Po Grand Slam of Darts odstartuje tento týden v Mineheadu další majorový turnaj – Players Championship Finals. Jako jediný Čech se na něj kvalifikoval i Karel Sedláček, který doufá, že může uspět. V rozhovoru pro TN.cz se vrátil i k famózní jízdě Luka Littlera. Z jeho výkonů je nadšený, ale upozorňuje, že těžkosti pro 17letého Angličana ještě můžou přijít.
Co říkáte na výkony Luka Littlera, který hlavně ve čtvrtfinále a finále soupeře naprosto deklasoval?
Z pohledu dlouholetého šipkaře je něco neuvěřitelného vidět takovou mašinu v akci. Nechápu, co bych musel dělat, abych dosáhl takové kvality. Neuvěřitelný talent, který i v tomto věku je schopný předvádět tohle. Klobouk dolů.
Zápasy proti Mikeu De Deckerovi a Garymu Andersonovi ale musel otáčet. Svědčí to i o tom, jak je mentálně silný? Jak na vás působí u terče?
Působí na mě trochu povýšeně. Ale konkrétně s tím Garym bylo vidět, že je soustředěný jako blázen. V jiných zápasech mi přišel roztěkaný, probíhala nějaká interakce s diváky. To se mi moc nelíbilo. Proti Mikeu De Deckerovi měl obrovskou kliku. Mike ho mohl dorazit a byl by klid. Ale nedorazil a Luke dokázal vytáhnout nějaké šipky a zápas uhrát.
Během přestávek finálového zápasu do sebe Littler podle Martina Lukemana ládoval sladkosti. Je to běžné, že šipkaři během pauz jedí, nebo je v tom originál?
Úplně výjimečné to není. Sem tam si někdo kousne do nějaké tyčinky. Na 16 vítězných legů to je dlouhé a náročné, i když Littler to teda hodně zkrátil, a člověk potřebuje dobít energii. Luke je mladej, takže je pořád ve vývoji, dá se říct. Potřebuje energii víc než někdo jiný.
Po vítězném finále řekl, že pojede domů a zahraje si videohry. Co to o něm vypovídá?
Je to ještě přerostlé děcko. Je vidět, že se šipkami baví a nemá žádné jiné starosti. Užívá si teenagerovského života, ale s tím, že byl schopen za rok vydělat milion liber. Žije si svůj sen, ale není úplně dospělý.
Je předčasné tvrdit, že by jednou mohl překonat i rekordy Phila Taylora?
Je to předčasné. Ten kluk teprve začne žít normální obyčejný život, který žije každý z nás. Přijdou mu i různé starosti a komplikace. Záleží, jak mu ta megaforma vydrží. Talent to je obrovský, takže šipky bude hrát pořád kvalitně dlouhodobě, ale nějaké propady přijdou. Já jsem po mistrovství světa říkal, že tohle není schopen udržet, ale přesvědčil mě, že to ještě zlepšil. Záleží, jak dlouho je schopen tohle tempo vydržet. V dnešním šipkařském světě je těch talentů daleko více. Podle mě za dob Taylora nebyla konkurence tak obrovská a vyspělá. Bojoval se dvěma třemi hráči. Teď se podívejme, kolik je vítězů za 35 turnajů Players Championship. To je úžasné.
Vás tento týden čeká Players Championship Finals. Jak se na to těšíte?
Těším se strašně. Je to odměna za celoroční dřinu na turnajích. S Ryanem Joycem to bude dobrý, vyrovnaný zápas, ale myslím, že jsem schopen ho porazit. Poslední vzájemný zápas jsem vyhrál. On ale poslední výkony vyšperkoval. Tvrdě na to trénuju a doufám, že to proměním alespoň v jeden postup.
Sledoval jste nějak bedlivěji jeho zápasy na Grand Slamu, kde postoupil ze skupiny a vyřadil i van Gerwena?
To bylo velké překvapení. Mně se hlavně líbil i předtím na World Grand Prix, kde předváděl famózní šipky. Je to nenápadný hráč. Člověk mu nechá prostor a pak je schopen takové zahrát šipky. Poslední dobou se potvrzuje, že čím dál tím víc hráčů je schopno dojít daleko. Pro mě to je obrovská motivace. Věřím, že semifinále nebo finále na velkém turnaji si jsem schopný zahrát.
Motivuje vás o to víc, že na posledních majorech došli do semifinále nebo finále hráči, od kterých se to nečekalo? Třeba Ritchie Edhouse, Cameron Menzies, Mickey Mansell, Martin Lukeman...
Přesně. Je to obrovský motor do dalších bojů. Je to hráč jako jeden z nás. Najednou se urve a vystřelí do finále majoru. Ritchie Edhouse, nenápadný chlapík, měl krásné zápasy na Pro Tour turnajích, ale nic extra, a najednou bim a je schopný vyhrát celý evropský šampionát. Když oni jsou schopní, tak proč bych nemohl já?
V srpnu byl Sedláček hostem podcastu U terče: