Milovice I: Jak se žilo v ruské provincii

Ještě v roce 1991 byla v malém polabském městečku hlavním dorozumívacím jazykem ruština. Vzpomínka na „zlaté ruské časy“ je mezi oprýskanými budovami stále živá.

Milovice – kdysi nenápadná hospodářská vesnička, která se díky své výhodné lokaci roku 1904 proměnila ve vojenský tábor. Přítomnost vojsk byla pro místní zárukou vysokého životního standardu. V roce 1968 Milovice zcela ovládli Rusové. Nedaleko Lysé nad Labem vznikl stát ve státě, taková malou ruská provincie. Vodka tam tekla proudem ještě dva roky po té, kdy si na Václaváku Češi klíčemi od bytů v listopadu 1989 vycinkali "svobodu". 
 

Na jaře 1968 proběhlo v Milovicích rozsáhlé cvičení vojenských štábů. "Já se domnívám, že to byla rekognoskace terénu před srpnovou invazí, aby na pozdější obsazení bylo všechno připraveno. Jednotky měly svá určená místa, kde budou detašovány po dobu okupace,“ vzpomíná na informace z té doby dvaaosmdesátietý historik major ve výslužbě Aleš Kubeš.

Češi snili o Americe, Rusové o Milovicích

Do města se s celými rodinami nastěhovalo okolo 80 tisíc ruských vojáků. Začali budovat. Stavěli kina, zábavní sály,  letiště, strážní věže a bunkry, v okolí Milovic natáhli kilometry ostnatých drátů. Jejich děti se si mohly vybrat ze dvou škol. Nechyběla ani socha Lenina.
 

"Oficiální čísla o jejich počtu jsou nesmyslná. Podívejte se na ty domy," říká Kubeš a ukazuje směrem k budově s vymlácenými okny. V jednom bytě žily vždy dvě rodiny pohromadě, společnou měly kuchyň a koupelnu. V 70. letech Rusové nechali postavit čističku odpadních vod pro 80 tisíc lidí.
 

Obchodovali se vším, co jim přišlo pod ruku. Milovali silné nátěry. "Oni pořád malovali, dodnes je na stěnách znát jak moc. Nesmyslně přetírali jeden nátěr druhým, s každým novým důstojníkem přišla nová barva,“ vypravuje Kubeš.
 

Vodka a večírky - na maléry měli Rusové zvláštní fond

Přítomnost Rusů podle Kubeše většina místních jen trpělivě snášela. "Opíjeli se vodkou, po nocích pak vyřvávali po ulicích. Děti nemohly spát. Párkrát mi vykradli sklep, jeden opilý ruský voják mi vzal auto. Pak ale vždycky přišli nějací důstojníci a škodu uhradili. Museli na to mít nějaký zvláštní fond.“
 

Pro oficiální setkání si Rusové vystavěli Dům oficírů. Schodiště pokryli kobercem, na čelní stěnu nechali vytvořit vůbec největší mozaiku Evropy. „Tam se ale drželi hodně zpátky,“ vypravuje Kubeš. "Ty pravé pitky se odehrávaly u nich doma.“
 

V dalších dvou dílech seriálu o Milovicích Vás provedeme přísně utajovaným bunkem a připomeneme si odsun ruské armády z vojenského tábora.