Květen 1945: Ze zákopů zpátky do Prahy na střeše nákladního vlaku

Válka mu sebrala nejhezčí roky života. Když Němci obsadili Československo, bylo Miroslavu Kurandovi 12 let.

Ještě o sedmdesát let později zůstávají vzpomínky Miroslava Kurandy živé. Pořádné dávky vlastenectví se mu v období druhé světové války dostalo od učitele, který odmítl dělat tehdy povinnou zkoušku z němčiny. Krátký čas pak proto učil jenom zpěv a tělocvik. Za svou statečnost ale nakonec zaplatil životem.

V MAGAZÍNU HISTORIE A MILITARY ČTĚTE TAKÉ:
Američané dobyli Plzeň – už zase
Obléhání Orléans: zázrak Johanky z Arku
Podívejte se na trénink českých odstřelovačů
Topkatastrofa námořní lodi. Proč šla ke dnu Lusitania?

"Když ho gestapo odvedlo ze třídy, vystřídal ho ředitel. Seděl za katedrou s rukama v dlaních a mlčel. S ním celá třída,“ vzpomíná historik a pamětník.

Válku prožil v Praze, s rodiči bydlel v Jindřišské ulici. K Petschkovu paláci v tehdejší Bredovské ulici, kde sídlilo Gestapo, to měl jen pár kroků. O vyslýchaných, kteří pak většinou šli na smrt, měl Miroslav Kuranda, jeho rodina i sousedi dokonalý přehled. Dohady pak stvrzovala jména popravených Čechů tištěná na červené plakáty. Tyranii nacistů teď připomíná cedulka umístěná na rohu monstrózně působícího domu.
 

Jako osmnáctiletý mladík musel Miroslav Kuranda spolu s dalšími stejného ročníku odjet do pohraničí kopat zákopy. Na Moravě strávil šest týdnů. "Mluví se o Lidicích a Ležákách. O tom, jaká zvěrstva se děla na střední Moravě a Vsetínsku se ale moc neví,“ vzpomíná Kuranda. I tady Němci vypálili tři vesnice. Z mapy vymazali například Javoříčko. "Vyhnali lidi z domů ven, nahnali je do stodol a upálili uvnitř,“ popisuje krutosti tehdejších německých vojáků Kuranda.
 

Do Prahy se vrátil několik dní před osvobozením – na střeše nákladního vlaku. Železničáři tenkrát vypravili zvláštní vlak. Riskovali život, domů ale dopravili dva přeplněné vagony Čechů. "Železničáři, kteří nám pomohli byli obrovští hrdinové, dráhy samozřejmě patřily Němcům,“ líčí s obdivem osmdesátidvouletý muž.
 

V hlavním městě byl počátkem května 1945 chaoz. "Hodně Němců mířilo s kufry na nádraží. Hitler byl mrtvý a oni věděli, že válku prohráli. Na válku už kašlali i řadoví vojáci, kteří procházeli ve skupinkách v doprovodu vůdci oddaných důstojníků SS. Bylo to proto, aby u německých vojáků udrželi morálku až do úplného konce války,“ vypráví Miroslav Kuranda.
 

Dokumenty, které mohly dokázat nacistické zločiny, těsně před osvobozením skončily v plamenech. "Kusy ohořelých papírů se strojovým písmem létaly z komínů ven na ulici, bál jsem se shýbnout, protože Němci hlídali, aby se v okolí nikdo nezastavoval. Na nádvoří přitom pořád vjížděla auta s plechovou korbou. Skrze mříže bylo vidět na lidi, které Němci odváželi pryč.“