Hromadné krveprolití pod Etnou. Spojencům pomáhali i mafiáni

Zdroj: TN.cz

9.července 1943 začala operace Husky. Takhle se jmenovalo vylodění na Sicílii, kterým západní Spojenci zaznamenali první výrazný úspěch na evropském kontinentu.

Psal se rok 1943, když se Hitlerova říše začala rozpadat jako domeček z karet. Na východní frontě skončilo v únoru 1943 utrpení Paulusových armád v Stalingradu, liška pouště Rommel ztrácel dech v severní Africe a přípravy na vylodění Američanů a Britů na starém kontinentu byly v plném proudu.

O vylodění na Sicílii se rozhodovalo v lednu v marocké Casablance na diplomatické šachovnici, kdy hlavní tón udávali Churchill s Rooseveltem. Tvrdý mat chtěl zarazit Němcům britský premiér Winston Churchill. Plánoval rychlý postup spojenců přes fašistickou Itálii s tím, že by se pak Spojenci stočili na Balkán a Němce vyhnali i z jihovýchodní Evropy.

Zdroj: oficiální zdroj

Jenže na Balkán si brousil i "strýček Joe“, jak tehdy žoviálně na Západě nazývali sovětského diktátora Stalina. Američané zase upřednostňovali vylodění v Normandii, které by zasadilo direkt rozpínavému wehrmachtu.

Zdroj: oficiální zdroj

Nakonec zvítězil kompromis, Churchillova vize dobytí Balkánu zůstala jenom chimérou, nicméně Spojenci začali v polovině roku 1943 útočit na Sicílii. I invaze do Itálie měla původně dva scénáře. První variantou bylo vylodění na Sicílii, druhou možností pak atak Sardinie a Korsiky, který by umožnil snadnější přístup ke klíčovým průmyslovým zásobárnám Mussoliniho režimu na italském severu.

Zdroj: oficiální zdroj

Operace Husky proti fašistickému režimu

Kratší cesta vedla pro Spojence ze severní Afriky na Sicílii, spojenecký Husky zasadil úder Němcům a Italům právě v nejjižnějším místě Mussoliniho státu.

Vrchním velitelem spojeneckých vojsk byl Američan Dwight D. Eisenhower, tíha bojů přímo na místě ale ležela především na britských generálech Bernardu Montgomerym, Haroldu Alexanderovi a americkém Georgi S. Patttonovi. Za nacistickou Osu bránila Sicílii vojska pod vedením italského generála Alfreda Guzzoniho a německého specialisty na Itálii Alberta Kesselringa.

Tuhý odpor u Etny

Ostré boje o Sicílii propukly v noci z 9. na 10. července 1943. Němci a Italové počítali, že se Spojenci vylodí na západní části ostrova, která byla nejvhodnější pro tento druh akce. Jenže Britové a Američané je překvapili z jihu. Spojenci spoléhali na 13 divizí, tři samostatné brigády, tři oddíly Commandos a tři prapory Rangers. Řečí čísel dali dohromady 478 tisíc mužů ve zbrani, 250 tisíc z nich byli Britové, 228 tisíc Američané.

Proti nim stálo 230 italských vojáků a až na 60 tisíc ozbrojených Němců. Na italské straně bojovalo hodně Siciliánů. Mussolini doufal, že budou o rodnou hroudu bojovat s fanatickým zápalem. Jenže to se přepočítal. Siciliáni už tehdy měli blízko k Mafii a ta neměla s fašistickým režimem dobré vztahy. Mafie tak logisticky podporovala Spojence, mapy a informace o stavu vozovek byly k nezaplacení.

Boj o Messinu

Hlavním cílem spojenecké invaze bylo dobytí města Messiny, které bylo spojnicí Sicílie s Apeninským poloostrovem.

Spojencům křížila plány na rychlé dobytí přístavu sopka Etna. Němci takticky soustředily nejlepší jednotky právě tam, postup Montgomeryho 8. armády se jim podařilo na čas odrazit. Boj o Sicílii se i kvůli úspěchům Pattonových jednotek smrsknul pouze do bitvy o Messinu. I když Američané 17. srpna 1943 Messinu obsadili, Němci se stačili stáhnout na italskou pevninu. Tuhé boje o Itálii tak za sebou měly první kapitolu, která stála životy 5532 Spojenců, 24 tisíc německých vojáků, Italové napočítali sedm tisíc mrtvých a raněných, 130 tisíc Mussoliniho mužů padlo do zajetí.

V Hitlerově vůdcovském stanu si tak mohli započítat další prohru a kola spojenecké drtivé ofenzívy na Západě i Východě se roztočila na plné obrátky.