Čína na křižovatce!

Zdroj: Jan Čech

Pokud pojedete služebně do Číny, budete chtít jezdit autem. Ale bude to boj.

Tak za prvé – nejdřív musíte udělat místní autoškolu. Pokud máte řidičák z ČR, stačí jeho teoretická část. Jenže ta je jen v čínštině. Na zkoušku se tak dostavíte s někým, kdo se naučil alespoň čínsky číst, ten za vás test vyplní, zaplatíte asi 100 yuanů (asi 300 korun) a máte řidičák. Jak vidíte, zkoušky udělá každý. A na silnicích je to vidět.

Zdroj: Jan Čech

Na křižovatce to žije

V Číně se žije na ulici. Za zdmi domů se odpočívá. Najdete tu prodejny jídla, pití, oblečení, na chodníku do vás vrazí prodavač knih, nohu vám šlapkou od kola odře pojízdný brusič nožů a nad tím vším bdí na vyvýšených stupíncích strážci zákona a pořádku. Mají svá stanoviště i na obřích křižovatkách, kde je zapotřebí řešit aktuální stav dopravy a ne jen pouštět semafory jednotlivé proudy sem a tam.

A právě na křižovatkách poznáte, že Číňané milují dopravu. Milují jízdu na kole, na motorce či autem. Čím je dopravní prostředek větší, tím lepší. Cyklistů je tady nespočet. Před nádražími parkují statisíce starých bicyklů a elektrokol. To jsou vlastně standardní kola, která mají v zadním kole namontovaný elektromotor a pod sedadlem velký akumulátor. Jezdí tiše, pohodlně a bohužel dost poruchově. Jakmile zaprší, musí majitel pěšky.

O kolečko navíc

Z kola se přesuňme na větší, v Číně základní dopravní prostředek pro živnostníky – rikšy. Tři kola, velká krabice jako ložný prostor a brzda ovládaná ručně pákou umístěnou mezi koleny... Tím jsme popsali vlastně všechno, co takový dopravní prostředek potřebuje. Řídítka? Pedály? Světla? Na co? Jet se dá i bez řídítek, se zaraženou ohnutou trubkou do vidlice. Do kopce vytlačit a z kopce to jede i bez pedálů. Světla? Ta nepožívají ani auta.

Zdroj: Jan Čech

Vůně benzínu

Kdo na to má, pořídí si velkou motorizovanou trojkolku, která děsivě řve, páchne a málo jede. Však jí také pohání dvoutaktní jedno či dvouválec, který sílu na zadní kola přenáší přes kožený řemen. Ale i tak dokáží převézt to, co u nás přeložená Avie a ještě má rezervu.

Hodně nákladu se převeze i na motocyklech. Není neobvyklé, že šest pytlů naplněných zeleninou převáží jeden skútr. Tři pytle pod nohama, další tři za zády. Pneumatika už sice drhne o podběh, ale co...

Zdroj: Jan Čech

Stále více aut

V Číně se staly velkou módou auta. Převažují staré Volkswageny Passat, Hyundai Sonata nebo čínské vozy Xiali. V posledních letech se zde ale rozmáhá hlad po zahraničních značkách. Porsche, Lamborghini, Volvo, Mercedes... To jsou ty nejžádanější značky. Čím dražší, tím lepší. A kdo na ně nemá, ten se snaží koupit něco levnějšího. Ale nesmí to být vidět. Takže malé hatchbacky tady nemají moc šancí. Škoda Octavia je pro maličkaté Číňany ideální. Jen sedadla chtějí širší. Proč? To nikdo neví.

Zdroj: Jan Čech

Všichni do sebe!

A když ke kolům, rikšám, motorkám a osobákům přidáme mamutí náklaďáky Dong Feng, všechno to zamícháme neznalostí pravidel, zahustíme jejich ignorací a přikořeníme všudypřítomnými chodci, nastane dopravní chaos. Pro ilustraci dáme příklad: čtyřproudá dálnice, kde v nejrychlejším pruhu jde v prostisměru stařec s oslíkem. O pár metrů dál je nechráněný přechod pro chodce, uprostřed něhož zeje velká neznačená díra ve které právě dělník kope prasklé potrubí. To není náš výmysl, ale holá zkušenost.
Do toho vozy, které nejsou osvětlené vůbec nebo pálí ze všech světel co mají, včetně mlhovek. Napříč stojící náklaďák naložený až po okraj hlínou, cyklisté prokličkovávající se kolonou, motocykyl přejíždějící obousměrně chodník, taxikáři neustále stojící na spojce