Na Zakarpatskou Ukrajinu v jedné stopě II

Od začátku jara jsme si s Davidem říkali, že bychom se zajeli kouknout na pět dní do Pobaltí. Vzhledem k našemu pracovnímu vytížení se nám ale zjistit cokoliv o dané oblasti včas nepovedlo a rozhodli jsme se tedy pro jinou variantu, ukrajinské Karpaty. Dnes pokračujeme v druhém dílu dál přes Volovec.

Bafoun nevydržel

S ranním slunkem nad hlavou mažeme dál přes Volovec a Poliana do Perechynu. David u svého mazlíka začíná pozorovat nějaké hučení od zadního kola. Probíhá jen rychlá konzultace u kraje vozovky a přikládáme vinu poměrně sjetému TKCéčku.

Ještě nemáme v plánu přejet na "Slovač“, ale povyjet výše do města Borynie, ze kterého bychom přejeli do Polska. A tak valíme dál, když vtom David s divným podezřením staví podruhé. BMW už dáváme na centrální stojan a po zatočení kolem zjišťujeme tu nejhorší závadu, vysypané hlavní ložisko zadního kola. K tomu David pronáší, cituji: "Kašlu na to, dokud to pojede, tak to prostě pojede!“ Nu dobrá, jedeme tedy pomalu dál, ale když mu začíná po dalších dvaceti kilometrech škrtat zadní brzdový kotouč o třmen, stavíme znovu. Ze zadku vytéká olej více než je zdrávo, sundáváme celý třmen a měníme plán. Otáčíme se zpět na Velkyj Bereznyj a hraniční přechod Ubla.

Celníci jsou opět zvědaví, ale po chvíli zjišťují, že z nás nic "nekápne“ a že máme velký problém s BMW, a že už vůbec nemáme náladu na jejich "vlezlost“, tak nás pouštějí. Po projetí čáry se domlouvám s Davidem, že se pokusíme ještě dojet do kempu ve městě Snina, což je asi dvacet kilometrů. Pokračujeme tedy třicítkou až do Sniny, kde už bafounek vydává zvuky ze zadního převodu hodně podobné drtiči kamene v lomu, ale nakonec úspěšně dojíždíme do cíle. David směle po telefonu přesvědčuje kamaráda s Transporterem, aby si udělal výlet z Českých Budějovic na konec Slovenska…

Výlet ještě nekončí

K ránu David nakládá své GS a já jsem ještě z večera pevně rozhodnut dokončit naplánovanou trasu sám. Má cesta začíná zkratkou do Polska (kterou mi poradil majitel kiosku) bez hraničního přechodu přes vísky jako je Zboj a Nová Sedlica. Za Sedlicou ale končí asfalt a začíná bahnitá lesní cesta, a tak pokračuji do té doby, než utápím svého Varana skoro do půlky koleček v obrkaluži plné bahna. Po deseti minutách trápení v bahně přivolalo túrování Varana slovenské pohraniční policisty, kteří hlídají ukrajinskou hranici a hezky si na mě počkali na hřebenu kopce. Po běžné prohlídce a nekonečném vysvětlování ještě dostávám rady, kudy na Medzilaborce. Přes přechod Čertižné jsem zamířil na slavný Dukelský průsmyk, v Barwinku a Vyšném Komárniku navštěvuji hřbitov padlých, v Nižném Komárniku zase obdivuji dřevěné bunkry a samozřejmě stavím u každého vystaveného válečného kusu "šrotu“, co je podél cesty.

Po prohlídce tzv. Údolí smrti pokračuju na Svidník, Bardejov, Starú Ľubovňu a Červený Kláštor a přecházím opět do Polska. U jezera Czorstyňskyje, kde mám naplánovaný nocleh, nacházím pěknou zátoku. Je zde jen pár rybářů a hezky vysečený plácek rovnou i s ohništěm. Sídlím a rozbíjím svůj tábor, koupu své unavené tělo a jelikož se všude povaluje spousta klacků, rozdělávám i oheň. Se setměním vypadli i rybáři a já zůstal osamocen. Měl jsem klid na hltání pohody u ohně a popíjení docela teplého plechovkového píva, které jsem si zasloužil, páč ten den jsem zrovna měl svátek.

Noc proběhla v klidu a ráno sedlám svého oře, objíždím Tatry z polské strany a přes Tvrdošín mažu na přechod Makov, kde dostávám slušnou dávku vody zezhora. Ta se ještě jednou opakuje na dálnici u Brna. Už ani nenavlékám nepromok a upaluju k domovu, kam dorážím v odpoledních hodinách.

Pár užitečných rad
Ukrajinské Karpaty jsou krásné, horami velmi podobné Rumunsku, takže to stojí za to se tam podívat. A to jak po cestách, tak i necestách!

Obyvatelé malých vesniček jsou velice zvědaví, ihned vás zavalí otázkami, ale docela dost přívětiví a ochotní podat pomocnou ruku, což si myslím, že určitě neplatí o obyvatelích větších měst.

Ceny potravin v krámcích jsou velmi podobné cenám u nás, a to platí i o kávě, jídle v běžné restauraci a plechovkovém pivu jakbysmet.

Pokud vás poctí na hranicích vyplněním celního prohlášení (jako mě), tak opravdu přiznejte (vypište) veškeré peníze (měny), foťáky, mobilní telefony a hodnotné věci, protože pokud tak neučiníte, po pozdější prohlídce vám mohou být "nepřiznané“ věci zabaveny!

Další varianta, jak tomuto předejít, je ihned každému celníkovi do pasu šoupnout cca 50 hřiven, na to dobře slyší.

Pokud je možnost vyhnout se kontaktu s místní policií, tak to udělejte, protože jakmile se jim dostanete do spárů, budou vyžadovat ihned vaše doklady a tudíž tzv. "bakšiš“. Takže pokud možno, nedávat své doklady z ruky!

Pokud vám změří rychlost, jsou povinni vám ji prokázat fotkou, pokud ji nemají, mají jaksi smůlu a vy nic neplaťte! Bude vám samozřejmě vyhrožováno, ale nemají na pokutu nárok (z rad soukromého dopravce)!

Najel jsem 3200 kilometrů, David kvůli poruše o chlup méně, ale mně se po návratu taktéž Varan pomstil (asi za ten off-road) a podalo mi ruku dobíjení. Nicméně vše dopadlo jak z amerického filmu a v tuto chvíli už zase miláčci jezdí a hltají další kilometry.

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 8/09 (autor: Pavel "Chary" Charypar, foto: autor a David Bezpalec)