Když se prohra změní v zázrak

Zdroj: TN.cz

3. června 1940 se chýlily k závěru ústupové boje mezi spojeneckými jednotkami a Němci, postupujícími na severofrancouzský přístav Dunkerque

Dobytí města se pro nacisty stalo součástí triumfu, který představovalo bleskové tažení proti Francii. Měřeno situací léta 1940 a čistě matematicky to tak opravdu vypadalo: Britský expediční sbor opustil Francii a nechal na místě veškerou těžkou výzbroj a techniku, belgická armáda kapitula a francouzská stála na pokraji zkázy.

Boje o Dunkerque se tak staly jen mezikapitolou v Němci mistrně naplánovaném a vedeném tažení proti Francii a jejich spojencům, které začalo útokem na neutrální Belgii a Nizozemí 10. května 1940. Připomeňme jen, že překvapivým útokem přes ardenské pohoří se němcům podařilo odříznout část francouzské armády a celý Britský expediční sbor a uzavřít ho do stále zmenšující se kapsy, v jejím centru ležel Dunkerque. Britům nakonec nezbylo než rozhodnout o stažení expedičního sboru, což se nakonec, za těžkých zdržovacích bojů na perimetru obklíčení, na nebi i na moři podařilo.

Zdroj: Oficiální zdroj

Němci obsadili Dunkerque, zmocnily se desetitisíců britských a statisíců francouzských zajatců a stačilo jen pootočit jednotky a nasměrovat tankové klíny k druhé, důležitější části operace – dobytí Francie a sražení této nejdůležitější kontinentální mocnosti do potupného pokleku. Za pár týdnů po dobytí přístavu nad Eiffelovkou skutečně zavlál hákový kříž a v proslulém vagonu v Compiegne Francouzi podepsali kapitulaci.

Vzdorná Británie

Ale radovat se mohli i Britové. Z obklíčeného Dunkerque se jim podařilo Němcům před nosem evakuovat mezi 26. květnem a 4. červnem 1940 338 226 spojeneckých vojáků. Šlo především o samotné Brity, ale taky o více než sto tisíc Francouzů, Belgičany, Poláky, a dokonce i menší jednotku holandskou. V proslulé operaci, kterou královské námořnictvo nazvalo Dynamo, se ukázalo mimo jiné i to, že Británie sice může dostat napráskáno na pevnině, ale pořád vládne nad vlnami.

Zdroj: Archiv autora

Úspěch Dynama, tento triumf v porážce, byl důkazem nejen vojenské a námořní houževnatosti Britů, ale i odolnosti čehosi, co snad můžeme nazvat národním charakterem. Pro obklíčené vojáky vyrážely totiž nejen ozbrojené lodě Rostl Navy, ale i stovky civilních plavidel od dřevěných lodic a jachet až po výletní parníky, remorkéry a rybářské trawlery a činily tak spontánně, aniž by jejich civilní posádky a majitele někdo nutil. Země to potřebovala tak vyrazili.

Ještě jeden úspěch si mohli Britové připsat. Dokázali nejen kontrolovat moře, ale zároveň udrželi i přijatelnou situaci na obloze. Vojákům, skrývajícím se na dunkirských písčinách před nervy drásajícími útoky střemhlavých Stuk stejně jako posádkám lodí v dešti bomb to sice tehdy těžko někdo mohl trpělivě vysvětlovat, nicméně faktem je, že evakuace by se nepodařila s tak relativně nízkými ztrátami, kdyby RAF neudržela situaci pod kontrolou.

Země nasáklá železem

Stále se hodně spekuluje o tom, proč Hitler nedbal na rady svých generálů a zastavil tankové jednotky těsně před finálním útokem na přístav přeplněný ustupujícími vojáky. Podle jedněch teorií prostě žárlivý a ješitný fu:hrer nechtěl vojákům dopřát tak významným triumf, jímž by deklasování Britů nepochybně bylo. Hitler viděl právem v německé generalitě mocenskou konkurenci, ta na něj naopak pohlížela jako na vojenského diletanta, maximálně snad užitečného politického idiota.

Zdroj: Oficiální zdroj

Terén kolem přístavu, charakteristický písčitými dunami a mokřinami ale skutečně nebyl pro tankové operace ideální a obrněnou techniku bylo nutné šetřit pro důležitější cíl – definitivní porážku Francie. To viděli i generálové. Svojí roli nepochybně sehrálo i vychloubání velitele Luftwaffe Go:ringa, který neochvějně tvrdil, že jeho stíhači vymetou Brity z nebes a o to, co zbude na zemi a na moři, se postarají bombardéry. Nebylo to koneckonců naposledy, co tlustý narcis v maršálské uniformě takhle ovlivnil průběh vojenských operací.

Boje na přelomu května a června roku 1940, které se kolem Dunkerque odehrály, byly součástí dramatických dějin tohoto francouzského přístavu. V jeho blízkosti se odehrávala v roce 1658 i proslulá "Bitva na dunách“, v níž Francouzi porazili španělsko-císařské jednotky vedené francouzkým odpadlíkem princem de Condé. Přístav, později opevněný geniálním budovatelem a dobyvatelem pevností Vaubanem, zažil několikero obklíčení Angličany. Odtud vyplouval na sklonku 17. století do bojů i historicky nejúspěšnější francouzský korzár a admirál Jean Bart. Zatímco po důmyslném barokním opevnění nenajdete v Dunkerque ani stopu, socha Jeana Barta vévodí centu města dodnes. To můžeme považovat skoro za zázrak, zejména, když se podíváme na fotografii náměstí pořízenou v červnu 1940, kdy mezi troskami vybombardovaných domů stojí téměř neporušný admirálův památník.

Zdroj: Archiv autora

Tip na výlet

Pro české znalce a milovníky vojenské historie je zbytečné připomínat, že přístav a jeho okolí patří do naší vojenské historie. Československá obrněná brigáda pod vedením generála Lišky tady společně s Kanaďany blokovala od podzimu 1944 až do konce války silnou a dobře opevněnou německou posádku.

Pokud někdo z našich čtenářů dostane nápad se do Dunkerque vypravit, je dobré začít na tomto odkazu. V bastionu číslo 32 existuje od roku 2000 muzeum Mémorial du Souvenir, věnované především bojům o přístav a operaci Dynamo v pozdním jaru 1940. Zajímavé je už samotné umístění expozice do části fortového opevnění, budovaného v Dunkerque po prohrané válce s Pruskem v roce 1870. V době bojů o Dunkerque v roce 1940 tady sídlilo francouzské velitelství.

Zdroj: Oficiální zdroj

Na muzeu jsou zajímavé nejen desítky fotografií dokumentů, dobových artefaktů, výstroje a výzbroje včetně děl a částí tanků, ale i to, že jej dali s podporou města dohromady dobrovolníci. A podle toho se tam k vám také chovají – vlídně, trpělivě a bez ohledu na zavírací dobu. Zejména pak, když zjistí, odkud jste přijeli – připomínka československé účasti v bojích o Dunkerque na sklonku války tady rozhodně není něčím okrajovým a čistě zdvořilostním.