Po třech letech dostane Anglie v čele s kritizovaným trenérem Southgatem šanci na nápravu. Přestože herně to ani v semifinále nebylo z jejich strany oku lahodící představení, rozhoduje výsledek a také štěstí, které kouč Angličanů měl v podobě střídajícího žolíka Watkinse.
Zatímco jeden na turnaji fotbalem bavil, ten druhý byl často spíše uspavačem hadů. Historie se na to ale ptát nebude, obzvláště pokud pouť turnajem dovede Anglii až k titulu mistrů Evropy. Přitom začátek zápasu lépe zachytili Nizozemci a krásná trefa Xaviho Simonse rozpoutala na tribunách v Dortmundu oranžovou explozi radosti. Způsobem, jakým navíc přešel přes Rice, asi mnohé překvapil.
První poločas byl rozhodně zajímavější a Anglie byla nucena odkrýt karty a tlačit se před bránu. Rázem nepůsobila tak letargickým dojmem. Možná až nečekaně tvrdým zásahem pro psychické rozpoložení fotbalistů v oranžových dresech byl nařízený pokutový kop, který po faulu Dumfriese proměnil sám faulovaný kapitán Albionu Harry Kane. Další nepříjemností pak rozhodně bylo nucené odstoupení Memphise Depaye, který na šampionátu patřil mezi nejlépe hodnocené hráče svého týmu. Vidět byl v závěru úvodní půle Phil Foden, který si vytvořil dvě více než solidní možnosti. Na opačné straně se mohl vykoupit Dumfries, který ale po rohu rozezvonil jenom tyč.
Prvních 45 minut semifinálového duelu nabídlo podle mě to nejlepší, co zatím Anglie na turnaji ukázala. Hlavně na Kaneovi jako správném kapitánovi byla znát jeho snaha jít příkladem a ze strany kanonýra Bayernu to byl asi nejlepší výkon na Euru. Bylo znát, že proti soupeři, který chce hrát, je pro Angličany mnohem lehčí si vytvářet možnosti k zakončení a tvořit.
Nizozemci doufali, že se jim povede podobný kousek jako ve čtvrtfinále proti Turkům, a tak Koeman opět zkraje druhého poločasu vyslal do boje dlouhána Weghorsta. Otěže zápasu si ale do svých rukou vzít nedokázali a tlak nepřicházel. Frustrace se čím dál víc projevovala ve hře a Anglie, která už si na turnaji vyzkoušela prodloužení i penalty, jako by akceptovala fakt, že fotbalový večer v Dortmundu bude prodloužený minimálně o dvakrát 15 minut.
Anglie po změně stran neměla směrem dopředu vůbec nic a o to více zarážející bylo, že bezzubost ofenzivy se Southgate rozhodl oživit až v 81. minutě příchodem Palmera s Watkinsem. Že padne volba právě na forvarda Aston Villy, bylo pro mnohé překvapením, nad kterým jen nechápavě kroutili hlavou. Kdyby jen věděli, co přijde za pár minut. Angličané se snad inspirují na turnaji v Německu závěry zápasů Bayeru Leverkusen z nedávno skončené sezóny.
Proti Slovákům skórovali v páté nastavené minutě, proti Švýcarům si vynutili prodloužení trefou v 80. minutě a teď uštědřili nizozemským nadějím definitivní KO opět jednou ranou v nastaveném času, kdy právě střídající Watkins po přihrávce rovněž novice Palmera rozhodl o postupu svého mužstva do finále, a to vše z vůbec první střely Anglie na bránu v rámci druhé půle.
Fotbal bývá krásný, ale i krutý, důležité ale je, že by se měl vždy naplno hrát až do posledních vteřin. Zatímco Oranjes od triumfu v roce 1988 končí na závěrečném turnaji mistrovství Evropy nebo mistrovství světa počtvrté před branami finále, Anglie má jedinečnou šanci na finálový reparát.