Ve svých 22 letech toho fotbalista Martin Vitík zvládl opravdu hodně. Se Spartou vyhrál dva mistrovské tituly, ligový pohár a pomohl jí se po 19 letech vrátit do Ligy mistrů. V posledním ligovém zápase proti Karviné si rovněž připsal jubilejní stý start v nejvyšší české soutěži. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz promluvil o své budoucnosti, restartu Sparty po nepovedeném závěru podzimu a reprezentaci, se kterou ho čeká kvalifikace o mistrovství světa.
Máte za sebou velký milník. Proti Karviné jste odehrál stý zápas v české nejvyšší soutěži. Jaké to pro vás je, že jste to stihl v takto mladém věku? Vnímáte to vůbec?
Vnímám to. Je to meta, kterou jsem dokázal ve Spartě. Nejvíce mě na tom těší, že jsem zvládl přechod z mládeže do áčka a odehrál ty zápasy jenom za Spartu.
Stý zápas jste odehrál o víkendu v Karviné. Neměl jste trochu strach, že vám to pokazí výsledek?
Prohrávali jsme 0:2. To pro nás určitě nebylo přívětivé. Jsem ale rád, že se to zvládlo a stý zápas byl za tři body, takže super.
Bylo to o to speciálnější, že dvakrát vypadla světla, tak na stý zápas asi jen tak nezapomenete?
Nezapomenu. Ne, že bych na to vzpomínal rád, nebylo to nic příjemného, ale už s tím nic neuděláme a doufám, že se to nebude opakovat.
Jaké zápasy nebo momenty se vám během těch sta zápasů vryly do paměti?
Vybaví se mi zápas na Slovácku, kde jsme po remíze 0:0 vyhráli titul. To je první utkání, které mě napadne, protože to byl velký moment. Bylo to silné, co se týče emocí. Další je kvalifikace do Ligy mistrů doma proti Malmö, kde jsme to zvládli a po těch letech jsme se tam kvalifikovali. Asi tyhle dva zápasy si budu pamatovat.
Velkou měrou jste Spartě pomohl ke dvěma titulům, vítězství v poháru a kvalifikaci do Ligy mistrů. Jak se po těchto úspěších dál motivujete?
Já jsem motivovaný pořád. Mám asi dobré nastavení. Chci být lepší a lepší, nikdy nejsem spokojený. Z těchto úspěchů nežiju. Je to historie. Je mi 22 let. Vím, že mám nějaký potenciál. Kdybych žil jen z minulosti, byla by škoda, kdybych toho potenciálu nevyužil. Mám určitě další cíle, jsem pořád motivovaný.
Jaká pro vás byla zkušenost si ve 22 letech zahrát Ligu mistrů proti těm nejlepším hráčům na světě?
Bylo to k nezaplacení. Všichni jsme to chtěli hrát, zkusit si to, osahat. O tom jsme snili. Neřekl bych, že by mě něco překvapilo. Čekal jsem, že ta kvalita bude taková. Potkal jsem se s top útočníky a myslím, že to nejen mně, ale i týmu hodně dalo. Věřím, že tyhle speciální zkušenosti budou přibývat.
Řekl jste si u nějakého z těch útočníků, že ho už fakt bránit v budoucnu nechcete?
Ne, že nechci, ale když hrajete za jiný tým, tak se do některých situací ani nedostanete. Když jste v lepším týmu, máte kolem sebe lepší spoluhráče a celkově jste lepší, zahrajete lepší partii. Tohle hodně zkresluje. Monstrózní mi přišel Erling Haaland, co se týče zakončení hlavou a fyzické síly.
Máte nějakou vysněnou ligu nebo tým, kde byste si chtěl jednou zahrát?
Sny mám asi jako každý fotbalista. Vím, kde bych si chtěl zahrát, ale nic nepreferuju. Záleží na klubu a jaký smysl to pro mě bude dávat. Určitě bych chtěl hrát v top pěti ligách. Líbí se mi německá, italská. Nemám extra preference.
V poslední době odchází hodně hráčů z Evropy do Saúdské Arábie, mezi nimi jsou i mladí fotbalisté. Kdybyste čistě teoreticky takovou nabídku dostal, zvažoval byste ji? Co obecně říkáte na tento nový trend?
Má to dva úhly pohledu. Rozhodnutí mladých hráčů, kteří tam jdou, respektuju. Každý pocházíme z jiných poměrů, z jiných rodin, jiných kultur. Například někteří afričtí hráči se musí starat o velkou část rodiny a peníze, které v Arábii dostanou, jim pomůžou. Ne vždy to je jenom o fotbale. Já pocházím z dobré země a dobré rodiny. Jako motivaci mám své cíle, ne peníze. To mě asi úplně neláká.
Na podzim to ze strany Sparty nebylo úplně ideální, herně ani výsledkově. Na jaře to vypadá úplně jinak. Co se změnilo?
Odlišně to vypadá hlavně z pohledu výsledků. Ve Spartě je všechno jenom o výsledcích. Na hře ještě můžeme zapracovat. Pořád ještě nejsme tam, kde jsme byli. Jsme ale hladovější. Předtím na nás byla deka, neměli jsme sebevědomí. Nehráli jsme náš fotbal, bylo to všechno ve stresu a těžkopádné. Je to všechno o sebevědomí.
Což se ukázalo i proti Karviné, kde to bylo po deseti minutách 0:2.
Přesně tak. Pořád jsme si věřili. Byli jsme v klidu. Když byly přestávky kvůli světlům, řekli jsme si určité věci, ale hlavně jsme chtěli udržet klid a hrát to, co umíme. To se i stalo.
Zimní pauza nebyla moc dlouhá. Odehráli jste po ní dva zápasy Ligy mistrů. Vnímáte to jako výhodu do ligy, že jste byli rozehranější?
Šlo o zápasy Ligy mistrů, tak bylo jedno, jak moc krátká pauza byla. Těšili jsme se na to jako na každý zápas v této soutěži. Na soustředění jsme si dali cíl, že s nimi chceme odehrát dobrou partii, abychom měli sami ze sebe dobrý pocit. Výsledek s top týmy někdy nemůžete ovlivnit. Když zahrajete životní zápas, tak to nemusí stačit. Spíš jsme se soustředili na výkon než na výsledek. Dodalo nám to sebevědomí.
Na podzim měl defenzivní práci na starosti Jens Askou. Teď to po něm převzal Michal Vávra. Změnilo se něco v přípravě?
Asi větší náročnost. Na podzim jsme trošku ustoupili od standardů, které jsme měli. Defenziva je o celém týmu a museli jsme to zase sladit. Myslím si ale, že Jens tady odvedl dobrou práci. Fakt mu na tom záleželo. Pro fotbal žil celý den. Fotbal je někdy nefér a krutý, v tomhle případě pro něj, že se to teď změnilo. Neustupujeme ze standardů, které jsme v defenzivě měli. Chceme celý zápas presovat po celém hřišti.
V obraně se vám také točí kapitáni. V loňské sezóně měl pásku Ladislav Krejčí, letos to je Filip Panák. Dokážete si vy sám sebe představit v této roli, ať už ve Spartě, nebo někde jinde?
Už jsem hrál pod dost kapitány. Nakoukal jsem, jak to funguje. Jednou bych kapitán chtěl být, třeba i ve Spartě, ale momentálně to není téma. Musím do toho dospět. Ten potenciál tam může být a myslím si, že i je.
Při pohledu zvenku pomohl náladě v týmu i návrat Jana Kuchty. Co říkáte na jeho opětovné působení ve Spartě?
Já jsem se s Kuchtičem vídal na reprezentačních srazech, nebylo to tak, že bych ho dlouho neviděl. Víme, že nám může pomoci, co se týče střílení gólů, což ve dvou zápasech ukázal. Dal dva góly. Od toho tady je, aby ty góly dával.
Do Sparty přišlo kromě Kuchty i několik dalších hráčů, plus se někteří vrátili z hostování. Jak zapadli do kabiny?
V tomhle nebyl problém. Kluci, kteří šli na hostování a vrátili se, vědí, jak to tu funguje. Všichni, kdo přišli, zvedli konkurenci, oživili atmosféru v týmu. Zapadli dobře.
V tabulce aktuálně ztrácíte na Slavii 13 bodů. Máte ještě v hlavě reálné myšlenky na obhajobu titulu?
V naší momentální situaci se musíme soustředit hlavně sami na sebe, abychom šli zápas od zápasu a vyhrávali. Pak se můžeme bavit. Titul je aktuálně vzdálený, nejsme naivní. Na to se ale nyní nesoustředíme. Šance je vždycky, budeme bojovat do konce. V momentální situaci to ale není pro nás velké téma.
Když nemáte zápas, nejste na tréninku nebo v posilovně, jak trávíte svůj volný čas?
Trávím čas s přítelkyní. Máme pejska, to je náš největší koníček a velká radost. Na společné procházce si vždycky nejvíce odpočinu. S kluky pak hrajeme play-station, to nesmí chybět. Tohle jsou koníčky, které mě naplňují.
Dostal jste se také do áčkové reprezentace. Jak jste spokojený se svou rolí v národním týmu?
Už nějaké starty tam mám. Byl bych moc rád, aby přibývaly. Nejsem ale v pozici, abych měl každý sraz nominaci jistou. Musím pořád předvádět výkony na úrovni reprezentace, abych byl nominovaný.
Snil jste o tom jako malý?
Určitě, hrát za zemi je něco speciálního. Musíte hrát dobře v klubu, abyste mohl hrát za repre. Byl to můj sen.
Potkáváte se tam také se svými rivaly ze Slavie a Plzně, jaké jsou mezi vámi vztahy?
Nijak se to tam nerozděluje, jsme všichni profesionálové. Logicky asi máte blíž k těm, se kterými hrajete v klubu, to si myslím, že je normální a přirozené, ale máme normální vztah, na hřišti táhneme za jeden provaz. Nerozlišuje se, jestli někdo hraje za Spartu, nebo Slavii.
A mimo hřiště je nějaké popichování?
Jo, to určitě je, ale já na tyhle věci extra nejsem. Ne, že by mi to vadilo, ale neřeším to.
Reprezentaci čeká kvalifikace na mistrovství světa. Co říkáte na skupinu? Jaká je pro vás motivace si zahrát v Severní Americe?
Česko nehrálo na mistrovství světa dlouhou dobu. Byl bych moc rád, kdybych byl u toho, že se to povedlo. Je to cíl nás všech. Ještě se nám tam nalosuje Chorvatsko, nebo Francie. Papírově jsou tam slabší týmy, ale fotbal je nevyzpytatelný. Nikdy nevíte. Budeme bojovat o to, abychom postoupili.