Bylo to nečekaně rychlé. Jen pár dní po vyřazení Česka z mistrovství světa je první velké rozhodnutí na světě. Miroslav Koubek končí na lavičce fotbalové reprezentace. Zkušený kouč sám vyhodnotil, že za současné situace by pokračovat nemělo smysl.
Vlastně se to dalo čekat. Když se nedaří, většinou jako první odchází trenér. Tak to ve fotbale prostě chodí. Jenže tentokrát by byla chyba myslet si, že Koubkovým složením funkce je problém českého fotbalu vyřešen.
Není.
Patrik Schick při svém reprezentačním loučení neřekl, že český fotbal potřebuje nového trenéra. Psal něco mnohem závažnějšího. Mluvil o věcech, které dlouhodobě nefungují. O systému. O prostředí. O tom, že země s takovou fotbalovou historií ukazuje méně, než by měla. Stejně po příletu do vlasti mluvil i kapitán Ladislav Krejčí.
Koubek za neúspěch převzal svůj díl odpovědnosti. Nabídl funkci a odešel. Těžko mu to vyčítat. Naopak. V českém sportu není samozřejmostí, aby trenér udělal podobný krok sám a jen pár dní od nepovedeného vystoupení na světovém šampionátu.
Opravdová práce po Koubkově odchodu teprve začíná.
Pokud se teď celé týdny budou řešit jen jména jeho nástupců, český fotbal promarní další příležitost. Ať přijde Luboš Kozel, nebo kdokoli jiný, sám nic nezmění. Žádný kouč nevybuduje lepší mládež, nevytvoří modernější zázemí, adekvátně nezaplatí trenéry ani nezmění způsob, jakým se u nás dlouhodobě přemýšlí o fotbale.
Právě proto bude zajímavé sledovat další kroky předsedy FAČR Davida Trundy. Koubkův odchod je jeho prvním opravdu velkým rozhodnutím. Teď musí ukázat, že nejde jen o personální výměnu, ale o začátek změn, o kterých se po každém neúspěchu pouze mluví a po pár týdnech se zase zapomenou.
Zajímavá je i jedna věta z Koubkova rozloučení. Zmínil mediální kampaň plnou polopravd a fabulací, která podle něj znemožnila další práci. Je to pochopitelně jeho osobní pohled. Jenže ani ten by neměl zastínit podstatu celé debaty.
Tou není, jestli byl Koubek dobrý, nebo špatný trenér.
Hlavní podstatou je, proč český fotbal opakovaně končí ve stejné slepé uličce. Vymění trenéra, nadechne se k novému začátku a za dva roky řeší úplně stejný problém. Od začátku a pořád dokola.
Jestli mají mít emotivní vzkazy Krejčího se Schickem nějaký smysl, musí být konec hlavního trenéra Koubka jen první kapitolou. Protože český fotbal nepotřebuje udělat změnu, která se líbí navenek. Potřebuje úplně nový směr. Teď už není na koho se vymlouvat, naopak se naskýtá možná poslední šance, jak český fotbal vyhrabat z bahna a průměru.
Je to i můj osobní neúspěch, říkal Koubek po návratu z MS: