Den, kdy padly tercie

19. května 1643 porazili Francouzi španělskou armádu u Rocroi, další významné bitvě třicetileté války. Tak, jako na bitevním poli opustilo štěstí císařské armády v jejich zápase se Švédy, neměla ho ani vojska jejich nejbližších spojenců, španělských Habsburků.

Španělsku na sklonku první poloviny 17. století už chybělo hodně do jeho bývalé slávy první evropské velmoci, proslavené španělské tercie však zatím nepoznaly na bitevním poli porážku. Tyto bitevní formace, kombinující oddíly mušketýrů obklopujících mohutný čtverec mužů vyzbrojených dlouhými píkami, ukázaly svou sílu například v roce 1635 u Nordlingenu, jenže jejich čas pomalu končil.

Španělé, pokoušející se o vpád do Francie ze severu, obléhali pevnost Rocroi. Její pád by otevřel cestu invazi do Champagne. Na pomoc vyrazilo obleženým 23 tisíc mužů pod vedením vévody Louise d´Enghien. Teprve jednadvacetiletý válečník si měl u Rocroi vydobýt první významný triumf a později, už jako princ de Condé, bude spolu s maršálem Turennem patřit k největším francouzským a evropským vojevůdcům té doby. Je paradoxní, že po neúspěšném povstání proti králi Ludvíku XIV. skončil Condé v táboře nepřátel Francie, ale to už hodně předbíháme.

Zdroj: oficiální zdroj

Čest poraženým

Francouzi se seřadili k bitvě na planině asi čtyři kilometry jihozápadně od Rocroi. Když Španělé zjistili, že nepřítel je na dosah, nechal jejich velitel Francisco de Melo většinu své osmadvacetitisícové armády přemístit na budoucí bitevní pole. Obě armády přes noc stály proti sobě, krátce po úsvitu vyrazili Francouzi do útoku.

Tvrdé španělské tercie zpočátku potvrdili svou pověst. Odrazili francouzký nápor ve středu sestavy a úspěšný nebyl ani francouzský jízdní útok na levé křídlo. Na opačném konci však francouzská kavalérie Španěly smetla a toho se rozhodl Enghien rychle využít. Jeho jízda začala obkličovat španělské oddíly, obešla je a vpadla do zad dosud vítězícím Španělům na jejich levém křídle.

To vlastně bitvu rozhodlo. Španělské jezdectvo ztratilo odvahu a začalo kvapně opouštět bojiště. K prchajícím se záhy přidaly i pěší regimenty složené z německých a valonských žoldnéřů. Kdo čestně setrval, byly právě španělské tercie. Postupně odrazily čtyři francouzské útoky a tvrdošíjně vzdorovaly i přímé dělostřelecké palbě – Francouzi proti nim postupně využili i ukořistěná španělská děla.

Zdroj: oficiální zdroj

Španělská odvaha učinila nakonec dojem i na mladého Enghiena., který nabídl dvěma zbylým španělským terciím čestnou kapitulaci, která fakticky znamenala stejné podmínky, jaké dostávala posádka obležené pevnosti, obvykle po dlouhé heroické obraně – tedy odchod se zbraněmi a vlajícími prapory. Španělé na to přistoupili, do francouzských rukou ale přesto padly asi tři tisíce zajatců a například i křeslo Francisca de Mela, hraběte z Fuentes, který v bitvě utrpěl smrtelné zranění. Celkově se španělské ztráty včetně oněch zajatých přiblížily k 7 000 mužů, z toho necelá polovina připadla na rodilé Španěly. Francouzi přišli o 2 000 mrtvých a asi 3000 zraněných, což jsou poměrně vysoké ztráty.

Z taktického hlediska šlo o jednoznačné francouzské vítězství, ale ne o vítězství drtivé. Rozhodující boje mezi Francouzi a Španěly se v té době odehrávaly v Katalánsku, kam také Španělé směrovali nejvíc peněz i vojenských posil. Výsledku bitvy u Rocroi však náležitě propagandisticky využili kardinál Mazanin a rod de Condé.

Zdroj: oficiální zdroj

Ještě k terciím

Byla pro španělskou tercii tato bitva opravdu začátkem konce? Ten nepochybně nastal už dlouho předtím. Je pravda, že tady byly tercie poprvé poraženy v poli, na druhou stranu se ale už dávno předtím – například v boji s Nizozemci – ukazovalo, že Španělé nejsou neporazitelní. I švédská taktika v bojích proti císařským ve střední Evropě byla modernější, pružnější a efektivnější než taktika odvozená ze španělských zkušeností. Bitvám dominovalo dělostřelectvo a palebná převaha vytvářená mušketýry, řazenými do delších řad, rozhodovala schopnost rychlé reakce a koordinace manévrů pěchoty, jízdy a dělostřelectva, jakou předvedli Francouzi u Rocroi.

Jenže ani španělská tercie v té době už nebyla klasickým velkým čtverce pikenýrů se střelci v rozích. „Ale španělská pěchota preferovala harcířský způsob boje s použitím vydělených oddílů arkebuzírů a mušketýrů podporovaných hlavním houfem pikenýrů. V mnoha bitvách ve Válce o Flandry měla Tercie kolem 1000-1200 mužů s zhruba šedesátiprocentním zastoupením střelců,“ píše se na internetových stránkách skupiny Mortaigne regiment. Tam také najdete spoustu dalších informací o historii a taktice španělských tercií a dalších reáliích spojených s třicetiletou válkou.

Jak si představují bitvu u Rocroi španělští filmaři si můžete prohlédnout v připojeném videu. Jde o ukázku z filmu Alatriste (česky Kapitán Alatriste), který v roce 2006 natočil režisér Augustin Díaz Yanes. Jde o nejdražší španělský film všech dob a čeští a slovenští fanoušci si na něj pěkně zanadávali. Ale sama ukázka za shlédnutí stojí: uvidíte souhru mušketýrů a pikenýrů čelícím poněkud nesevřenému útoku francouzských kyrysníků, i krvavé brázdy, které do řad semknutých pěšáků vyorávají dělostřelecké koule. A Viggo Mortensen rozfoukávající doutnák muškety ja nakonec taky docela sympaťák…