Nejlepší žena-sniperka zabila 309 mužů

Seznamte se s příběhem Ljudmily Pavličenkové, ženy, která dokázala přestřílet muže.

Slečno Pavličenková, patří Ti sláva veliká
Tvou vlastí Rusko jest, boj Ti je hrou,
Svět bude Tě milovat navždy za to
Žes zbraní svou, více než třista nácků složila.
Sbor: složila svou zbraní, o ano,
svou zbraní složila.
Slečno Pavličenková, patří Ti sláva veliká
Tvou vlastí Rusko jest, boj Ti je hrou,
Tvůj úsměv je jak zářivé sluníčko i přesto,
Že přes třista nacistických psů složilas zbraní svou.

Jen málo žen-vojaček se může pochlubit, že by o nich někdo složil píseň. Ljudmile Pavličenkové z Ukrajiny se to podařilo. Song od kanadského básníka Woodieho Guthrieho si ale zasloužila: za dobu své kariéry zlikvidovala tři stovky nepřátel.

Když se 12. července 1916 narodila v ukrajinském maloměstě Bílá Cerkev malá holčička, nic nesvědčilo tomu, že by se z ní mohla někdy stát nejlepší odstřelovačka světa. Poprvé se setkala se zbraněmi už ve čtrnácti letech, když se i s rodiči přestěhovala do Kyjeva, kde vstoupila do střeleckého kroužku. Už tam sice dosahovala výjimečných výsledků, ale mnohem víc než střílení ji lákala studia. Po skončení střední školy nastoupila na univerzitu, kde studovala historii. Akademickou kariéru však nemilosrdně utnula válka – mladá, teprve čtyřiadvacetiletá dívka musela narukovat do armády. Díky zkušenostem se střelbou se dostala k odstřelovačům, stejně jako přibližně další dvě tisícovky sovětských žen. Válku však přežilo jen 500 rudých sniperek…

S německými útočníky se poprvé setkala nedaleko malé vesnice u řeky Prut. Po letech na toto střetnutí vzpomínala takhle: "Pamatuji, jak jsem zabila svého prvního Němce, ...dodnes si vzpomínám, jak mi vzrušením poskakovala hlaveň před očima." Toho dne zabila první dva nepřátele, ale jejich řady se měly rychle rozšířit…

Obléhání Oděsy

Oděsa patřila k nejdůležitějším městům v celém Sovětském svazu. Pro její strategickou polohu se jí nacisté pokoušeli získat všemi silami. Proti městu nasadili nejen elitní jednotky wehrmachtu a SS, ale také těžké dělostřelectvo a pochopitelně i ty nejlepší odstřelovače. Ludmila Pavličenková strávila obranou města necelé tři měsíce života. Za tu dobu se jí podařilo zastřelit 187 nepřátelských vojáků a stala se žijící legendou. Ale ani její úspěchy nedokázaly zastavit německou převahu a Oděsa musela být evakuována.

Masakr v Sevastopolu

Dalším místem nasazení krásné sniperky se stal Sevastopol. Na Krymu bojovala odstřelovačka asi osm měsíců. Tehdy se jejího jména naučili nepřátelé bát a spojenci vážit. Den co den likvidovala další a další Němce, na účtu jich měla už 257; začala se však specializovat především na zabíjení nepřátelských sniperů. Těch dokázala během sevastopolské operace zlikvidovat celkem 36. Při evakuaci Sevastopolu utrpěla středně těžké zranění střelou z minometu, ale po několika týdnech léčení se dokázala na krátký čas vrátit znovu na frontu. Vydržela tam ale jen necelý měsíc – pro Sovětský svaz se stala příliš cennou jako člověk i jako symbol. Za celou dobu, co aktivně bojovala, dosáhla 309 potvrzených zabití.

Ze zabijáka učitelem

Nastoupila proto jako učitelka a ředitelka do specializované školy pro snipery, která stála nedaleko Moskvy. Tam vydržela až do konce války. Po skončení války dokončila školu a vrátila se ke své milované historii. Po zbytek života pracovala jako dějepisec ruského vojenského námořnictva a v komisi pro válečné veterány. Po válce se stala do značné míry celebritou – navštívila několik zemí, největší obdiv vzbudila v Kanadě a USA Stekala se prezidentem Rooseveltem a také s hercem Charliem Chaplinem. Zemřela v 58 letech roku 1974.

Výzbroj a taktika

Pavličenková používala normální pučku Mossint-Nagant, kterou později vyměnila za Tokarev SVT 40. Využívala zejména své přesné mušky, díky níž a kvalitnímu dalekohledu dokázala zasáhnout nepřítele z na tu dobu neuvěřitelné vzdálenosti.