamžiku a reakci na jinou sázku kolegy Michala Martiška. Nemohl jsem ho v tom nechat. Každopádně pokud se dostaneme do nějaké další sportovní výzvy, nebudu se bránit ji okořenit jako v tomto případě. Obecně si ale myslím, že moje hráčky nikdy nepotřebovaly žádné sekundární motivace tohoto charakteru.

Co se dá vylepšit do dalšího ročníku?
Vždy je prostor pro zlepšení. V našem případě bych ale nemluvil o nějakém vylepšování, ale snaze nepodlehnout uspokojení. Zůstat hladoví. Jsme na správné cestě, je potřeba zůstat pokorní a v maximální možné míře posouvat naše hranice a limity, zautomatizovat chápání našeho konceptu hry. Tým se vhodně doplnil, jádro je spolu déle, takže podmínky jsou pro to vytvořené.

Zvládly by Žabiny Euroligu?
Každá odpověď na tuto otázku bude subjektivní. Řekl bych, že to nebudeme vědět, dokud ji nebudeme hrát. Všechno má svůj vývoj a vyžaduje nějaký čas. Myslím, že když se podíváme na novodobou éru Žabin, šlo se přesně tímto směrem. Trpělivě, záměrně a logicky. Krok po kroku. Všichni v klubu přemýšlíme systematicky a až budeme připravení a všechny podmínky splněné, věřím, že si odpovíme.

Kouč Žabin Brno Viktor Pruša | Zdroj: Nova Sport

​​Co říkáte na odchod kapitánky Natálie Stoupalové do Gdyně?
S Naty jsem spolupracoval celých osm let, co jsem v Žabinách. Bylo jí 18 let, když jsem přišel do klubu. Žádná z hráček pod mým vedením nehrála déle. Je motivující vidět celý její vývoj a vážím si toho, že jsem se na něm mohl podílet. O to víc ji přeji, aby všechnu naši práci zúročila v nové etapě své sportovní kariéry. Myslím, že to je ideální načasování pro odchod mimo komfortní zónu a její rozhodnutí změnit působiště dokazuje, že je připravená. Organizace v Gdyni je stabilní značkou polského i evropského ženského basketbalu. Philip Mestdagh je k tomu zkušený a respektovaný trenér. Takže jí moc držím palce a budu sledovat její další basketbalový progres.

Jste přísný trenér?
To by bylo spíše na posouzení samotných hráček. Ale otázkou je, co se skrývá pod slovem přísný. Řekl bych raději náročný a zásadový v respektování společných pravidel. Jinak jsem spíše demokratický, otevřený a vyžadující feedback od svého týmu. Jak vždycky opakuji, je to hra hráčů.

Jste takový i v soukromí?
Tak toto je zase na moji partnerku, rodinu a přátele. Každopádně já osobně se považuji v soukromí za velmi klidného a nedirektivního člověka. Přísný jsem někdy tak maximálně na Railey – našeho psa.

Proč vedete time-outy v angličtině, když nemáte tolik cizinek?
Nejen time-outy, ale celý tréninkový proces. Úřední jazyk je angličtina. Jsme tým a klub profesionálů, který cílí a pohybuje se v evropském basketbalu. Pro mladé hráčky musí být zvládnutí anglického jazyka jednoznačným automatismem. Připravujeme je na velký basketbal a v takovém prostředí se musí každodenně pohybovat. Navíc pokud chceme, aby cizinky předváděly maximální výkon, musí se cítit jako doma, součástí celku. Celý tým bez výjimek musí být na stejné vlně. Komunikaci směrem k týmu i týmu uvnitř vnímám jako naprosto nezbytný faktor pro úspěšné fungování, proto musí být jazyk jednotný.

Jak se koučuje vaše partnerka Petra Záplatová?
S čistým svědomím musím říct, že skvěle. Ona je naprostý profík. Hráč s vysokým herním IQ, basketbalovou kvalitou a mezinárodními zkušenostmi. Velmi efektivní pro celý tým. Panuje mezi námi oboustranný respekt.

Mluví vám do trénování?
Ano, jak je myslím známo, ona není přitakávač, žádný "yes man". O basketbalu přemýšlí a musí jí ty věci dávat smysl. Můj job jako trenéra je přesvědčit ji, že vím, o čem mluvím. To chci ale po všech hráčkách, nehledě na to, jestli je to moje partnerka, nebo není. Jsem typ trenéra, co po hráčkách vyžaduje feedback, protože to je jedna z věcí, co mě na basketbalu fascinují a baví. Ona je často pro mě tím měřítkem, že tým se na to dívá mýma očima. Bez nějakého mazání medu kolem pusy, je to jedna z nejlepších hráček, co jsem za svoji kariéru trénoval, a já chci pracovat s těmi nejlepšími. Každý se pořád učíme. Čas od času samozřejmě konzultujeme herní situace i mimo hřiště. Protože je pro mě důležité, jak to vidí přímo z palubovky, což může být v konečném důsledku prospěšné pro nás všechny. Celkově si to tedy nemůžu vynachválit, ačkoliv bych to možná dříve neřekl.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Záplatová Petra (@petra_zaplatova)

​Jaké jsou vaše společné záliby kromě basketbalu?
Určitě naše fenka Railey. Ta nám vyplňuje v rámci výletů do přírody hodně volného času. Potom také moc rádi cestujeme, společně poznáváme nová místa. Toho času mimo basketbal máme málo, jelikož hraje velkou roli v našich životech. Takže někdy opravdu jen potřebujeme vypnout, být spolu sami doma a nic neřešit, nebo si sednout na kávu, večeři – dát si dobré jídlo a víno.

Když jste začínal před deseti lety s trénováním v jiném brněnském klubu Noem Arch, představoval jste si, že jednou povedete tým, který porazí USK a bude pravidelně hrát evropské poháry?
V Noem Arch jsem nezačínal s trénováním jako takovým, ale byl to můj první kontakt s ženskou složkou vůbec. Vychoval mě chlapecký basketbal, kdy jsem šel postupně od nejmenších kategorií až k U20. V té chvíli byl můj hlavní cíl živit se basketbalem, být profesionální trenér, co se může stoprocentně soustředit jen na basketbal. To byl můj primární cíl. Paralelně jsem navíc působil u chlapců U17 a přijal tuto nabídku jako novou zkušenost, od které jsem popravdě nic extra neočekával. Tehdejší vedení mělo hodně entuziasmu a smělé plány, mimo jiné postup do ŽBL. Jelikož potřebuji ve své práci výzvy a tato konkrétně mě lákala, stal jsem se součástí tohoto klubu. Po neúspěšné baráži v prvním roce se postup podařil v tom druhém. Následně přišlo oslovení z legendárního klubu z Žabin a s ní možnost podílet se na jeho restartu, tudíž další výzva. Nic plánovaného, koukám se vždy jen na nadcházející cíl.

Související obsah

04:45

Neuvěřitelná série je u konce! USK v lize padlo po 301 zápasech

22. 4. 2024 David Panuška D. PANUŠKA

​Jaké máte cíle jako trenér do budoucna?
Mám nastavenou pomyslnou pyramidu v hlavě. V té jsem začal dole. Zásadním cílem pro mě je nezastavit se v nějaké fázi této pyramidy, nestát na místě. Práce mně musí dávat smysl a prostředí, ve kterém pracuji, aby mně nebránilo v tomto růstu. Kde je vrchol této pyramidy, nevím. Jak jsem předeslal, potřebuji výzvy a posouvat svoje limity, protože pak se mnou může růst i organizace, hráčky a kolegové kolem mě. Pozitivně ovlivňovat a sdílet zkušenosti a informace. Ten cíl je vždy jiný a poplatný konkrétní vizi. Tou nemusí být nutně jen výsledkový úspěch‚ ale koncepce přinášející benefit celému sportu.

Jaké budete mít léto? Je to už tradiční zápřah kvůli mládežnickým reprezentacím?
Přesně tak. Bude to moje deváté léto v řadě, tentokrát s kategorií U18 a cílem postupu do divize A. Příští rok navíc hostíme MS U19 v domácím prostředí, takže v tomto ohledu se s největší pravděpodobností nezmění ani nadcházející léto.

Co vám přináší trénování mládežnických reprezentací?
Předně, trénovat národní tým jakékoliv kategorie pro mě byla, je a bude obrovská čest. Privilegium. Nehledě na to, o jakou věkovou kategorii se jedná. Je to trochu odlišná práce než v klubu. Ta změna mě v jistému slova smyslu psychicky nabíjí. Člověk má možnost formovat budoucí talenty, být v kontaktu s prospekty a nabízet mladým hráčkám zase trochu jiný úhel pohledu na basketbal. V neposlední řadě konfrontace s odlišnými herními styly a trenéry může každého velmi posunout.

Pojedete opět se Žabinami na soustředění do Hnanic do půvabného prostředí vinic?
Po dvou letech tentokrát nepojedeme. Tým v té době ještě nebude vzhledem k účasti některých našich hráček na předkvalifikaci MS kompletní a budeme muset časově upravit program také s ohledem na příjezdy cizinek. Ve hře je i kvalifikace o Euroligu, to vše si vyžádá úpravu plánu přípravy.

Přesto, jak se tam trénuje?
Je to ideální místo pro soustředění. Máme tam luxusní servis, o hráčky je skvěle postaráno, jak pro trénink samotný, tak pro potřebnou regeneraci a vytvoření vztahů v týmu. Jelikož zázemí je na krásném prostředí vinic, hráčkám to alespoň zmírní jinak nepopulární část přípravy.

Když jsme u toho vína, preferujete bílé nebo červené? Jaká je vaše oblíbená značka?
Preferuji červená vína. Těžká vína plná chuti, hutnější. Italská, španělská či portugalská. Primitivo z Puglie je však asi moje nejoblíbenější.

Podpora Jiřího Procházky nepomohla, Žabiny padly a rekordní titul patří USK: