Palacký: génius k pomilování

Zdroj: TN.cz

14. června 1798 se narodil František Palacký. Muž, který by inteligencí, pílí i schopností umět se chovat mohl být vzorem pro každého moderního člověka, toužícího po úspěchu.

Největší Čech 19. století byl Moravan!

Františka Palackého ti finančně zabezpečenější z nás vídají nejčastěji na tisícikoruně. Cti dostat se na bankovky národní měny dosáhli jen opravdoví velikáni národa. Jaký byl muž, který dokonce dostal přízvisko "otec národa“?

Zdroj: oficiální zdroj

Slavnému rodákovi z beskydských Hodslavic daly víly sudičky do vínku úžasné jazykové nadání a inteligenci To se snoubilo s nezdolnou pílí a pracovitostí.

Zázračné dítě

Malý František se začal, prý z nudy, učit číst už v pěti letech. Na tom by nebylo až tak nic divného, protože konec konců místním učitelem byl jeho tatínek a třída byla přímo v jejich domě, takže tu a tam něco zaslechl …

Zdroj: TN.cz

Když už ale začal do školy skutečně chodit, zvládal některé ročníky i za půl roku. Otec pro něj hledal co nejkvalitnější vzdělání až v Trenčíně a Prešpurku. Františkovým snem bylo stát se evangelickým knězem a obracet na víru pohany v Austrálii. Také proto se začal učit jeden cizí jazyk za druhým, až jich celkem ovládl 16! Kromě toho byl nadaný i hudebně, dobře se naučil hrát i na varhany, harfu i klavír.

Díky tomu, že byl obdařen fotografickou pamětí, u zkoušek bez problémů vždy obstál a výbornou. Učitelé mu proto psali ta nejlepší doporučení do šlechtických rodin, aby si alespoň trochu přivydělal jako vychovatel šlechtické mládeže. Pro nedostatek peněz nazbyt musel na studia do Prešpurku bohužel chodit pěšky. Někdy mu cesta domů na prázdniny trvala i osm dnů.

Moudrý lev salónů

Výborné studijní výsledky umožnily Palackému dostat se do kruhů vyšších kruhů prešpurské šlechty, sice jen v pozici vychovatele, ale on toho plně využil. 

Nejenom že nastudoval velké množství publikací ze šlechtických knihoven, ale jelikož byl zván k pravidelným debatám uvnitř salónů, které šlechta i bohatí měšťané rádi provozovali, naučil se skvěle chovat ve společnosti.

Proto se pak vždy dokázal i v aristokratických kruzích pohybovat s dokonalou suverenitou, což mu mnozí "malí“ Čechové záviděli.

Velmi křehký vztah

Později ho dokonce nařkli z nemravného poměru k jedné ze šlechtických příznivkyň Palackého – Nině Zerdahelyové, která měla jako zralá žena k dvacetiletému Františkovi možná romantický, ale s nejvyšší pravděpodobností platonický vztah. Palacký byl vychovatelem jejího syna, ale zároveň v sobě našli spřízněné duše: prostě si rozuměli.

Sbohem kněžskému taláru

Postupem času František Palacký opustil myšlenku, že by se stal knězem, a angažoval se v jazykovědě, básnictví, estetice a historiografii. Seznámil se a korespondoval s Šafaříkem, Jungmannem i Dobrovským, později Havlíčkem Borovským, Erbenem i Němcovou, která o něm prohlásila, že je chlapík k pomilování!

Zdroj: oficiální zdroj

Zahrabaný v archivech? Vždyť je tam tolik záhad a zajímavostí!

Základním zdrojem obživy se mu na začátku kariéry stalo archivnictví: po příchodu do Prahy v roce 1823 ho zaměstnal hrabě František Šternberk, aby vypracoval rodokmen Šternberků, což se mu úspěšně povedlo a hrabě ho doporučoval dál.

Díky tomu se dostal k archivům Černínů, Clam-Martiniců, Kinských, Schwarzenberků a mnohých dalších významných rodů v zemi, což mu otevřelo úžasnou studnici poznatků pro vlastní historiografickou práci.

Ve šlechtické společnosti byl oblíben, zároveň ale nezapomínal pracovat na "české věci“: spoluzakládal Matici českou, která vydávala českou literaturu, časopis Českého muzea Muzejník, který vydával ve dvou jazykových mutacích – česky i německy. Zasazoval se i o vznik ryze českého divadla a díky tomu se mohl zhostit čestné úlohy, kdy jako první poklepal na základní kámen Národního divadla.

Zdroj: oficiální zdroj

Sňatek z rozumu i lásky

Když se mu v roce 1827 ale (dokonce z lásky) povedlo oženit se s o deset let mladší dcerou bohatého pražského advokáta, Terezií Měchurovou, závist některých pražských vlastenců neznala mezí.

Snadno se jim strefovalo do Palackého proto, že Terezie, ač měla české jméno, hovořila víceméně německy, takže "jakýpak to může být ten Palacký vlastnenec, když se u něj doma vesele němčí!“

Terezie sice měla tento zápor a také podlomené zdraví, kvůli kterému museli Palačtí často jezdit na dlouhé pobyty do italské Nizzy. Ale dovedla Františkovi vytvořit pevné zázemí, a to nejen v podobě hmotného zabezpečení, ale i láskyplné péče.

Kdo nezná minulost, nemá budoucnost

V roce 1832 všechny získané znalosti historie začal vkládat do sepisování pětidílných Dějin národa českého v Čechách a na Moravě.

Zdroj: oficiální zdroj

Palacký pracoval zásadně na základě pramenů, které vylovil ze šlechtických archivů. Jeho dílo je právě proto tak cenné, protože se každé tvrzení snažil opřít o přesně uvedený zdroj. Dílo dokončil až v lednu 1876, teď v roce své smrti.

Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm!

Palackého cílem bylo zachování rakouské konstituční monarchie. Chtěl ale, aby Češi byli rovnoprávným národem v rámci habsburské monarchie, což je základní myšlenka tzv. austroslavismu, kterou vysvětlil v otevřeném dopise, jímž odmítl účast na německém sněmu ve Frankfurtu.

V rámci rakouského císařství se stal postupně poslancem českého i říšského sněmu i členem panské sněmovny.
Časem za něj veškerou aktivitu převzal jeho zeť František Ladislav Rieger.

V roce 1863 vstoupili čeští poslanci do tzv. pasivní opozice. Palacký byl toho názoru, že pokud Habsburská monarchie nebude uznávat kontinuitu zemí Koruny české se všemi právy, které těmto zemím náleží, nemohou se Češi podílet na státoprávním stavu věci, který rovnoprávné postavení zemí popíral, proto se sněmu odmítali účastnit. "Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm!“ tvrdil Palacký na sklonku života.

Konečně klid na vědu!

Teprve poté, co se Palacký přestal aktivně účastnit politického dění, měl konečně klid pro vědeckou práci, ve které neustával až do konce života. Po smrti manželky svou lásku věnoval vnukům, zejména ze strany dcery Marie Riegrové.

Zdroj: oficiální zdroj

Jeho pozornost si rozhodně zasloužila nadaná vnučka Marie, později provdaná Červinková, která podědila literární, stejně jako hudební nadání, a stala se autorkou libret několika oper, např. Dvořákova Jakobína nebo Dmitrije. Do češtiny přeložila i libreto Čajkovského opery Evžen Oněgin.

Pohřeb jako národní manifestace

František Palacký zemřel na selhání srdce 26. května 1876, jen několik týdnů po dokončení pátého dílu svých Dějin. Jeho pohřbu se v Praze zúčastnilo přes 50 tisíc lidí. Převezen byl do rodinné hrobky v zámku v Lobkovicích.