Pár dní v pekelném ráji II

Železnorudý lom přitahující blesky by pro motocyklový sport nebyl ničím neodolatelným. V případě Erzbergu v rakouských Alpách je situace zcela jiná a zasvěceným se buďto rozzáří oči, nebo orosí čelo. Vítejte na nejtěžším mega enduro závodě světa, vítejte na Erzbergu!

Nedělní masakr

V nejhlubším místě lomu se připravuje na start 500 nejlepších jezdců srovnaných do deseti řad po padesáti. Na pěkné 96. místo, tedy do druhé řady se dostal Mario Rybář, do čtvrté na 184. pozici pak Martin Gomboš. Dalších šest našich hochů startuje ze 333. až 396. místa.

První díl reportáže z Erzbergu

Kýžený okamžik je tu! Po letecké Red Bull akrobacii, přesně v poledne se na mávnutí startmaršála trhá první řada a padesátka jezdců míří do ultrastrmých stěn lomu. Někdo padá a musí znovu dolu, ti ostatní zdolávají kvapem výjezdy i sjezdy a mizí v dáli. Za několik minut je všech 500 jezdců na trati a čas neúprosně běží.

Zatímco se závodí, zážitkem je i samotná „obslužka“. Motorizovaní i pěší diváci se přesunují houfně i nehoufně kolem trati, někde i přes ni. Fandění a podpora není to jediné, k čemu tu fanoušci jsou. Závodníkům také pomáhají v boji s nástrahami. Na těch si pořadatelé dávají záležet každý rok a letos připravili celkem 20 checkpointů, tedy úseků ke zdolání. Vyjma těch, kde je pomoc zakázána a jezdec je odkázán sám na sebe (šest úseků z dvaceti), je zajímavé sledovat, jak se sami diváci vrhají po hlavě ze stráně s provazem v ruce nebo chytají holýma rukama stroje dorazivší na vrchol kopce bez jezdců.

Co hlava nebere

Místy je trať víc než drsná a nechápu, kdo se do tohohle může pustit dobrovolně: téměř kolmé výjezdy a sjezdy na šotolině nebo hlíně, enduro vložky lesem a strouhou nebo drápání se po skalách a překonávání strmých kamenných polí plných obrovských balvanů, kam se normální člověk horko těžko vyškrábe i sám, natož s motorkou. Kdo jede na doraz, má sice šanci vyhrát, ale taky může brzo skončit. Taktizování a především zkušenosti, hlavně s trialem, se tu hodí. A bez pomoci se tu neobejdou ani ti nejlepší…

Po necelých pěti hodinách (čtyřhodinový limit byl prodloužen o hodinu, o kterou byl závod zastaven kvůli zkolabování jednoho z jezdců) nakonec vidělo cíl 21 jezdců, kteří projeli bezchybně všech 20 zkoušek. Jako jediný ze všech, kdo se dostal do cíle s časem pod dvě hodiny a mohl se tak radovat z absolutního vítězství, byl Polák Tadeusz Blazusiak, tovární jezdec KTM. Letošní vítězství je pro něj již třetím v řadě, což se zatím nikomu jinému nepovedlo. Naši dva favorité sice závod nedokončili, ale 47. a 71. místo z 500, to je slušný výsledek.

Za pozvání na tuto výjimečnou akci a možnost absolvování zlomku trati nejtěžšího závodu světa na vlastní kůži v sedle KTM 450 EXC patří poděkování KTM Central East Europe.

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 24/09 (autor: David M. Bodlák)

Red Bull Hare Scramble
Erzberg (AUT)
1. Tadeusz Blazusiak (PL, KTM) 1:41:46
2. Graham Jarvis (GB, Sherco) 2:22:05
3. Andreas Lettenbichler (D, BMW) 2:25:17
…47. Mario Rybář (CZ, KTM) 15. úsek Dynamite
…71. Martin Gomboš (CZ, Husaberg) 14. úsek Carl’s Dinner

Red Bull Hare Scramble: Nejlepší z nejlepších
1995 Alfie Cox (RSA, KTM)
1996 Chris Pfeiffer (D, Gas Gas)
1997 Chris Pfeiffer (D, Gas Gas)
1998 Giovanni Sala (I, KTM)
1999 Stefano Passeri (I, KTM)
2000 Chris Pfeiffer (D, Gas Gas)
2001 Juha Salminen (FIN, KTM)
2002 Cyril Despres (AND, KTM)
2003 Cyril Despres (AND, KTM)
2004 Chris Pfeiffer (D, Gas Gas)
2005 David Knight (GB, KTM)
2006 David Knight (GB, KTM)
2007 Tadeusz Blazusiak (PL, KTM)
2008 Tadeusz Blazusiak (PL, KTM)
2009 Tadeusz Blazusiak (PL, KTM)