Zabít Lenina? To byl nejhorší nápad kontrarevoluce

Zdroj: oficiální zdroj

3. září 1918 se rozjelo soukolí rudého teroru. Přišly při něm o život miliony lidí.

Stárnoucí prošedivělý muž s bradkou se prodíral davem k automobilu. Upíraly se na něj pohledy všech okolo stojících, někteří se ho pokoušeli s téměř posvátnou úctou dotknout. Náhle se ozvala ostrá rána, po ní druhá a hned po ní ještě jedna. Muž v centru dění se zapotácí, zbledne a chytí se za krk, ale stojí. Teprve po několika vteřinách pomalým pohybem sklouzne na zem. Davem se šíří slova: "Zavraždili Vladimíra Iljiče Lenina!“

Zrozena zabíjet

Tři výstřely, z nichž jen dva zasáhly cíl (třetí skončil v kabelce ženy, jejíž jméno už dějiny zapomněly), vyšly 30. srpna 1918 z pistole Fanie Femifovny Kaplanové. Tato žena držela v ruce zbraň, která mohla změnit chod dějin. Ale špatná muška, nervozita tlačenice způsobily, že vystřelila nepřesně a zasáhla "jen“ Leninovo rameno a krk mimo životně důležitá místa. Jednatřicetiletou ženu vedly k útoku politické motivy. Byla stejně jako Lenin revolucionářkou, dlouhou dobu dokonce stála na stejné straně barikády jako on.

Pocházela ze židovské rodiny, která si za carského režimu užila své. Fanie Femifovna proto už od mládí snila o změně poměrů. Ale na rozdíl od většiny svých vrstevníků dokázala opravdu něco aktivně udělat. V době těhotné revolučními myšlenkami se přiklonila na stranu eserů, socialistických (nekomunistických) revolucionářů.

Už jako devatenáctiletá dívka se zúčastnila pokusu o atentát na generálního guvernéra Kyjeva. Po neúspěchu byla dopadena a dalších 11 let strávila v trestném táboře na Sibiři. Že tam křehká žena přežila tak dlouhou dobu je malý zázrak – v mrazu, bez dostatečného zdroje potravy a v mizerných hygienických podmínkách však musela nepředstavitelně trpět. Vrátila se odtamtud zlomená a s podlomeným zdravím až po revoluci v roce 1917.

Po návratu do civilizace však utrpěla šok – revoluce sice zvítězila, ale největší díl moci drželi v rukou komunisté, nikoliv "její“ eseři. Zpočátku se sice podíleli na vládě, ale pak došlo k rozštěpení strany – část se s bolševiky spojila, část proti nim začala bojovat. Kaplanová našla strůjce všeho zla ve vůdci bolševiků, Leninovi. A protože ji život naučil, že násilí je nejúčinnějším způsobem řečení problémů, pořídila si pistoli a vydala se 30. srpna na předměstí Moskvy, kde měl v jedné továrně proslov k dělníkům.

Po dopadení se k atentátu ještě na místě přiznala. Lenin byl podle ní nepřítelem lidu a nebezpečím pro další vývoj revoluce. Měla sice pravdu, ale teprve její čin měl v muži, který se narodil se jménem Uljanov, vypustit na svět jeho nejhorší vlastnosti – pomstychtivost, bezohlednou důslednost a krvelačnost.

Zdroj: oficiální zdroj

Následky pro Lenina i pro Rusko

Lenin si na zranění a jeho následky stěžoval po celý zbytek života. Přidalo se k mnoha dalším zdravotním problémům, jimiž trpěl. Úporné bolesti krku, migrény a křeče se spojily s následky pohlavní choroby a daly vzniknout muži, který bez váhání posílal na smrt desetitisíce. Média z Leninova přežití pokusu o vraždu vytvořila symbol. Hned druhý den po atentátu se v Pravdě objevil barvitý popis, jak se těžce zraněný vůdce s průstřelem plic (který doopravdy vůbec neměl) věnuje práci pro sovětský lid a hrdinně snáší bolesti, které by jiného muže upoutaly na lůžko.

Už několik hodin po atentátu se rozjel proces, který později historici nazvali Rudý teror. Dva měsíce procesů, veřejných poprav a hromadných vražd měly zcela zničit všechny nepřátele revoluce. Jeho úkolem však nebylo zabít konkrétní nepřátelské osoby, měl vymýtit celé společenské třídy. V provolání, které uveřejnily noviny 3. září, Lenin vyzýval: "Rozdrťte hydru kontrarevoluce masivním terorem!“ Během dvou měsíců zemřelo bez rozsudků nejméně 15 tisíc osob, další statisíce měly zemřít v dalších letech…

Jako u Kennedyho?

Je velmi podivné, že u atentátu na Lenina se objevily velmi podobné pochybnosti jako u vraždy J. F. Kennedyho. Stejně jako u vraždy amerického prezidenta se totiž našly značně rozporuplné výpovědi svědků činu. Někteří přítomní tvrdili, že výstřely přišly ze zcela jiného směru než z místa, kde se pohybovala Kaplanová. Ve den atentátu navíc došlo k pokusům o vraždu u dalších dvou významných komunistických funkcionářů. Přestože tajná policie Čeka nikdy neprokázala jejich souvislost s atentátem na Lenina, začaly se objevovat nejrůznější spiklenecké teorie. Jejich přívrženci se opírali i o fakt, že údajná atentátnice byla poloslepá, tudíž pro střelbu zcela nevhodná. Koho ale mohla krýt svým přiznáním? Pokud se neobjeví nové historické prameny, zůstane tato otázka nezodpovězená…