Legendární jezdec BMX Michael Beran se vrací po dlouhých osmi letech. Důvod je prostý, ale zároveň ambiciózní. "Mým hlavním cílem je se dostat na olympijské hry do Los Angeles," řekl TV Nova. Beran si nedávno na olympiádě v Paříži zkusil roli trenéra. "Vzpomínám na to v dobrém. Uvědomil jsem si tam, že to chci zažít i jako sportovec, proto jsem se vrátil," dodal.
Vracíte se po dlouhých osmi letech. Co vás k tomu vedlo?
Dal jsem si jen pauzu, protože tomu sportu se věnuji přes 20 let a závodil jsem 12 let v kuse. Vyhořel jsem, chtěl jsem si odpočinout. Ztratit se ze scény. Komfort pauzy mi vyhovoval, akorát jak jsem byl na olympiádě v Paříži, tak jsem si říkal, že jsem na trenéra ještě mladý. Když jsem to viděl, tak jsem si říkal, že tomu věnuju ještě ty tři roky a tím bych chtěl svoji kariéru ukončit.
Hlavním cílem je tedy se dostat na olympijské hry do Los Angeles?
Přesně tak, to je mým hlavním cílem. Tento rok plánuji hlavně trénink. Chci natočit několik projektů a udělat nábor partnerů a sponzorů. Chci to rozjet klidnějším tempem, nechci do toho úplně skočit.
Jak náročné je se po tak dlouhé pauze vrátit?
Hlavně mentálně náročné. Strava tomu také přispívá, ale spíše jde o mentální část. Na kole jsem se projížděl skoro furt, takže pro mě to tak velká změna není. Samozřejmě ve vrcholovém světě budu muset víc máknout, ale jak jsem zmiňoval, mám na to rok. Už teď jezdím dva měsíce v kuse. Přijde mi to lepší, za mě je to tedy v pohodě. Nemám od sebe velké očekávání, co se týče nějakých šílených věcí. Už teď mi to ale nedalo a zaregistroval jsem se na závody do Chorvatska, Francii a Španělska. Do Francie mám připravený trik, který odjedu jako první na světě.
Vy sám jste již před lety přišel s několika novými triky, které se skáčou dodnes. Jaké to pro vás je?
Když jste mladý, žárlíte. Ale když člověk dospěje a uvědomí si, že jsem kluk z malé vesnice, který inspiroval celý svět, tak mě to samozřejmě hřeje. Nemůžu být více šťastný.
Spoustu závodníků v Česku vás vnímá jako legendu a průkopníka tohoto sportu. Vnímáte se tak?
Nazývají mě tak, já se ale snažím být sám sebou. Když mě někdo takhle nazývá, tak si toho moc vážím. Pokud něco děláte tolik let, je to pak taková odměna. Spíš se ale považuji za člověka, který má rád to, co dělá.
Co jste během pauzy dělal? Prý jste byl správcem modlitebny.
Je to tak. Dostal jsem nabídku jako správce nemovitostí. To obnáší modlitebnu a bytový dům. Říkal jsem si, že za svůj sportovní život jsem neměl žádné zaměstnání a nabídka mě zaujala. Chtěl jsem to zkusit. Dělal jsem reklamace, revize, pojištění nebo jsem komunikoval s nájemníky. Úplně to ale pro mě nebylo a vracím se do role sportovce.
Jste věřící?
Ano. Uvěřil jsem asi v roce 2018. Když jsem neměl moc věcí na práci a nemohl jsem tolik trénovat na kole. Rozhodl jsem se, že budu studovat bibli. Když se se mnou bavil otec a říkal mi, že vůbec nečtu, tak jsem mu odpověděl, ať se nebojí, že najdu jednu knížku, která bude důležitá, a tu si přečtu pořádně. Byla to bible.
Vy jste si vyzkoušel roli trenéra Ivety Miculyčové na olympijských hrách v Paříži. Jak na to vzpomínáte?
V dobrém. První moje setkání s olympiádou. S tím, co se tam děje. Setkal jsem se s nejlepšími českými sportovci, se kterými jsem prohodil pár slov. Byl jsem nadšený natolik, že jsem si řekl, že to chci zažít i z pozice sportovce.
Jak byste zhodnotil počínání Miculyčové v Paříži?
Za mě to bylo dobré. Spoustu lidí mělo velké očekávání, ona si to na sebe upletla trochu sama. Jezdí teprve tři roky a vůbec nepředvedla nic špatného. Naopak. Kdyby udělala pódium, tak má na sebe za tři roky ušitý bič. Má před sebou několik let v tomto odvětví, řekl bych, že předvedla parádní výkon.
Krátce po olympiádě jste spolupráci ukončili. Proč?
Bylo tam nedorozumění. Ivet je mladší holka a má svoji hlavu. Nic horšího za tím ale nehledejte. Bral jsem to jako impulz k tomu, že se mám vrátit zpátky na kolo.