Myší mušketýr Zoufálek pobaví celou rodinu

Rok 2008 byl plný skvělých animáků. A jak to vypadá, i letošek jich nabídne celou řadu.

Rok 2009 začíná zostra - hned 5. února vtrhne do kin "Příběh o Zoufálkovi" - velmi zdařilý pokus natočit zase jednou normální pohádku.

Vážná pohádka

Zoufálek není moderní příběh plný popkulturních odkazů, teenagerských vtípků ani humoru založeného na prdění. Naopak. Zoufálek je poměrně temná pohádka klasického ražení, která se cíleně snaží moralizovat. Je temná jako vyprávění bratří Grimmů, dojemná jako Andersenovy příběhy a přemýšlivá jako francouzské bajky. A přitom je skvěle natočená, úžasně hravá a velmi nápaditá.

Zobrazit všechny fotky (12)

V roce 2003 napsala spisovatelka Kate DiCamillo “Příběh o Zoufálkovi,” pohádku o malém, statečném myšákovi, vyparáděném ohromnýma ušima, který se nebojácně vydal do oblastí, kam se žádná myš předtím neodvážila. Čtyři roky nato přichází Zoufálek do kin, aby potěšil malé i velké diváky.

Příběh nejen pro děti

A daří se mu to! V této pohádce o odvaze, odpuštění a nápravě, jedna malá myška pochopí, že stačí málo, abyste viděli pravdu: Totiž že to, jak vypadáte, není to samé jako to, kdo ve skutečnosti jste. Vyprávění se soustředí především na příběh, v jehož centru je malý myšák, ale občas odbočí i k zajímavým vedlejším postavám - smutné princezně, hloupé uklízečce Sviňce nebo k odporným krysákům. Režisérské duo Sam Fell a Rob Stevenhagenovi dokázalo všechny nitky na konci filmu obratně svázat a dovézt ho k očekávané pointě.

Jedinečná animace

Pro vlastní animaci se filmaři inspirovali vlámskými malíři, kteří intenzivně pracovali se světlem a stíny. Lidské postavy jsou animované záměrně nevěrohodně - mají goticky protáhlé rysy a lehce mongoloidní rysy. Naopak myši s krysy vypadají zcela realisticky - hraje na nich doslova každých chloupek.

Děti, bojte se!

Příběh je určený spíše pro větší děti. Ty menší by se při některých scénách mohly dost bát. Když se krysí hejno pokouší sežrat bezmocnou princeznu, zakryje si oči i mnoho dospělých...