Hokejový gólman Vítek Vaněček přijel ukázat Stanley Cup, který získal letos s Floridou, do rodného Havlíčkova Brodu, kde s hokejem začínal. A program měl opravdu pestrý, po dopoledni stráveném u rodičů doma se přesunul do Havlíčkova Brodu. Nejprve na tamní zimní stadion, kde ukázal Stanley Cup mladým hokejistům, posléze do hospody, kterou provozuje jeho bývalý trenér.
Vaněček nejprve vzal pohár ze zahrady ve Šmolovech, místní části Havlíčkova Brodu, na zimní stadion, kde už na něj čekaly desítky lidí, převážně mládežníků z havlíčkobrodského hokeje. Za tónů legendární písně We Are The Champions Vaněček zamířil se 16kilovým pohárem okolo vrátnice přímo k ledu.
Postupně se se Stanley Cupem vyfotilo několik kategorií mládeže, které zároveň obdivovaly nejslavnější hokejový pohár světa. "Je hodně dobrej a chtěl bych ho taky někdy vyhrát," řekl na kameru Nova Sport jeden z malých hokejistů.
Ti se také pozastavovali nad velikostí. "Čekal jsem, že bude menší, protože je strašně velkej. Přijde mi obří," prohlásil jeden z nich. "Je větší než můj brácha," přidal pohotově další.
"Začínal jsem tu s hokejem, prožil svoje mládí. Pro mě to tady bude vždy v srdci. Zažil jsem to samé, když sem přijel Josef Vašíček s Karlem Rachůnkem, máme to doma ještě na nástěnce. Myslím, že je důležité tu být, proto jsem řekl, že sem přijedu a chci se se všemi vyfotit, aby věděli, jaká dřina to je," prozradil, co jej vedlo k tomu, se podívat zpět na domácí stadion.
Poté se Vaněček s rodinou přesunul do restaurace Nagano 98, kde probíhala další část oslavy. Tu měl pod palcem Richard Cachnín, současný provozní hospody, bývalý hráč a v současnosti trenér, který Vaněčka v mládežnických kategoriích vedl.
"Vítek byl skvělý kluk, teď je z něho velkej chlap a má velkej pohár. Jsem rád, že jsem mu něco do života jako trenér dal a byl jsem hrozně rád, když mě oslovil, že přijede. Je to neskutečný zážitek nejen pro místní, ale i pro celý Brod," říká dojatě Cachnín.
Na současného brankáře Floridy vzpomíná jenom v dobrém. "Byl všestranný. Chtěl hrát všechno, hrál dobře fotbal. Měl podporu od rodičů, chtěl dělat gólmana, chytl tu šanci a najednou z kluka ze Šmolov je kluk, který dnes drží nejslavnější trofej," přemítá ve vzpomínkách.
Trofej byla umístěna prakticky uprostřed podniku, v němž měl Cachnín dle svých slov plno naposledy před Silvestrem. "Myslím, že takhle plno tu bylo před Silvestrem, když manželka slavila kulaté narozeniny," zakončil na závěr s úsměvem.