Ruské ekranoplány měly napadnout USA. Skončilo to blamáží

Jára Cimrman proslul jako muž, který ukazoval slepé cesty ve vývoji. Je s podivem, že se nepodílel na vývoji ruských ekranoplánů.

Ruské slovo ekranoplán označuje podivný stroj na pomezí letadla, vznášedla a lodě. Tento stroj vznikl na konci 60. let v Sovětském svazu. Byl součástí výzkumu, který podporoval Nikita Chruščov a měl zajistit totální ruskou nadvládu na mořích.

Američané se o projektu ekranoplánů dozvěděli úplnou náhodou. Roku 1970 jeden průzkumný letoun amerického námořnictva vyfotografoval v Kaspickém moři něco neuvěřitelného: sto metrů dlouhý stroj s deseti proudovými motory, který připomínal letadlo. Analytici byli zaskočení – příšeru pojmenovali Kaspické monstrum a pustili se do rozboru. Poté, co prostudovali jeho vlastnosti, dospěli k závěru, že díky tomuto stroji by Sovětský svaz mohl úspěšně provést invazi do USA!

Kaspické monstrum útočí

Ekranoplán tehdy spojoval nejlepší vlastnosti letadel a lodí. Létal na principu tzv. dynamického přízemního efektu, kdy je letoun tlačen vpřed tím, že se tlakem vzduchu „odráží“ od vodní hladiny. Díky podobnému principu se dokáží vznést z hladiny vodní ptáci. Tato technologie byla sice známá už před válkou a ve Skandinávii dokonce vzniklo několik prototypů, ale prakticky ji dokázal využít až tým pod vedením inženýra Rostislava Alexejeva. Ten se rozhodl vyrobit jeden z největších létajících strojů, které kdy existovaly. Ekranoplán přezdívaný Kaspické monstrum vážil neuvěřitelných 550 tun a dokázal přepravit až 900 vojáků a k tomu dva obrněné vozy. Stroj se ideálně hodil na rychlé přesuny velkého počtu pěchoty a mohl sloužit k bleskurychlému vylodění vojska. Dokázal se pohybovat několik metrů nad hladinou jako klasické vznášedlo a dosahoval rychlosti až 500 km/h. Na kratší vzdálenosti se však dokázal i vznést do letové výšky normálního letadla. Kombinoval vlastnosti jiných dopravních prostředků takto: do rychlosti 80 km/h se choval jako loď, při 100 km/h se změnil ve vodní kluzák a při 150 km/h vzlétl jako klasické letadlo.

Zobrazit všechny fotky (11)

Měl i další nezanedbatelné výhody: protože se pohyboval 3-10 metrů nad vodou, dokázal se vyhnout minám i sítím a také byl na rozdíl od jiných výsadkových plavidel v podstatě nezasáhnutelný torpédy. Největší výhodu však v 70. letech představovala jeho neviditelnost. Jak dokázalo stometrové monstrum tenhle kousek? Díky tomu, že se nedotýkal hladiny, byl ekranoplán nepozorovatelný pro sonary;  tehdejší radary zase nedokázaly odhalit velmi nízko letící stroje. Není divu, že Američané při představě letky neviditelných Kaspických monster mířících k pobřeží USA propadali panice.

Fenomenální neúspěch

Naštěstí pro ně nikdy nevzniklo víc těchto strojů než původní prototypy. Ukázalo se, že další vlastnosti obřího stroje už tak dobré nejsou. Kvůli krátkým, jen 36 metrům dlouhým křídlům se nedokázal pohybovat v dostatečné výšce, velmi špatně se ovládal a především se téměř nedokázal otáčet. Také jeho stabilita byla značně nevyhovující. Armáda pak experimentovala s menšími verzemi těchto strojů – jeden čtyřsettunový Lun s osmi motory byl dokonce na krátkou dobu zasazen do aktivní služby. Nejúspěšnějším ekranoplánem se nakonec ukázal stotunový Orljonok, který se měl objevit ve standardní výzbroji ruského námořnictva. Plánovalo se 120 kusů, ale s blížícím se koncem studené války se plány omezovaly. Když roku 1985 zemřel velký zastánce projektu, maršál Ustanov, ukončila armáda financování futuristického projektu. Byly vyrobeny pouze tři kusy Orljonka a všechny skončily (i s jediným Lunem) na námořní základně Kaspijsk.

Sovětský svaz pak přišel ještě s civilní verzí menších ekranoplánů, které sloužily především pro turisty. Koncept letadlo-lodě však není mrtev ani v současnosti. Na několika ekranoplánech se pracuje i v Německu, Číně a Jihoafrické republice.