Mistrovství s mistrovstvím se sešlo a je tu opět stejný scénář. Fanoušci na sociálních sítích se předhánějí v tom, kdo napíše originálnější kritiku českého národního týmu. A je úplně jedno, jestli se jedná o fotbal nebo hokej. Jen si vzpomeňme, jak to bylo dlouhá léta za Filipa Pešána, Josefa Jandače, Aloise Hadamczika a dalších. Stačí ale jeden úspěch a z psanců se stávají nedotknutelní národní hrdinové. Přitom hranice úspěchu je tak tenká.
České fotbalisty čeká ve středu veledůležitý zápas na mistrovství Evropy proti Turecku. Vítězství zaručí postup do osmifinále ze druhého místa. Za příznivé konstelace úterních výsledků ve skupině C může stačit i remíza. Ať tak či tak, je to zápas o všechno. Přesně takové duely plné adrenalinu fanoušci milují. Jen málokoho baví koukat na utkání, kde o nic nejde.
Ten, kdo posledních deset až patnáct let nesleduje (nejenom) českou fanouškovskou scénu, by si pomyslel, že mezi příznivci zavládne bojová nálada, která bude věřit v úspěch. Realita především na sociálních sítích a internetových diskuzích je ale poněkud odlišná. Většina komentujících se předhání v tom, kdo napíše "vtipnější" příspěvek, kterým národní tým shodí. Další se nebojí otevřeně přiznat, že budou ve středu fandit Turecku, "aby to trápení konečně skončilo, protože český tým nemá na turnaji co dělat".
Nutno ale podotknout, že přímo na stadionu v Lipsku a Hamburku se Češi dočkali vynikající podpory.
Český tým má na Euru co dělat. Zaslouženě na něj postoupil v kvalifikaci a vyhnul se i ošemetné baráži. Někteří by namítli, že při takovém množství týmů bylo skoro těžší nepostoupit, ale o tom vyprávějte Norům, Řekům, Velšanům a dalším týmům, které na turnaj koukají pouze v televizi. Že Češi hráli proti Portugalsku ustrašený fotbal? Účel světí prostředky. Nechybělo moc a národní tým získal veledůležitý bod. Ale i těsná porážka pouze o gól se při letošním formátu turnaje, kdy se postupuje i ze třetích míst, ukazuje jako velmi důležitá. Statečná prohra 0:4 by byla kontraproduktivní.
A za utkání proti Gruzii se Češi už vůbec stydět nemusí. Při pohledu na soupisku Gruzínců je jasné, že to nejsou žádní "nazdárci". I tak svěřenci trenéra Haška celý zápas dominovali. Nebýt excelentního výkonu brankáře Mamardašviliho, vyhráli by Češi třígólovým rozdílem a nikdo by se nemohl divit. Nálada mezi fanoušky by poté byla zase o něco jiná.
Je potřeba se smířit s tím, že zlatá generace Nedvědů, Rosických, Poborských, Čechů a dalších už je pryč. Česká republika nemá finance a zázemí k tomu, aby pravidelně generovala hvězdné hráče jako Německo, Francie nebo Anglie. Přesto se situace oproti posledním letům zlepšuje. Máme trojici hráčů v letos suverénním Leverkusenu, Ladislav Krejčí si zahraje v Gironě Ligu mistrů, Tomáš Souček a Vladimír Coufal už patří ke stálicím v Premier League. A s tím, jak se daří českým týmům v pohárech, se dá očekávat, že do zahraničí budou mířit i další hráči.
Úsměvně zní argumenty kritizujících fanoušků, kteří radí, ať si fotbalisté vezmou příklad z hokejistů. Vzpomeňme si, jak vypadaly komentáře stejných lidí dlouhé roky před letošním šampionátem. Ještě před startem turnaje a během základních skupin se vyhazovali trenéři. Do následného čtvrtfinále se podle mnohých nemuselo ani nastupovat. Zrcadlově stejná situace se současným fotbalem.
Hokejisté ale mistrovství světa vyhráli. Zcela zaslouženě za to sklízí ovace a poklepávání po rameni. Vysloužili si sportovní nesmrtelnost. Přitom ale stačilo škobrtnutí ve čtvrtfinále a nikdo by je nyní za příklad rozhodně nedával, spíše naopak. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je ve sportu strašně tenká, ale tak tomu je odnepaměti.
Je pravdou, že jsem to byl já, kdo před hokejovým mistrovstvím napsal článek, po kterém trenér Radim Rulík údajně přestal sledovat internet. Nejednalo se ale o můj názor, pouze o objektivní shrnutí nálady, která před turnajem panovala, což jen dokazuje vrtkavost fanouškovské přízně.
Ano, pokud by Češi utkání s Tureckem nezvládli a nepostoupili ze skupiny ani ze třetího místa, byl by to neúspěch, který zaslouží kritiku. Do té doby ale věřme, že se to svěřencům trenéra Ivana Haška podaří. Kvalitu a zkušenosti na to mají.
Takto Ladislav Krejčí hodnotil utkání s Gruzií: