Druhý a ve stejnou chvíli poslední český zástupce v Lize mistrů nezvládl dvojzápas s podceňovaným Šeriffem Tiraspol a zahraje si jen poslední předkolo Evropské ligy.
Od 15. minuty, kdy se na netypickém postu útočníka prosadil Adam Hloušek, to vypadalo, že se v Edenu čeká pouze na to, až Slavia dorazí svého moldavského soka druhým gólem, který definitivně stvrdí její postup do 4. předkola Ligy mistrů. Nestalo se tak. Ba co víc – “sešívaní“ svůj jednobrankový náskok nejen nenavýšili, ale navíc o něj v nastaveném čase přišli, stejně jako o velkou naději na miliony z prestižní soutěže.
Více o středečním zápase čtěte ZDE.
Když těsně před koncem propadl po standardní situaci míč k neobsazenému Ferreirovi, který neváhal Slavii z Ligy mistrů hned na jejím začátku vyřadit, skoro patnáctitisícový dav ztichl až z toho běhal mráz po zádech. Stejné to bylo ve chvíli, kdy domácí borci se slzami v očích a nevýraznými hlasy poskytovali jedny z nejtěžších pozápasových rozhovorů v kariéře.
Vlček: Já si to prostě neumím vysvětlit
"Je to těžké, bohužel jsme dostali v 90. minutě gól. Fakt nevím, co k tomu říct, je to strašně čerstvé," vykládal takřka neslyšně se sklopenou hlavou kapitán Stanislav Vlček. Ten se v létě vrátil do klubu svého srdce, aby jej přivedl do Ligy mistrů, jak už se mu to jednou podařilo, tentokrát byl ale účastníkem asi největší blamáže červenobílých za poslední dobu. "Já si to prostě neumím vysvětlit. Vedli jsme, měli jsme převahu, chyběl jenom druhý gól. V závěru jsme dělali nepochopitelné chyby. Nerozumím tomu," dodal zničeně.
Pravdou zůstává, že si Slavia o podobný šok po celý zápas mocně koledovala. Hlouškova trefa domácí borce po nervózní čtvrthodince zklidnila bohužel až příliš. Kontrolovali sice míč, ale bylo na nich příliš vidět, že jim výsledek 1:0 vyhovuje. To v případě, kdy soupeři stačí k postupu jeden povedený brejk zavání pokusem o fotbalovou sebevraždu.
Jaroslav Černý: Pokračovali jsme ve hře způsobem, který byl neúčinný
"Nechápu, co se stalo. Hráli jsme pořád stejně, měli jsme převahu, ale vlastně jsme skoro žádné šance neměli. Neumím si vysvětlit, že jsme pokračovali ve hře způsobem, který byl neúčinný. Pořád jsme centrovali a míče se nám vracely zpátky. V závěru jsme si všichni mysleli, že už to za stavu 1:0 dohrajeme a postoupíme. Přišla Jandova chyba, gól, hned byl konec a jsme venku," shrnul trefně jeden z nejlepších slávistů v odvetě s Šeriffem Jaroslav Černý.
Jen v jednom se Černý mýlí – jedna chyba Slavii do Evropské ligy neposlala. Spíš se jednalo o známou situaci, při níž vám zlý hoch tvrdí, že vám “nabančí“, vy se ale těmto výstrahám smějete a nakonec skončíte s rozbitým nosem. Přesně tímhle způsobem “sešívání“ nevyslyšeli hned několik varování, při nichž museli Moldavanům na poslední chvíli padat v dobrých střeleckých pozicích pod nohy či když opět velmi nervózní gólman Hanuš těsně před vyrovnávacím gólem neudržel v leteckém souboji míč a byl překonán. Naštěstí pro něj jej zachránil hlavní rozhodčí, který si vysnil faul na strážce domácí svatyně.
Ostuda, ale zasloužená
Co se týče Hanuše – ať se na mě talentovaný fotbalista nezlobí, ale tenhle tah Jarolímovi nevyšel. Nesmlouvavý kouč se rozhodl uplatnit svůj oblíbený styl práce s kádrem, který by se dal s nadsázkou nazvat “včera jsi tu byl, zítra už ne“ a nechal pouze sedět velezkušeného Martina “Čaroděje“ Vaniaka. Teď si za tento nápad zřejmě slávistický lodivod rve zbytky svých vlasů.
Každý může být po bitvě generál, ale myslím si, že Vaniak by na Hanušově místě působil jistěji, čímž by dodal potřebnou sebedůvěru i hráčům před sebou. A kdo ví, třeba by v nastaveném čase posypal špetkou magie i ten proklatý míč z Ferreirovy kopačky, který po týdnu ukončil působení českého fotbalu v nové sezoně Ligy mistrů. A to je ostuda, i když zasloužená.