Z fronty do Evropské ligy. Mluvčí Araratu: Fotbal může znovu spojit Arménii

Tiskový mluvčí Araratu-Armenia Gevorg Ghazaryan | Zdroj: TV Nova

Julius Nosko, Aleš Skok

16. 9. 2026, 07:58

Ararat-Armenia píše historii arménského fotbalu a poprvé si zahraje ligovou fázi Evropské ligy. Tiskový mluvčí klubu Gevorg Ghazaryan v rozhovoru pro Nova Sport otevřeně mluví o válce, fanoušcích i významu evropských zápasů pro celou zemi. „I když prohrajeme, vyhrajeme,“ říká.

Ararat-Armenia je na fotbalové mapě teprve devět let, už ale třikrát vyhrál arménskou ligu a nyní se dostal do Evropské ligy. Jaké máte v soutěži ambice?

Už samotný postup do této fáze byl naší ambicí. Po prvním mistrovském titulu jsme se dostali do 4. předkola Evropské ligy, ale tehdy jsme neuspěli. Potom jsme si 4. předkolo zahráli znovu. V té době ještě neexistovala Konferenční liga, takže jsme vždy zůstali bez účasti v hlavní fázi evropského poháru. Teď jsme to konečně dokázali a přepsali historii. To byl náš cíl. Teď si ten okamžik chceme hlavně užít.

Znamená to, že pokud v Evropské lize neuspějete, nebudete to považovat za zklamání?

Upřímně, i když prohrajeme, svým způsobem vyhrajeme. Plný stadion, fanoušci a atmosféra velkého evropského fotbalu jsou vítězstvím pro celý náš národ. V Arménii navíc není mezi kluby taková rivalita jako například v Česku mezi Slavií, Spartou nebo Viktorií Plzeň. Samozřejmě existují fanouškovské skupiny a každý klub má své příznivce, ale obecně máme radost z evropských úspěchů ostatních arménských klubů. Náš postup proto není vítězstvím pouze pro Ararat-Armenia, ale pro celý arménský fotbal.

Může tenhle úspěch nastartovat ještě větší ambice?

Určitě, ale spíš od příští sezóny. Teď je podle mě lepší říct hráčům: „Užívejte si to.“ Když se podíváme na soupeře, samozřejmě nás čekají obrovské kluby jako Salcburk nebo AC Milán. Sparta Praha je také historicky velký klub s obrovskými zkušenostmi. Přesto máme pocit, že můžeme hrát proti každému. A když víte, že proti takovým soupeřům dokážete hrát, můžete třeba vytvořit malý zázrak nebo získat nějaké body. Proto si teď nechceme stanovovat konkrétní cíl.

Související obsah

Priske o zájmu z Bundesligy: Jednou odejdu. Teď chci uspět se Spartou

15. 9. 2026 Aleš Skok A. SKOK

Jak velký organizační skok pro klub Evropská liga představuje?

Obrovský. Domácí arménskou ligu a pohár organizačně zvládáme dobře. Na evropské úrovni je ale všechno o několik úrovní výš. Teprve při řešení jednotlivých problémů si uvědomujete, jak velký je rozdíl. Každý z nás současně řeší tři, čtyři, pět nebo šest různých věcí. Ještě pár minut před vaším příchodem jsem například mluvil s výkonným ředitelem. Řekl mi, že je na stadionu, já mu odpověděl, že za ním přijdu, a on vzápětí řekl, že musí zase odjet řešit další věc.

Takže málo lidí a hodně práce?

Přesně tak. Na arménské poměry máme lidí dost, ale na evropskou úroveň to ani zdaleka nestačí.

Jak významné jsou pro klub peníze z Evropské ligy?

Uvidíme, jak budou využity. Není mojí prací o tom rozhodovat ani to komentovat. Samozřejmě je ale jasné, že jsou pro klub velmi významné.

Klub vznikl teprve v roce 2017. Jak vás v Arménii vnímají fanoušci tradičnějších klubů?

Máme tady například legendární FC Ararat Jerevan, což je jiný klub než my. Existuje také několik dalších tradičních klubů, ale s historií velkých evropských týmů se to nedá porovnávat. Většina arménských klubů byla založena nebo obnovena až po rozpadu Sovětského svazu a získání nezávislosti. Ararat v našem názvu samozřejmě odkazuje na horu Ararat, která má pro Armény obrovský význam. Z tradičnějších klubů můžeme zmínit například Shirak nebo armádní klub BKMA. Řada ostatních týmů má historii třeba deset nebo dvacet let. Pjunik má zkušenosti z evropských pohárů, Noah existuje podobně dlouho jako my. Proto nás v Arménii nikdo nevnímá jako nějaký zvláštní nový projekt. Chápu, že z evropského pohledu může klub bez dlouhé historie působit neobvykle, ale u nás je to běžné.

Jak těžké bylo vybudovat si vlastní fanouškovskou základnu?

Není to jednoduché. V Jerevanu sídlí mnoho klubů a jen některé jsou pevně spojené s konkrétní částí města. Urartu například s jihozápadní částí Jerevanu, Pjunik do určité míry s centrem. My jsme původně hráli v severní části Jerevanu, ale změnili jsme domácí stadion a nyní hrajeme v Abovjanu. To budování fanouškovské základny samozřejmě komplikuje. Na druhou stranu, když arménský klub hraje v Evropě, běžný fanoušek to vnímá tak, že reprezentuje celou Arménii. A když se navíc jmenuje Ararat-Armenia, je ten pocit ještě silnější. Lidé přijdou a fandí nám jako arménskému klubu.

Související obsah

Mbe Soh se těší na evropskou premiéru. Ve Spartě jsem šťastný, říká

15. 9. 2026 Aleš Skok A. SKOK

​Neprospěla by ale arménské lize větší rivalita a skutečně vyhrocená derby?

Derby máme. Hrajeme takzvané araratské derby proti FC Ararat, rivalitu máme také s Pjunikem nebo Noahem. Noah používá podobně jako my černou a bílou barvu a v posledních letech také zaznamenal úspěchy, takže i tam rivalita roste. Samozřejmě to ale stále nemůžeme srovnávat s tradičními derby jako Olympiakos–Panathinaikos nebo Slavia–Sparta.

Velká část arménských klubů sídlí v Jerevanu. Znamená to, že se kvalitní fotbal dá dělat především v hlavním městě?

V Jerevanu žije přibližně polovina obyvatel Arménie a soustředí se tam velká část ekonomického a společenského života. Proto tam sídlí také tolik klubů. Regiony potřebují vybudovat infrastrukturu a stadiony a v posledních letech se o to snaží. Nemyslím si ale, že by kvůli tomu byla liga slabá. Podívejte se na výsledky arménských klubů v Evropě. V posledních letech se do hlavních fází evropských soutěží dostaly Alaškert, Pjunik, Noah a nyní my. To ukazuje, že máme několik klubů, které jsou schopné bojovat o titul a porážet se navzájem. Minulou sezónu ještě šest kol před koncem bojovalo o titul pět týmů. To soutěži výrazně pomáhá.

Kam byste kvalitativně zařadil arménskou ligu v evropském měřítku?

Nejjednodušší je podívat se na žebříček UEFA a výsledky klubů v Evropě. Minulý rok jsme dokázali porazit Universitateu Kluž z Rumunska. Letos jsme ve 4. předkole vyřadili Universitateu Craiova. Minulou sezónu jsme také hráli proti Spartě. Oba zápasy jsme sice prohráli, ale podle mě jsme ukázali, že proti takovému soupeři dokážeme hrát. Česká liga patří mezi nejlepší soutěže v Evropě. Arménie je někde kolem 32. nebo 33. místa, přesto dokážeme být konkurenceschopní proti klubům ze zemí kolem evropské top 20.

Může tedy být cílem Arménie dostat se mezi 20 nejlepších lig?

Proč ne? Budeme se snažit získávat další body do koeficientu a svoji pozici zlepšovat.

Související obsah

Priske do Bundesligy? Kouč Sparty není podle německých médií prioritou

15. 9. 2026 Jakub Martinovský J. MARTINOVSKÝ

​Jak je na tom Arménie se stadiony a fotbalovou infrastrukturou?

Tento stadion má kapacitu přibližně 14 tisíc lidí a je největším, který pravidelně využíváme. Máme také velký stadion, který v sovětské éře dokázal pojmout kolem 70 tisíc diváků. Věřím, že kdyby tam reprezentace hrála proti Portugalsku, Chorvatsku nebo třeba Turecku, mohlo by přijít kolem 50 tisíc lidí. Arméni fotbal tradičně milovali. Jenže po získání nezávislosti naše země prošla dvěma válkami. Ta poslední je navíc stále velmi čerstvá. Já sám jsem byl dobrovolníkem na frontě, nejprve jako fotograf a potom jako člověk, který bránil svoji zemi. Po něčem takovém prostě nemůžete očekávat, že válka skončí a lidé druhý den řeknou: „Tak teď zase půjdeme na fotbal.“ Na ulicích Jerevanu dnes vidíte lidi, kteří se snaží užívat si život. Ale téměř každý zná někoho, koho v posledních letech ztratil. Já osobně jsem přišel o přátele. Jeden z nich byl válečným zajatcem a podařilo se nám dostat ho zpátky. V takové situaci je návrat k běžnému životu, zábavě a návštěvám stadionů složitý.

Nemůže právě fotbal lidem po tak těžkých událostech pomoci a spojovat je?

Přesně to vidíme u evropských pohárů. Arméni fandí každému našemu klubu, který v Evropě uspěje. Ukazuje to, že dobré věci nás dokážou spojovat.

Přicházejí do arménského fotbalu bohatí investoři?

Ano. Lidé, kteří mají peníze a zároveň je fotbal zajímá, se snaží investovat a pomoci arménský fotbal změnit. Jsme ale teprve na začátku. Výsledky uvidíme za pět nebo deset let. Já osobně navíc fotbal nevnímám jen jako způsob, jak investovat a vydělat peníze. Vidím ho také jako prostředí, kde se děti mohou naučit týmové práci, zdravé soutěživosti a vyrůst v dobré a zdravé lidi.

V Araratu-Armenia působí mnoho zahraničních hráčů. Jak důležité je pro vás dávat prostor Arménům?

Arménské hráče máme a patříme mezi kluby s největším počtem reprezentantů. Máme také další fotbalisty, kteří jsou v širším okruhu národního týmu. Podle mě je důležité, že arménští hráči musí o místo bojovat se zahraniční konkurencí. Díky tomu se zlepšují. Samozřejmě bych si přál, abychom jednou mohli nastoupit s jedenácti Armény. V tuto chvíli ale podle mě není možné postavit jedenáct domácích hráčů a zároveň být konkurenceschopní v ligové fázi Evropské ligy.

Je fotbal v Arménii sportem číslo jedna?

Ano, rozhodně. Arméni fotbal opravdu milují. Jen jsme si zvykli sledovat ho hlavně doma před televizí.

Proč?

Nevím, proč se to tak vyvinulo. Možná je to naší silnou rodinnou kulturou. Lidé rádi sedí doma s manželkou, rodiči nebo prarodiči a sledují fotbal společně. Doufám ale, že naše současné zápasy budou bodem zlomu a rodiny začnou chodit také na stadion. To je naše hlavní poselství: Přijďte nás podpořit. Společně to dokážeme. To je naše motto.