Elegantně se zhoupl na tyči a letěl k nebi. Švédský tyčkař Armand Duplantis od pondělního večera patří k ikonickým hrdinům olympijské Paříže. Znovu překonal světový rekord a pak slavil v ležérním stylu tureckého střelce Yusufa Dikeçe, jenž mu pogratuloval přes sociální sítě.
Vybavíte si Dikeçův příběh? Olympijské stříbro si před pár dny vystřílel s rukou v kapse a bez speciálních brýlí či sluchátek. Fanoušci vtipkovali, že jim svojí pózou připomíná nájemného vraha suše plnícího svůj úkol.
V pondělí večer si na Dikeçe vzpomněl Duplantis, jenž během oslav svého druhého olympijského zlata sveřepě sevřel rty, levou dlaň zasunul na bok trenek a pravou rukou naznačil střelbu z pistole.
Duplantis zažil životní večer. Nejdřív přeskočil olympijský rekord (610 centimetrů) a pak na třetí pokus urval světové maximum (625 cm), což se mu povedlo už podeváté v kariéře. A to je mu teprve čtyřiadvacet… Do zástupu gratulantů se přidal i Dikeç, jenž na sítích sdílel Duplantisovu fotku se střeleckou pózou.
"Překonat světový rekord na olympiádě byl můj největší sen už od dětství," vyznal se Duplantis. "A já to dokázal! I díky nejskvělejšímu publiku, před kterým jsem kdy závodil."
Congratulations Duplantis ???? pic.twitter.com/VgtsuBC43L
— Yusuf Dikec (@yusufdikec) August 5, 2024
Atmosféra na Stade de France během velkého tyčkařského finále připomínala rockový koncert. Aréna se náramně bavila, Duplantisovi před posledním pokusem fandili i jeho poražení soupeři včetně stříbrného Američana Sama Kendrickse. "Byl tam hukot jako na americkém fotbale. Nikdy jsem nebyl takhle moc v centru pozornosti: snažil jsem se využít všechnu energii, která ke mně proudila," vyprávěl.
Stal se teprve druhým tyčkařem v historii s dvěma olympijskými zlaty, stejný kousek se povedl už jen Američanovi Bobu Richardsovi v padesátých letech minulého století. I proto Duplantis slavil tak bouřlivě: v euforii pobíhal po dráze, dlouze políbil blonďatou přítelkyni Desiré a za zvuku songu od ABBA se mazlil se švédskou vlajkou. "Užívám si to a nestarám se o nic jiného než o tyhle chvíle," líčil. "Jestli můžu rekord dál posouvat? Myslím, že ano, ale teď to neřeším."
Mentální kouč olympioniků v Paříži. Řekl, co je potřeba k úspěchu: