Střelec Jiří Lipták si získal srdce nejen českých fanoušků před třemi lety v Tokiu, když si domů odvezl zlatou medaili. Tu letos obhajuje, ale s velkou pravděpodobností nedosáhne ani na finálovou účast, v kvalifikaci se mu totiž vůbec nedařilo. "Nemám moc slov," smutní 42letý Lipták.
Jiří Lipták udělal v prvních třech kolech kvalifikace trapu několik chyb a nevyšly mu ani opravy. Po druhém kole byl navíc na posledním místě, aktuálně je na chvostu jako 27. ze 30 účastníků a postup do finále mu téměř jistě nevyjde. On sám to vzal velmi emotivně.
"První položku jsem odstřílel ještě dobře, i když to nebylo podle představ. Byl jsem hrozně nervózní a svázaný. Před druhou položkou jsem si říkal, že se musím trochu uvolnit, ale bohužel přišla brzy chyba. Takový jednoduchý terč, nevím, co jsem tam udělal. Zůstalo mi to v hlavě, hned vzápětí jsem chyboval podruhé a celé se mi to sesypalo," vysvětloval po prvním dni kvalifikace.
"Vůbec mi nefungovala druhá rána, ani jednou ze čtyř pokusů se mi to nepovedlo trefit. Byl jsem na výsledku 21 a de facto je to konec závodu. Úplně se za to stydím. Stává se to, ale není to tak časté u vrcholové střelby. Takhle špatně jsem tady nestřílel ani na tréninku. Nemám moc slov," pronesl zlomený český olympijský vítěz.
Sám pak popisoval, že menší tlak cítil. Nyní má spíše myšlenky na vylepšení reputace, ale také na návrat domů. Litoval i dlouhé přípravy, která byla podle jeho slov zbytečná. Na zázračný postup už nevěří.
"Měl jsem v hlavě, že obhajuji zlato z poslední olympiády. Očekávají to od tebe lidé, fanoušci a možná trochu i rodina, i když vědí, jak je to náročné. Sport není pro slabochy, tohle se stává. Čtrnáct dní jsme pryč z domova, byli jsme na kempu a všechno je během 25 minut pryč. Celá příprava přijde vniveč a člověk přemýšlí, jak by už byl nejraději doma," pokračoval střelec z Brna.
"Šance už tam moc není, ale chtěl bych v úterý nastřílet plný počet. Výsledky jsou tak vysoké, že si nemyslím, že by to někdo už pustil. Chci olympiádu uzavřít nějak s úctou. Při rozhovoru na kameru se mi hrnuly slzy do očí, ale to je aspoň znamení, že mi to není jedno," uzavřel smutný Lipták.