Máte někdy dojem, že profesionální sportovci vlastně celý den nic nedělají, jednou za čas sehrají nějaký zápas nebo předvedou vrcholný výkon a zase si užívají volna? Ale kdeže. Jediný kondiční trénink s fotbalisty Slavie Praha v Krkonoších mi ukázal, že získat kondici profesionála je zatraceně tvrdá dřina.
Na kole s fotbalisty
Na další trénink profesionálních sportovců jsem se z hokejové haly v Berouně, kde se před časem před mistrovstvím světa připravovali dnes již zlatí in-line hokejisté, přesunul až do Krkonoš. Fotbalisté Slavie Praha zde v horském prostředí nabírají kondici na nový soutěžní ročník, v němž budou mimo jiné bojovat i o postup do Ligy mistrů.
Pod vedením kondičního trenéra Jana Netschera se zde potí skupina nových posil, reprezentantů do 21 let a těch, kteří z různých důvodů nemohli absolvovat první soustředění na konci června. "Je to pro nás něco nového, na kolo v přípravě z předchozích klubů zvyklí nejsme," shodují se hned dva nováčci v šešívaném dresu útočník Zdeněk Šenkeřík a obránce Ondřej Šourek. O dvě hodiny později se přitom ukazuje, že oba na kolech patří, alespoň v "mé" skupině Slávistů, mezi nejlepší.
Přesně opačný problém pro změnu řeší dvě čerstvě francouzské posily Slavie Mickael Tavares a Tijanih Belaid. "Kola jim opravdu moc nesedí. To, co pro ně zmanemá sto dvacet procent výkonu, to je třeba pro Michala Švece sotva sedmdesát procent," potvrzuje rozdílnost hráčů kondiční trenér Jan Netscher.
Fasuji kolo a sporttester
"Tak pojď. Tady máš kolo a vem si tohle," podává mi trenér plastový pásek s jakousi sondou prostřed. Je to tzv. sporttester, zařízení, které se upevní kolem hrudníku a po celý trénink měří mou srdeční činnost. Po skončení tréninku se všechny údaje přenesou do počítače a trenér může vyhodnotit, zda jsem se neflákal, případně kdy mi došly síly.
Na terase Švýcarské boudy ve Špindlerově mlýně se mezi tím scházejí fotbalisté a začínají se rozcvičovat. Nevěda, co mě čeká, jsem stále optimistou a na otázky, zda to zvládnu, se snažím odpovídat jako hrdina. "Snad jo, přece nesedím na kole poprvé," usmívám se. Kdybych tak věděl, co mě čeká...
Trenér Netcher vypisuje dnešní trasu. Dlouhý výšlap do prudkého kopce, pak odpočinkovější sjezd, dvě pětikilometrové rovinky v plném tempu, výklus a návrat. Všeho všudy sedmadvacet kilometrů v horském prostředí na lesních cyklostezkách. "Je to zatím nejlehčí a nejkratší výšlap, co tu máme. Ale taky na to máme jen asi tak hodinku a půl," upozorňuje kouč. A právě to je ten problém...
Končím dřív, než bych čekal
Fotbalisté okamžitě nasazují ostré tempo a velmi rychle ukrajují první stovky metrů z ostrého stoupání. Zatím se držím, ale po necelých třech kilometrech mi dochází dech. "Tak pojď. To byl teprve rozjezd. To hlavní nás teprve čeká," volá na mě Netscher. Představa, že v jejich tempu budu šlapat dalších pět kilometrů po kamenité cestě do prudkého stoupáku je nepřijatelná. "Počkám na Rovinkách," rozhoduji se rychle v obavě, že kdybych náhodou vypustil během dalšího stoupání duši, mohl bych se stát na krkonošských hřebenech nečekaně libovou potravou zatoulaných vlků či medvědů.
Odpojuji se od fotbalistů a odjíždím na necelé dva kilometry vzdálení místo, kde bychom se zhruba za tři čtvrtě hodiny měli znovu sejít. Cpu do sebe nafasovanou energetickou tyčinku, pro případ nouze a čekám, až se mi srdeční činnost vrátí do normálu. Než přijedou, mohl bych se tu trochu projet, napadá mě a tak si ryze turistickým tempem projíždím cesty v okolí místa srazu.
Odpočinek pomohl
Když přijíždějí hráči, cítím se už zase fit. "Jsi nějakej rychlej, že jsi nás všechny předjel," žertuje Zdeněk Šenkeřík, zatímco pomalu dojíždějí i dva Francouzi, z jejichž tváří lze snadno vyčíst, že toho už také začínají mít dost. "Teď se protáhněte a čekají vás dvě rovinky. Dva a půl kilometru k otočce a dva a půl kilometru zase zpátky. A pak celé znovu. V plném zápřahu, každý na své maximum," upozorňuje trenér. "Na nejtěžší převod?" ujišťuje se ještě další z posil Slavie Erich Brabec.
Vyrážím jako první se zkušeným cyklistou Michalem Švecem. To proto, abych se měl koho držet a případně nedojel poslední dlouho za ostatními. Michal mi podle očekávání brzo ujíždí, ale jinak se držím. Hráči startují s asi desetisekundovými rozestupy a na rovince mě předjíždí na pěti kilometrech jen tři. "Makej, je to dobrý," povzbuzuje mě při prvním okruhu Zdeněk Šenkeřík.
A pak už jen výklus a cvičení
Po dvou rovinkách už následuje cesta zpět na Švýcarskou boudu. "Klidným tempem," dodává trenér. Pro mě to ovšem znamená jen lehce ubrat z tempa, které jsem nasadil na rovinkách, abych ostatním aspoň trochu stačil.
Když sesedám z kola, přemýšlím, zda mám příliš lehké nohy, nebo abnormálně těžké tělo. Tak pojď s náma, ať vidíme, jak jsou trénovaní na Nově," směje se Erich Brabec. Přesný řád tréninku má něco do sebe, během výklusu se mi pomalu začínají uvolňovat jízdou na kole ztuhlé svaly.
Do kopce na Švýcarskou boudu už kola tlačíme a pak nás čekají protahovací cvičení. "Svaly musíte cítit. Tahá to? To je dobře," říká Jan Netscher, zatímco já se marně snažím propnout nohu tak, jako to dokážou fotbalisté. Nejde to, koleno mám stále trochu pokrčené.
Netscher: Nebylo to tak zlé
Konečně je po tréninku. Hráči vypadají celkem svěže a vesele, já toho mám plné zuby. "Tak co, zůstaneš s námi do odpoledne? Podle počasí to vypadá, že půjdem do haly. Tady na kole jsi se mohl ulejt, ale tam pojedem všechny cviky naplno a v rychlých frekvencích," vyzývá mě kondiční trenér. Odpovídám mu jeho slovy: "Před chvíli jsi říkal, že jako amatérský sportovec mám poslouchat své tělo. A to říká, že toho už má dost."
Poté už přichází čas na záznam z mého sporttesteru. "Za úvodní snahu držet s námi tempo a za rovinky a návrat tě můžu pochválit, šel jsi naplno. Ale tady je jasně vidět, kdy jsi odpadl. Ale to bylo jasné hned, nemůžeš se měřit s trénovanými profesionály, kteří to absolvují dvakrát třikrát denně," utěšuje mě Netscher. Díky...
Neměnil bych
Kondice profesionálních sportovců je draze vykoupená věc. Dřina, jakou podstupují, aby se dostali tam, kde jsou, je neskutečná. Mým vrcholem byl jeden hodně neúplný kondiční trénink, oni mají takové dva až tři za den. Mezi tím jen dvě hodinky na odpočinek a druhý den znovu. Na zábavu zde čas rozhodně není. Je mi jasné, že bych neměnil!
