Tomáš Chorý umí dávat góly. Umí si udělat prostor, být velmi nepříjemný. Je přesně tím typem útočníka, kterého trenéři milují a obránci soupeře nenávidí. Jenže reprezentace není jen soupiska nejlepších či nejproduktivnějších fotbalistů v zemi. Národní tým má být také vizitkou, symbolem a vzorem pro mladé fotbalisty. A právě tady nastává velký problém.
Bouře kolem zařazení Chorého do širší nominace na mistrovství světa je v současných dnech, po skandální dohře sobotního derby v Edenu a následném vyřazení vysokého útočníka z kádru sešívaných, až přehnaná. Jenže hysterie nevznikla teď, nýbrž už měsíce a roky předtím. Český fotbal totiž dlouhodobě přehlížel věc, která byla zřejmá každému, kdo hru Tomáše Chorého dlouhodobě sledoval.
Nejde o jeden zkrat. Nejde o jeden špatný večer nebo zápas, kdy 31letému útočníkovi ruply emoce.
V aktuální sezóně Chorý dostal stopku za loket do obličeje sparťana Asgera Sörensena v derby. Šest zápasů. Předtím řešila disciplinárka jeho údajné plivnutí na Sampsona Dweha v zápase s Plzní, za které dostal červenou kartu a následně stopku na jeden duel. A loni v srpnu přišel další šestizápasový trest za úder pěstí do rozkroku brankáře Slovácka Milana Heči. V minulosti bychom našli i další příklady, které třeba důraznému útočníkovi prošly nebo za ně dostal „jen“ žlutou kartu.
To už není náhoda, ale určitý vzorec chování, který je proti srsti velké části fotbalových fanoušků. Příznivců českého nároďáku, jenž se v červnu po dlouhých 20 letech představí na mistrovství světa. A tady nastává zásadní otázka: Vzít hříšníka Chorého na šampionát? Bude aktuálně nejlepší ligový střelec (17 gólů) platným hráčem? Nezpůsobí znovu nějaký problém? Signály od kouče Miroslava Koubka i manažera národního týmu Pavla Nedvěda jsou jednoznačné – s účastí Chorého v USA a Mexiku zřejmě počítají.
Reprezentace ale není polepšovna. A právě proto bychom se neměli smířit s tím, že Tomáš Chorý „je prostě takový“. Tahle omluva totiž v českém fotbale funguje až příliš dlouho. Jednou kvůli gólu, podruhé kvůli výkonům, potřetí proto, že podobný typ útočníka zkrátka nemáme. Jenže národní tým má být víc než součet fotbalových dovedností. Pokud má reprezentace představovat vrchol českého fotbalu i určitý vzor pro mladé hráče, pak se případná nominace Chorého obhajuje velmi těžko – po dalších excesech, disciplinárních trestech a scénách, které se s jeho jménem táhnou několik let.
Na druhou stranu pokud měl český fotbal pocit, že útočník Slavie překročil hranici, měl to řešit už dávno. Ne až ve chvíli, kdy se blíží mistrovství světa a veřejnost zkoumá každý jeho dotek. Nemělo se čekat na chvíli, kdy jej slávistický šéf Jaroslav Tvrdík vyřadí z kádru sešívaných. Dnešní rozhořčení trochu připomíná kolektivní překvapení nad něčím, co všichni roky tolerovali, protože dotyčný dával důležité góly.
Kouč Miroslav Koubek evidentně sází na pragmatismus. Vidí útočníka, který umí podržet míč, vyhrávat souboje a třeba i rozhodovat zápasy. Fotbalově se ta nominace obhájit dá. Jenže problém je, že na velkém turnaji se kolem Chorého nebude řešit jen fotbal. Stačí jedna hraniční situace. Jeden blbý moment, nejasnost, strkanice, jedna karta… A znovu se rozjede přesně to, co český tým nepotřebuje: debata o tom, jestli národní tým reprezentuje správný hráč.
A to je na celé věci úplně nejhorší. Ne samotný Chorý. Ale fakt, že český fotbal nechal situaci dojít tak daleko. Fanouškovská základna se rozdělila na dva tábory, které budou až do finální nominace na MS (21. května) v napětí. Jak tohle dopadne?
Tvrdá reakce Slavie. Klub uzavírá Tribunu Sever, Chorý vyřazen z kádru: