Martin Prokop dokončil desátou etapu na desátém místě. Stále se ale musí vypořádávat s následky úterní nehody, kdy se převrátil a po třech hodinách ho musel svým kamionem vytáhnout krajan Šoltys. Přes noc se mu ve spolupráci s navigátorem Viktorem Chytkou podařilo dát auto dohromady, ale práce nyní čeká na jeho mechaniky.
V kolik jste skončili včera s prací na autě?
Já jsem skončil nějak kolem 11., šel jsem si lehnout. Viki (navigátor Viktor Chytka, pozn. red.) ještě potřeboval něco dodělat, tak šel někdy po půlnoci. Zvládl to. Fakt to auto připravil super, drželo pohromadě. Mohli jsme tu maratonskou etapu dokončit tak, jak je.
Jak se vám jelo?
Jelo se nám složitě. Oba nás bolely krky, protože jsme si je natáhli, jak jsme narazili do toho protisvahu. Dneska to bylo celé v dunách a bylo potřeba auto držet trošku v rytmu. Do rozbitých úseků je třeba to pouštět do bolesti, a to nám nešlo. Malinko jsme se trápili, ale nakonec výsledek je super. Bylo to dané náročností stage, nejhorší, co se dá najít ohledně písku. Některé duny byly velké, měly těžké výjezdy, ale pak byly třímetrové bochánky, které byly useknuté dolů. Tam se jelo strašně pomalu a bylo to na výdrž. Po včerejšku to bylo náročné. Byli jsme rozbolavělí a v hlavě se honilo spoustu myšlenek. Člověk si říká, jestli mohl udělat něco jinak. Mrzí to. Vidíme, co se děje a problémy mají i ostatní posádky. My jsme je potřebovali nemít. S tím se nejede jednoduše. Musíme to vytěsňovat z hlavy, aby se s autem dalo tahat a jet v tempu, které si to zaslouží.
Kolik práce teď mají mechanici?
Ještě jsem se jich nezeptal, ale včera dostali fotky a věděli, co je čeká. Čumák už je tady připravený a musí se podívat, co se tam všechno zlomilo, protože náraz byl fakt hodně velký. Moc nás mrzí, že jsme neskončili na ten náraz, ale na to, že auto nešlo nastartovat, protože se dostal olej do válců a shořel nám startér. To je věc, která zamrzí, a na takovou ptákovinu přijít po celoroční přípravě a těšení se, snažení se je přísný. Ale je to, jak to je. Nikdo to neudělal naschvál. Pořád přemýšlím, jestli jsem mohl udělat něco jinak, ale dospěl jsem k závěru, že bych to udělal úplně stejně. V daný moment na daném místě jsem vybral stopu, jakou jsem vybral. Po mnoha tisících kilometrech v dunách si nemyslím, že bych nevěděl, jak tam jet, a ta díra tam na mě čekala a měl jsem ji napsanou v osudu.
Ten čumák s sebou vozíte navíc?
Vozíme samozřejmě spoustu náhradních dílů. Karbonové věci u tohoto auta jsou extrémně drahé, takže chodíme na nákupy pro díly. Koukám, že je tady splácanina spousty věcí dohromady, ale bude to tvořit nějaký tvar továrního raptora. Nějak se to dalo dohromady. Není to jak v minulosti, kdy jsme měli mraky dílů. Úplně jsme nepočítali s tím, že ztratíme kapotu, ale věříme, že auto bude v pucu a jako nové.