Čtvrtfinálové duely na letošním Euru zatím připomínají z větší části fotbalové šachy. Zatímco v pátek byl fanoušek uspáván zápasem Francie s Portugalskem, podobně nezáživné divadlo zdaleka ne poprvé na turnaji ukázali i hráči Albionu. Nejen ve fotbale ale často nerozhoduje lepší dojem, ale výsledek. Anglie otupila švýcarský nožík a zbavila se noční můry z penalt. Turecké putování turnajem pak zastavil zlepšený výkon Nizozemců v čele s jejich tradičním žolíkem Weghorstem.
V rámci konfrontace Anglie se Švýcarskem jsem očekával, že mnohem zajímavější pasáže hry doručí fanouškům fotbalisté z krajiny helvétského kříže. Švýcarsko doposud patřilo mezi nejpříjemnější překvapení šampionátu. O to více pak asi mnohé zaskočila první půle, ve které tým trenéra Yakina jakoby zapomněl na herní systém, který mu zatím zaručoval úspěch.
Obvykle aktivní záloha a neustále presující trojlístek v útoku byl celý poločas až nezvykle hluboko zatažen, přitom už úvodní minuty měly Švýcarům napovědět, že ani dnes na ně angličtí soupeři nevyrukují s žádným sebevědomým a ofenzivně laděným fotbalem. Prvních 45 minut hry tak opět bylo až na pár průniků Bukaya Saky prohlídkou anglické letargie, na kterou s nečekanou ochotou tréninkového sparingpartnera Švýcaři přistoupili. Bezbrankové skóre a žádná střela na bránu byly jenom smutným razítkem za úvodním dějstvím.
Nemalým zklamáním byl pro mě i tentokrát výkon kapitána Anglie Harryho Kanea, který byl neviditelným mužem. Kanonýr Bayernu si snad veškerý střelecký prach vystřílel v klubových barvách. Southgate před zápasem i vzhledem k trestu Guéhiho pozměnil rozestavení na 3-4-3 s Trippierem a Sakou na krajích. Obzvláště křídelník Arsenalu často způsoboval krušné chvilky Aebischerovi. Oba dva zůstávali většinou hodně vysoko a bylo vidět, že si je Anglie vědoma toho, že nesmí Švýcarům povolit až moc prostoru. Proti Italům Yakinovo mužstvo dokázalo často rozehrávajícího soupeře zatlačit a donutit k chybám.
Granit Xhaka, který obvykle tahal za nitky, byl tentokrát bezmocný a jeho významný podíl na úspěšné hře švýcarského mužstva nepřicházel. Po utkání sám přiznal, že odehrál duel s natrženým svalem. Anglie na Euru hrála vždy buď prvních, nebo posledních 15 minut. Budíčkem byl tentokrát pozdní inkasovaný gól Embola, na který dokázal odpovědět již o pět minut později asi nejlepší hráč Anglie Bukayo Saka. V prodloužení se pak mohl o nečekané rozuzlení čtvrtfinálové zápletky postarat zkušený žolík Shaqiri, štěstí v podobě konstrukce brány ale zahrálo ve prospěch Albionu.
Noční můra anglických fanoušků jménem penaltová loterie tak opět měla rozhodnout o osudu kolébky fotbalu. Před turnajem Anglie vyhrála jediný z pěti penaltových rozstřelů a mnoho hráčů ze současného kádru mělo v paměti bolestivou porážku z finále posledního Eura. Psychickou výhodu hned zkraje dal Anglii Akanji, který si vylámal zuby na Pickfordovi. Pětice vyvolených na straně Anglie své penalty proměnila až s nebývalým ledovým klidem, a Southgate se svou partou tak překonali další těžkou zkoušku. Hodně smutní musí být Švýcaři, kteří nebyli daleko od toho, aby sobotní den nebyl jejich poslední kapitolou na šampionátu. Švýcarsko tak ani na pátý pokus nedokázalo zdolat čtvrtfinálové brány na závěrečném turnaji Eura nebo mistrovství světa.
Nizozemsko vstoupilo do zápasu proti Turecku lépe, avšak ani územní převaha, ani početnější střelba v úvodu svěřence Itala Montelly nevystrašila. Turci přečkali počáteční marnou snahu o souvislý tlak Oranjes a postupem času přebírali otěže utkání do svých rukou. Nizozemci začali až zbytečně lehce ztrácet míče, a to na obou polovinách hrací plochy, což soupeři, který soustředěně vyčkával na každou chybičku, vyhovovalo. Nebylo tedy překvapením, když se do role režiséra a ústřední postavy druhé části první půle vložil turecký supertalent Arda Güler.
Právě po jeho centru pak ze vzduchu skóroval Akaydin, muž nahrazující v sestavě Turecka potrestaného Meriha Demirala, jenž se dvakrát po rohových kopech prosadil proti Rakousku. Těžko říct, jak vehementně Nizozemci trénují bránění standardek soupeře, Akaydinův gól ale rozhodně nebyl prvním, který do jejich sítě padl po nezvládnutém pokrytí soupeřových hráčů. Přitom by člověk na první pohled čekal, že hráči typu van Dijka budou mít vzdušný prostor pod svou taktovkou. Nebylo tak ničím nečekaným, že po poločase, ve kterém nizozemské tulipány ani jednou netrefily prostor brány, a tahaly navíc za kratší stranu provazu, vytáhne Koeman z lavičky tradičně spolehlivého žolíka Wouta Weghorsta. Kolikrát už tenhle dlouhán vytáhl svou reprezentaci z problémů?
Dovolím si tvrdit, že i tentokrát byl právě Weghorst rozdílovým hráčem, když na sebe nejen poutal velkou pozornost tureckých zadáků, ale po hodině hry zabránil téměř jistému gólu, když vložil obětavě nohu do dorážky Ayhana. A právě v tuto chvíli se vše najednou začalo obracet ve prospěch oranžových. Tým Vincenza Montelly nedokázal zlomit klání ve svůj prospěch a uchýlil se k sebedestruktivní taktice bránění náskoku, která bylo odpovědí na výraznější nizozemskou převahu. Navíc se zdálo, že Turkům začaly rapidně ubývat síly a svou dávku štěstí si pro tento turnaj již celou vybrali, a tak když hráči v oranžovém začínali mít čím dál větší důraz ve finální třetině, dva nizozemské góly v rozmezí šesti minut byly pouze logickým vyústěním herního obrazu. Turci se sice na podobných velkých akcích nikdy nevzdávají, Nizozemci však měli v bráně kouzelníka jménem Bart Verbruggen, který jim v nastavení vychytal výhru a postup do semifinále.