Nelíbí se vám, jak politici vládnou? Vyhoďte je z okna!

Zdroj: TN.cz

30. července 1419 vyházeli Pražané z oken Novoměstské radnice rychtáře a konšely.

Léto roku 1419 bylo parné. V rozžhavené vzduchu se rychle šířila mizerná nálada a lidé se stávali čím dál podrážděnějšími. Zejména pražští kališníci cítili, že se proti nim spikl celý svět. Jejich milovaný mistr Jan Hus byl už čtyři roky po smrti, požadavky na reformu církve zůstaly nevyslyšené a hospodářská situace v zemi nebyla po morových epidemiích nejlepší. Není divu, že atmosféra ve společnosti den ode dne houstla. Po celý měsíc se po městě konaly demonstrace, těžce nemocný král Václav navíc nechal vyměnit konšely za ráznější, takže po městě došlo k rozsáhlému zatýkání. Stačila jen jediná jiskra a sud se střelným prachem, jímž byla tehdejší Praha, mohl vybouchnout.

Násilí na radnici

Tím impulzem se stalo v neděli 30. července 1419 kázání vyhlášeného kališnického kazatele Jana Želivského. Temperamentní čtyřicátník toho dne kázal jako vždy v kostele u Panny Marie Sněžné. Plamenný projev plný citátů ze Starého zákona útočil na hříchy, které podle kališníků měla na svědomí církev. Ale jen kázání posluchače nerozrušilo, zjevně byli na něčem domluvení už dříve. Jak jinak si vysvětlit, že spousta Pražanů se do kostela dostavila se zbraněmi?

K čemu došlo dál, to už se dnes přesně neví. Projev byl zřejmě natolik přesvědčivý, že dav shromážděných se vydal s Želivským v čele, do centra Prahy, aby některé názory uvedli do praxe. Shromáždění posluchači Želivského kázání byli spíše chudší Pražané v naprosté většině českého původu. Zamířili k chrámu Štěpána. Do kostela je však odmítli pustit, proto rozezlení vylomili dveře. Pak začali sloužit mši, během níž se účastníkům podávala nejen hostie představující tělo Páně, ale i víno symbolizující jeho krev.

Rozkurážení úspěšným obřadem vydali se kališníci k tehdejšímu centru moci na Novém městě – k Novoměstské radnici. Zda tam šli úmyslně, nebo je tam dovedla jen náhoda, to už dnes nikdo nezjistí. Každopádně se zastavili pod okny radnice a hlasitě se domáhali, aby radní propustili kališníky zadržené při červencových demonstracích.

Konšelé v čele s purkmistrem Janem Podivínským ovšem odmítli. To byla pro kališníky, kteří už jejich dosazení na radnici pokládali za dílo Antikrista, poslední kapka. Pohár trpělivosti právě přetekl. Husitské kroniky tvrdí, že ozbrojený střet začal, když někdo z oken radnice hodil po procesí kámen, který zasáhl kněze nesoucího hostii. l I kdyby to nebyla pravda, dá se vztek davu docela dobře pochopit. čele s purkmistrem Janem Podivínským se ale nechtějí podvolit.

Kališníci vyrazili dveře radnice a rozzuřený zástup vtrhl do jejích útrob. Během několika minut našli všechny, kdo zrovna v budově byli, a udělali s nimi krátký proces. Dnešní člověk by čekal, že lidé, kteří hodinu před tím v kostele volali po spravedlnosti, budou chycené radní aspoň soudit. Omyl, kališníci obyvatele radnice jed vyvlekli k oknům a z nich dvanáct mužů svrhli dolů – přímo na kopí a sudlice těch, kteří čekali před radnicí. Třináctého muže, kterého našli schovaného v kuchyni pod stolem, zamordovali přímo na místě. Toho dne zemřel nejen purkmistr, ale i úředníci a dokonce i zcela nevinní rychtářovi pacholci.

Důsledkyna stovky let

Král Václav se choval i v tak dramatických časech jako vždy nerozhodně. Nakonec převrat schválil, ale víc už situaci ovlivnit nemohl – v polovině srpna zemřel. O Prahu pak začaly bojovat různé skupiny, obě si jisté vlastní pravdou. Na jedné straně Želivského radikálové, kteří ovládali Nové město, proti nim umírněnější šlechtická skupina v čele s Čeňkem z Vartenberka. Nakonec slavila úspěch snaha umírněných staroměstských končelů – podařilo se jí vyjednat se Zikmundem Lucemburským, že přijme korunu a situaci v Čechách nějak zklidní.

Zikmund se však na obnovu míru a pokoje v Čechách (a na Moravě) vrhl agresivněji, než kdo čekal: hned v březnu roku 1420 na říšském sněmu ve Vratislavi zveřejnil papežskou listinu o vyhlášení křížové výpravy proti Čechám. Ale to už úplně jiný příběh.

Čechy – země defenestracím zaslíbená

Vyhození radních z oken radnice se jako defenestrace neoznačovalo ještě dalších dvě stě let. Tento pojem, který vznikl z latinských slov „de – šenestra“ tedy „z okna“ použili kronikáři až u tzv. Druhé defenestrace roku 1618. Tehdy tak bylo nazváno vyhození z oken Pražského hradu místodržících Slavaty a Martince. Kromě těchto dvou známých defenestrací došlo v Čechách ještě k několika dalším.

Jedna z nich se udála 24. září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského. Tehdy strana podobojí, obávající se o svůj vliv, provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů. Za defenestraci se někdy označuje i dodnes záhadná smrt Jana Masaryka, který byl 10. března1948 nalezen mrtev pod koupelnovým oknem budovy Ministerstva zahraničí.