Ševčenko a Koněv zdobí Prahu, jejich vztah k Česku je ale sporný

Ukrajinský básník a malíř Taras Ševčenko se před několika týdny zařadil mezi stovky pražských soch. Nad jeho přítomností na náměstí Kinských Pražané kroutí hlavou.

Socha významného ukrajinského umělce "zírá" přímo na autobusovou zastávku. Lidé přitom většinou vůbec netuší, o koho jde.

"Já se tomu nedivím. Lidé, kteří o historií ví jen málo, si ho spojují se sovětskou ideologií. Svým významem je srovnatelný s osobnostmi v českých dějinách 19. století. Pomník v Praze mu proto právem patří,“ vysvětluje rusista a publicista Libor Dvořák. "V Praze ale nikdy nebyl,“ dodává.
 

Taky Bohdan Kopčák, redaktor Ukrajinského žurnálu nezpochybňuje zásluhy ikony z východu. "Na druhou stranu ale existovala spousta význačných Ukrajinců, kteří by si sochu v Praze zasloužili víc,“ tvrdí zároveň.
 

"Taras Ševčenko je přežitý. Mělo tam stát něco modernějšího,“ míní Petra Hoftichová z Galerie hlavního města Prahy. "Nikdo ze zastupitelství Prahy 5 s námi instalaci nekonzultoval.“

Náměstí plné historie

Na upraveném trávníku se před Justičním palácem povaluje torzo růžového tanku. Leží o pár metrů dál než kdysi stával ve své původní vojenské podobě. Na jeho místě teď tryská voda z fontány nazvané "Propadliště času."
 

Tank dostala Praha darem od sovětské armády roce 1945. Slavnostnímu odhalení pomníku tehdy přihlížel taky maršál Ivan Stěpanovič Koněv. Tank s číslem 23 měl připomínat den, kdy Sovětská armáda právě pod jeho vedením osvobodila tehdejší Německem okupovanou Prahu. Po roce 1968 si ale lidé zelený symbol svobody vykládali spíš jako symbol invaze. Tak trochu jim k  tomu nahrál i jednoduchý součet 1945 + 23 = 1968.
 

Tank zmizel, Koněv ne
 

Maršála Koněva si bude Praha připomínat na věky. Socha stalinského vojevůdce stojí na Náměstí interbrigády v Dejvicích od roku 1980. Jeho zásluhy z konce války zůstaly nezpochybnitelné. O ničem jiném se taky na desce pod sochou nepíše. A tak málo z těch, kteří v jeho věčné přítomnosti třeba venčí psa, ví, že oslavovaný Koněv se taky podílel na invazi v roce 1968. Před vpádem vojsk Varšavské smlouvy to byl právě on, kdo zmapoval Prahu.
 

Koněv - osvoboditel i okupant

"Koněv přeci jenom jako symbol konce okupace  nakonec převážil nad tím jaká byla jeho úloha v roce 1968,“ míní publicista. "Ale na druhou stranu okupant zůstane okupantem. Zvlášť smutné je to v případě člověka, který se o jednu zemi zasloužil dvakrát. Jednou jako její osvoboditel a jednou jako její okupant. I když Koněv nebyl okupantem přímým,“ říká publicista Libor Dvořák.
 

Tank 23 a trojitý růžový nátěr

Na jaře roku 1991 zelenou legendu přetřel výtvarník David Černý. Následoval zatykač, oficiální protest Sovětů a zelený nátěr s číslem dvě. Ani ne za měsíc zaútočila na "zelenáče“ růžovou barvou skupina 15 poslanců tehdejšího Federálního shromáždění v čele s Janem Rumlem. Tank nakonec ztratil statut národní kulturní památky, teď stojí ve Vojenském muzeu v Lešanech, kde dostal třetí růžovou vrstvu. O instalaci symbolického torza na náměstí Kinských se 40 let po invazi v roce 1968 znovu postaral David Černý.