Hokejová extraliga je minulostí. Hráči vítězného klubu slaví, další si užívají zaslouženou dovolenou. Hokejoví odborníci analyzují soutěžní ročník a vymýšlejí, jak soutěž pro další roky ještě zatraktivnit. A jaký byl právě skončený extraligový ročník podle nás? Soutěž jsme zhodnotili spolu s hokejovým expertem Josefem Augustou.
Ve znamení změn
Právě skončený extraligový ročník byl v mnoha směrech doslova revoluční. Asociace profesionálních klubů (APK) jako řídící orgán extraligy před zahájením soutěže sáhl k mnoha změnám a novinám.
Tou největší a nejkontroverznější bylo bezesporu uzavření extraligy shora. Poprvé po dvanácti letech se nesestupovalo (po sezoně 1994/95 se extraliga rozšiřovala ze 12. na 14. účastníků), vítěz 1. ligy měl mít ale možnost postupu mezi elitu ztíženu. APK totiž loni podmínila postup složením nevratné pětadvacetimilionové kauce za licenci, kterou přitom ostatní extraligové kluby garantovaly pouze sedmimilionovou jistinou. Už loni APK za svůj nápad sklidila ostrou vlnu kritiky z řad prvoligových klubů. „Je to naprosto šokující rozhodnutí a pro spoustu prvoligových klubů vyvstává otázka, zda vůbec do hokeje investovat," zlobil se tehdy generální manažer Ústeckých Lvů David Šaffer.
Antimonopolní úřad ale na začátku roku nařídil APK podmínku zaplacení 25 milionů zrušil a tak bylo jisté, že vítěz 1. ligy postoupí přímo do nejvyšší soutěže.
„Uzavření soutěže nebylo dobré a hlavně nesplnilo svůj hlavní účel, dát šanci více mladým hráčům," tvrdí Josef Augusta, který jako trenér dovedl třikrát českou reprezentaci k titulu mistra světa. „Osobně jsem pro přímý sestup a postup, jako je to ve fotbale. Přímý postup by se podepsal nejen na tom, že by bylo až do konce extraligy o co hrát, ale zároveň by měl kladný vliv na 1. ligu, kde by se rozšířil počet uchazečů o postup," dodává Augusta.
Zrušení sestupu ligu znehodnotilo
Právě zrušení sestupu lze považovat za největší negativum skončeného ročníku. Jednak tím bylo porušeno základní pravidlo o sportovním duchu soutěže, jednak týmy ze spodním pater tabulky ztratily motivaci. Varovný je především případ Vsetína. Ten se už v minulé sezoně po trapném účinkování mezi elitou horko těžko zachránil až v baráži na úkor ambiciózního Ústí nad Labem.
Stejně to přitom vypadalo i letos. Beznadějně poslední Vsetín, klub bez ambicí, brzo ztratil jakoukoliv motivaci hrát o umístění a v týmu během 52 zápasů protočil 40 hráčů v poli a 6 brankářů. Mnoho hráčů by přitom jen stěží hledalo uplatnění i ve špičkových prvoligových klubech.
Nešvar vypuštění zbytku sezony se ale neprojevil jen ve Vsetíně. Plzeň s Vítkovicemi po ztrátě naděje na play off také před koncem soutěže rozprodaly kádr a v soutěži byly jen do počtu.
Vsetín nehrál do Vánoc špatně, pak ale rozpustil kádr a byl jen do počtu. Opět bych se inspiroval fotbalem a povolil jen dva přestupní termíny v roce. To by zabránilo, spolu s hrozbou sestupu, rozprodeji hráčů v týmech, kterým už o nic nejde," nabízí řešení Augusta.
Mladí šanci nedostali
Jestliže jedním z argumentů pro uzavření soutěže bylo častější nasazování mladých hráčů, pak právě tento argument zcela vyšuměl. APK totiž zároveň schválila pravidlo o nasazení neomezeného počtu cizinců, čehož využíval především Vsetín, jenž do hry poslal více než deset cizinců, tedy prakticky čtvrtinu hráčského kádru.
V jiných klubech sice tolik zahraničních hráčů nepůsobilo, mladí hokejisté přesto příliš šancí nedostávali. Český hokej se tak brzo může ocitnout v problémech. Mladí hráči čím dál častěji a v čím dál nižším věku opouštějí domácí kluziště a raději zkouší štěstí v zámořských nižších soutěžích. Výsledkem pak je, že v elitní čtyřicítce nejproduktivnějších hráčů soutěže jsou jen dva hrči pod 25 let (Tomáš Netík - Sparta a Vítězslav Bílek - Kladno). Naopak rapidně stoupl počet třicátníků, jen mezi prvními čtyřiceti v kanadském bodování je jich 22.
„To je velký problém a může se nám to vymstit. Pokud nedostanou v extralize a 1. lize výraznější šanci hráči mezi 18 a 23 lety, může se stát, že za pár let nebude mít extraligu kdo hrát. Mladých přitom máme dost, ale odcházejí pryč, protože je kluby nestaví. Přesilovky hrají zkušení borci, kteří proto také vyhrávají kanadské bodování," obává se ještě větší migrace talentovaných hokejistů Josef Augusta.
Jeho slova dokládá i pohled do statistik. Kanadské bodování dlouhodobé části ovládl Jaroslav Hlinka ze Sparty o jediný gól před kladenským kapitánem Pavlem Paterou. Za oba třicátníky se mezi pět nejlepších hráčů vklínil jediný hokejista pod třicet let, pardubický Petr Sýkora (28 let). Další místa totiž patří třicátníkům Martinu Procházkovi s Petrem Tonem.
Rozšíření play off se vyplatilo
Naopak krokem vpřed se ukázalo být rozšíření play off z 8 na 10 účastníků, zvýšil se počet zápasů v základní části, kdy se hrálo „o něco", protože až do posledního kola nebylo jasné, kdo se do elitní desítky dostane. Důvod bojovat navíc měly i kluby na čele tabulky, šest nejlepších se totiž vyhnulo ošidnému předkolu a první dva navíc ve čtvrtfinále narazily na papírově slabší soupeře z předkola. Jak se ale ukázalo, výhoda to nebyla, protože jak Pardubice, tak i Liberec zachaňovaly postup až v 7. zápase.
„Play off s deseti týmy byl dobrý tah. Jednak klesl počet zápasů, ve kterých o nic nešlo, protože se hrálo o postup do vyřazovacích bojů, a jednak byl v play off k vidění opravdu dobrý hokej. Byla to skvělá propagace tohoto sportu," pochvaluje si Augusta.
Vyřazovací boje byly vůbec ozdobou letošní extraligy. Hrál se útočný hokej, padaly branky, ve finále jich dokonce diváci viděli nejvíce v historii bojů o titul. Znojmo s Třincem ukázaly neuvěřitelnou vůli po vítězství, když coby vítězové předkola pořádně prohnaly favority.
Letošní play off přitom vidělo 310 453, což je průměr 8391 diváků na zápas.
Zájem lidí vzrostl
Manažeři klubů si mohou mnout ruce i nad pomalu rostoucím zájmem o extraligu. Nesplnilo se očekávání, že uzavření soutěže ubere diváků, což kvitují kluby s povděkem. Zatímco loňskou základní část extraligy vidělo 1 576 933 diváků (průměr na zápas 4 332), v tomto ročníku to bylo už 1 599 663 lidí (průměr na zápas 4395).
Tato čísla jsou ale stále hodně vzdálena návštěvnosti z ročníku 2004/05, kdy probíhala stávka v NHL a naše stadiony brázdily nejlepší hráči světa. Tehdy vidělo extraligu 1 819 569 lidí (průměr 4998).
Trochu jiná je situace v play off, kde je ale návštěvnost ovlivněna kapacitou stadionů jednotlivých účastníků. Díky finálové účasti Slavie v ročníku 2005/06 tak byly nejvyšší návštěvy na play off právě v tomto roce, kdy byla v soubojích Sparty se Slavií vyprodána osmnáctitisícová Sazka Aréna. Celkově činil průměr 8 391 lidí na zápas. Letošní play off ale o mnoho nezaostalo, jeden zápas vidělo v průměru 8007 lidí, kdežto v sezoně výluky NHL byla průměrná návštěvnost 7764 lidí. Tehdy se ale ve finále utkal Zlín s Pardubicemi, tedy týmy, jejichž haly nedosahují desetitisícové kapacity.
Titul? Ve správných rukou
Mistrovské šampaňské stříkali po ledě hráči Sparty Praha. Oprávěně? Zřejmě ano. Obhájci titulu se u podruhé za sebou dokázali, že se na rozhodující část soutěže umí připravit dokonale. Více se zřejmě čekalo od vítěze základní části z Liberce, který po loňském čtvrtfinále prošel o jeden stupeň dále a skončil v semifinále. „Sparta vyhrála zaslouženě, byla na play off nejlépe připravená, měla vynikajícího Dubu, hrála takticky," chválí mistra Augusta, kterého naopak nepřekvapila finálová neúčast Liberce. „Ukázalo se, že play off je jiná soutěž. Liberec ji zvládl výborně, ale na play off nemá dostatečně psychicky odolné mužstvo, což nazančil už v zápasech s Třincem," tvrdí.
Od Pardubic se naopak finálová účast tak trochu čekala, po loňském propadáku s až 9. místem se potřeboval předloňský mistr rehabilitovat.
Příjemným oživením soutěže jsou naopak České Budějovice. Těm očividně prospěl předloňský roční pobyt v 1. lize. Klub změnil vedení i strukturu a po roce v nižší soutěži se stal štikou ligy. Dobře poskládaný tým vedený ambiciózním trenérem Jandačem má potenciál pro další růst a brzo by mohl překvapit i ve finále.
Čechy vs. Morava
Očividný byl i pokles úspěšnosti klubů z Moravy. V play off už ve čtvrtfinále vypadly Znojmo s Třincem, jediný zbylý zástupce ze Zlína skončil v semifinále. „Také mě to překvapilo nebo možná i zklamalo. Vždyť nebýt Čechmánka, nebyl by v play off ani Třinec," dodává expert.
