Sotva se před letištní halou v Ruzyni otevřely dveře autobusu, ze kterých vystoupil vítěz desetiboje na mistrovství světa, okamžitě se mu naproti rozběhly jeho dvě ratolesti a vrhly se mu do náručí. V tu chvíli byl Roman Šebrle opravdu šťastný. Se zlatou medailí z mistrovství světa v kapse se vítal se svými dětmi Štěpánem a Kačenkou. I tak v sobě ale našel dost síly na to, aby trpělivě odpovídal na dotazy novinářů.
Chci vyhrávat, mám rád medaile
Už jste stačil poslechní chybějící zlatou medaili ve sbírce oslavit?
"Ještě jsem se z toho pořádně nevzpamatoval a ani jsem nestihl žádnou oslavu. Tři dny po závodě je člověk vždycky tak rozmlácenej, že nemá na nich chuť. A já teď je teprve druhý den... Ale oslavy budou."
V rodinném kruhu?
"Jasně. Vždyť jsem si tam manželku ani neužil. Po závodě jsem byl úplně vyřízenej a spal jsem do dvou hodin, takže jsme spolu byli jen na banketu, kde jsme si jen ťukli."
Co vás vlastně s tolika úspěchy za zády pořád žene dál? Vždyť už máte všechny světové a evropské zlaté medaile, jaké vůbec lze získat...
"Motivace, ta je vždycky. Já mám atletiku rád, bavím se jí a proto ji taky dělám. A medaile? Mě se líbí, proto vždycky budu motivaci mít. I když tímhle zlatem jsem dovršil celoživotní dílo. Byl to vlastně závod s dobrým a emotivním koncem, na který budu mít hezké vzpomínky."
Co tedy ještě chcete v kariéře stihnout?
"Co dovlí zdraví. Minimálně příští rok olympiádu a možná ještě jeden svět. Problémem není věk, cítím se dobře, všechno odtrénuju ve velkých dávkách a stejně kvalitně, jako když jsem byl mladší, ale limitující může být zdraví. Zatím drží, tak uvidíme."
Bryan Clay prý řekl, že na olympiádě v plné formě udělá 8900 bodů a vyhraje...
"To je jeho věc, co řekne. Osobák má 8820 bodů."
Bylo těžké "se vrátit"
Vrací se vám v myšlenkách celý závod?
"Že bych se k tomu vracel, to úplně ne. Včera jsem měl jiné starosti, ale určitě si na něj ještě vzpomenu."
Pomohlo vám, že během prvního dne odpadli Brian Clay a Andrej Kravčenko?
"Minimálně to bylo štěstí, nicméně já měl zase spoustu smůly na předchozích mistrovstvích světa tohle je pro mě jisté zadostiučinění."
Co se vám honilo hlavou při tyčce, když jste dvakrát neskočil základ 440 cm?
"Tam mi nebylo dobře. První dva pokusy bylu otřesné a když takové mám, většinou se nepovede ani ten třetí. Ale zvládl jsem to a jsem rád. Ale musím přiznat, že se mi honilo hlavou, jaký malý kousíček je mezi totálním krachem a obrovským úspěchem."
Připouštěl jste v tu chvíli, že by to skutečně nemuselo vyjít?
"Taková myšlenka do hlavy prostě vklouzne. Kdyby se mi ty skoky aspoň povedly a shodil jsem to tyčí, bylo by to jiné, ale oba byly opravdu otřesné a já musel hodně přemýšlet, co před posledním skokem změnit, aby to vyšlo. Nakonec jsem si vzal pro jistotu tvrdou tyč a i když i tenhle pokus nebyl nic moc, díky té tyči jsem to oblezl."
Po rekordním hodu oštěpem jste si oddechl?
"Byl jsem rád, že to bylo tak daleko a čekal jsem, co předvede Smith."
V cíli patnáctistovky vám spadl velký kámen ze srdce?
"Říkal jsem si, že to opravdu snad ani není možné, že se mi povedlo vyhrát. Ten závod byl jako houpačka, nahoru, dolů. Nejdřív jsem doufal, pak ne, pak zase ano a pak už vůbec ne a nakonec jsem před patníctistovkou už skoro věděl, že budu první. Čekal jsem, že Smith nasadí od začátku, když si dělal jeden osobák za druhým, ale on první dvě kola běžel dost pomalu. Já si díky tomu vyšetřil síly a když pět set metrů před cílem nasadil, věděl jsem, že si ho nenechám utéct."
Nejtěžší závod
Prý jste přemýšlel i nad tím, že to "zabalíte"?
"Vzdát ne, ale měl jsem problémy se do toho znovu dostat. Přece jen když od začátku jdete na zlatou medaili a "nezajímají" vás ti ostatní, je těžké se po tak nepovedeném úvodu dostat zpátky do hry. Mě se to ale naštěstí povedlo."
Zažil jste někdy těžší závod?
"Zažil jsem hodně těžkých závodů, ale tenhle byl opravdu jeden z nějtěžších. I když jsem měl vynikající přípravu, v Japonsku jsem se necítil vůbec dobře. Neběhalo mi to tam a forma vůbec nebyla taková, jakou jsem si představoval. O to víc jsem musel dřít."
Má tedy tato medaile o to jasnější třpyt?
"To zase ne. Když se to tak vezme, ubyl mi jako soupeř Bryan Clay, ubyl i Andrej Kravčenko, který si letos udělal obrovský osobák. U obou samozřejmě můžeme spekulovat o formě. Jenomže já už byl třikrát na mistrovství, kde jsem měl pokaždé formu se o zlato poprat, a pokaždé mě o to připravilo zdraví, tak se mi to teď vrátilo."
Problémy s aklimatizací?
Čím to, že forma nebyla taková, jakou jste sám čekal?
"To ještě budeme rozebírat. Buď to bylo aklimatizací, nebo tím, že jsem se před tím dostatečně nerozzávodil. Ty dvě akce v Japonsku, to závody nelze nazvat. Ale je pravda, že japonské klima na mě moc nezapůsobilo. Doma jsem se na každém tréninku cítil perfektně a když jsem přijel tam, během týdne jsem se cítil, jak mi jde všechno z těla pryč. Byl jsem unavený. Uvidíme, jak to udělat za rok před olympiádou."
Máte z Japonska kromě desetiboje ještě nějaké další zážitky?
"Ne, jen poslední den jsem se byl podívat aspoň na oštěp a štafety. V Sukumě, kde jsme bydleli, jsem si to v televizi neužil, protože Japonci dělali režii přenosů hrozně špatně. A taky jsem se soustředil na svůj závod a protože byl až na konci, vůbec jsem si to nevychutnal. Ale Sukuma byla úplně jiná, než Ósaka. Byl tam krásný venkov, příroda, chodili jsme se koupat do řeky..."
Syna možná vezmu do Götzisu
Jak jste snášel tamní vedra?
"Třeba při tyči to bylo příšerné, ale zase v dálce, kdy jsem se potřeboval do něčeho opřít a udělat body, začalo pršet. To mě naštvalo. Ale největší vedra byla během pobytu v Sukumě. To bylo 39 stupňů a osmdesátiprocentní vlhkost. Proti tomu byla v Ósace doslova zima."
Máte po zisku medaile konečně "padla", nebo se ještě chystáte závodit?
"Ještě mě čeká desetiboj v Talance, to bude teprve konec sezony."
Vezmete příště na závody už i syna Štěpána?
"Je pravda, že ten už to hodně prožívá. Už loni to vnímal a teď mi volala babička, že to bylo to samé. Možná ho příští rok zkusím vzít do Götzisu a podle toho uvidím, jestli i na olympiádu."
