Inzerát
Stále mi v Dukle neřekli, že končím, mrzí Radu. Trénovat chce dál, oťukávání z první ligy
Petr Rada |
Zdroj: Profimedia.cz
Bývalý reprezentační trenér Petr Rada, který vedl i Spartu a Slavii, skončil po třech letech v Dukle Praha, kterou v posledním zápase sezóny zachránil v nejvyšší soutěži. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz řekl, že nikdo v klubu se s ním pořád oficiálně nerozloučil, ale díky "šuškandě" to věděl už tři měsíce. Do trenérského důchodu se ještě nechystá. Proběhla i jednání s jedním z prvoligových fotbalových týmů, která ale podle něj nebyla příliš korektní.
Inzerát
Inzerát
V posledním utkání sezóny se vám podařilo s Duklou zachránit. Jak hodnotíte uplynulý ročník?
To byl náš cíl, klubu a samozřejmě i můj. Šel jsem do Dukly před třemi lety. S panem prezidentem Pauknerem jsme se na něčem dohodli. První rok jsme chtěli postoupit hned do ligy. To se bohužel nepovedlo. Prezident byl trpělivý a říkal, že to zkusíme ještě jednou. Když jsme postoupili, tak ten cíl byl daný. Chtěli jsme se zachránit v lize. Pak jsme ale on i já na podzim zaspali doplnění kádru, což se projevilo. Hráli jsme s kádrem, se kterým jsme byli ve druhé lize. V zimě jsme věděli, že to není ono. Po dohodě s prezidentem jsme přivedli hráče, kteří zajistili, že fotbal na jaře byl o hodně lepší a koukatelný. Kluci, kteří přišli, jako Purzitidis, Svozil, Mikúš, mančaft pozvedli. Na spodek ligy jsme měli díky nim nadstandardní úroveň, což se projevilo na výkonech, stříleli jsme dost branek. Majitel to potom předal do jiných rukou, ale to nemělo vliv na to, co jsme si řekli. Možná kdybychom posily udělali dříve, neměli bychom starosti se záchranou. Bohužel to už bylo dané.
A pak přišla baráž...
Víte, jak to je. Baráž je vždycky svízelná, nevyzpytatelná. Je to jen o dvou zápasech. Pro hráče to bylo těžké z psychického hlediska. Zvládli jsme to. Bylo to až na penalty, ale to mi vůbec nevadí. Pro mě byl jediný cíl, a to záchrana. Zaprvé proto, že jsem v Dukle prožil celou hráčskou kariéru a mohl jsem tam i trénovat. Dukle jsem toho hodně dlužil. Prezident mi dal šanci a společnými silami jsme se o to poprali. Splnili jsme to a Duklu jsme předali prvoligovou. Navíc s kádrem, který by mohl hrát důstojnou roli. Jak to bude dál, mi nepřísluší, abych hodnotil. Dukle přeji, aby byla lepší než za nás.
Související obsah
Dukla v pondělí oficiálně oznámila váš konec. Už se o tom ale mluvilo několik měsíců. Jak to probíhalo? Měl byste zájem zůstat?
Zaskočilo mě, že to prezident předal do jiných rukou. Nějaké náznaky byly, samozřejmě už má taky věk. Pro Duklu toho za 12 let udělal strašně moc. Dostal ji tam, kde je dneska. Myslím si, že bez něj by už neexistovala. Od března se šuškalo, že přijde nový majitel, trenér a sportovní úsek. To jsem vnímal. Jsem ve fotbale dlouho a vím, že na každém šprochu je pravdy trochu. Mrzí mě, nebo ne mrzí, takový je fotbalový život, já už jsem toho zažil dost, ale mohl kdokoliv z nového vedení přijít a říct: 'Trenére, dojedeme to do konce sezóny, 30. června, a pak to ukončíme. Přijde nový kouč.' Tak by to mělo být, ale nestalo se to dodneška. Nechci, aby mi děkoval, na tom jsem nikdy nelpěl. Přeju jim ale, ať se daří. Nejvíc mě mrzí, a to je pro trenéra nejtěžší, že se šuškalo i o hráčích, které tým nechce. Vy ale ty hráče potřebujete do konce sezóny a musíte s nimi pracovat. To bylo netaktické a nebylo to dobře načasované. Ti hráči, ať chcete, nebo ne, o tom začali přemýšlet a honilo se jim to hlavou. Jsou to ale profesionálové. Stejně jako já. Smlouvu mám do 30. 6., a když mi 29. 6. Dukla zavolá, ať jdu trénovat dva hráče, tak je půjdu trénovat.
Chápu tedy správně, že jste se o oficiálním konci v Dukle dozvěděl až z webových stránek klubu?
Já nemám webově stránky, já je nesleduju. Mám telefon, tam to nepsali. Byla šuškanda, že sem jde trenér Holoubek a Martin Hašek, to se ví. Já to vím tři měsíce, nezaobíral jsem se tím. Soustředil jsem se, abychom zachránili ligu. Ať už by sem šel Lucifer, nebo někdo jiný, to mě nezajímalo. Za poslední týden jsem spal deset hodin. Prožíval jsem to, jsem nervák, a proto to pro mě bylo dvojnásobně těžké.
Pokud se trenérem Dukly stane opravdu David Holoubek, bude to pro klub dobrá volba?
To nehodnotím. Samozřejmě každému trenérovi přeji, ať se mu daří. Já Davida Holoubka moc neznám, je mladší. Setkali jsme se jednou na charitativní akci. Jinak jsem s ním nikdy nekomunikoval. Vím, že byl ve Spartě přede mnou. Byl v Boleslavi, Ružomberoku. To jako trenér sleduji, kdo kde je. Osobně ho ale neznám.
Zpátky k vám. Jaké máte plány? Chcete si od fotbalu odpočinout, nebo chcete zase brzy do práce?
Každý den bych chtěl pracovat. Dokud mám sílu a jsem nabitý. Samozřejmě si potřebuji odpočinout po náročné sezóně a baráži, ale víte, jak to je. Za týden, čtrnáct dní vás začnou svrbět nohy. Chci trénovat, dělám to celý život, vše jsem fotbalu obětoval. Jak to dělám, musí posoudit jiní. Ještě se necítím, že bych to měl zabalit. Věk už mám a může se stát, že nabídka nepřijde.
Nějaká jednání nebo oťukávání ze strany jiných klubů proběhla?
Jedno oťukávání bylo. Nebudu konkrétní, ale to jednání mi přišlo takové divné. Ten, kdo se mnou takhle jedná, by si měl uvědomit, že mi bude za tři roky sedmdesát. Měli by se mnou jednat jinak než se čtyřicetiletým. Alespoň férově, což já jsem celý život. Mám to postavené na důvěře a korektnosti. Nevypadá to, protože jsem impulzivní, mám červené karty. Když se dostanu do zápasu, tak je to se mnou jiné. Pokud jsem v civilu, tak jsem úplně normální člověk. Jsem pro každou srandu, pobavím se s každým.
Související obsah
Nemusíte být konkrétní, ale šlo o prvoligový, nebo druholigový klub? Co vám na jednání přišlo nekorektní?
Je to prvoligový klub. A v čem? Něco vám napíšou esemeskou nebo zavolají, že bychom se měli setkat. Je to o vzájemné důvěře, kterou z toho necítím. Mě se nikdo nemusí bát. Můžou mi klidně zavolat, že mě nechtějí. Já jim poděkuju, že mě oslovili. Ale říct mi to? To je to. Nebudu ten klub jmenovat, protože mi určitě zavolají. A když nezavolají, tak zavolám já a řeknu jim to. Mně je sedmdesát a takovéto jednání... Ať volají někomu jinému, ale ne mně. Už ať to nedělají, protože to není korektní.
Jak byste si to představoval, aby to bylo korektní?
Pokud by si se mnou sedli a řekli: 'Trenére, máme o vás zájem.' Nebo bych jim řekl své názory a oni: 'Dobře, nám to nesedí, takhle to nechceme, jste drahý.' Ale neposílat esemesky a pak jednat s někým jiným.
Ještě se vrátím k vašemu poslednímu zápasu v Dukle. O důvodech červené karty se už napsalo dost, ale spíše mě zajímá, podařilo se vám ji utajit před manželkou, jak jste říkal na tiskové konferenci? Dozvěděla se to?
Ne, nedozvěděla, zaplaťpánbůh, mám to pod kontrolou.
Dostal byste doma vynadáno?
Určitě. Měl bych trochu tichou domácnost. To znáte, ne? Jste ženatý?
Ne, nejsem.
Tak buďte rád, to poznáte. (směje se) Ani nemusím dostat červenou. Ale když si přečte, že jsem skákal u lajny, jdu domů jak koroptvička.
Urážlivá slova před červenou kartou prý nemířila na vás, ale na asistenta Horňáka.
Řeknu vám to tak, jak jsem říkal na tiskovce. Každého si vážím, ale když člověk, kterého jsem navíc trénoval, používá taková slova, a ještě navíc k mému realizačnímu týmu... Míša Horňák je strašně hodnej kluk, který neumí ani zvýšit hlas, proto jsem si ho vzal. Je vyrovnaný a jako trenér mě i trochu uklidňuje. A pak uslyším taková slova na jeho adresu, tak to ne. To mi připadá, že je za hranou. Nebudu to slovo od Č opakovat a on to zařve, že to slyší celý stadion, to musím zasáhnout. Já prakticky nic neudělal. Rozhodčí mi řekl, že mi dal červenou kartu, protože jsem opustil zónu a šel do zóny soupeře. Po takové urážce si myslím, že jsem to udělal správně.
Já už se k tomu nechci vracet, ale když řeknu "zoufalej cikáne", tak to je za mě desetkrát mírnější, než kdybych řekl slova, která jsem vám teď řekl. Když jsem slyšel, co Janotka křičel na hráče Baníku, tak to je pro mě neakceptovatelné. Jestli mě odsoudili na devět měsíců, tak to ale nebylo myšleno rasisticky. Takhle jsme se bavili s cikány na vesnici normálně. Chápete to? Za mého mládí jsme se tomu zasmáli, ale dneska to je rasistický útok. Křičím na rozhodčího, to jo. Ale nikdy to nebyla slova, za která bych se měl stydět.
To nejlepší z Ligy mistrů: Kairinenův přímák a Haalandova genialita proti Spartě:
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát