Jak trénovali SSmani? S odjištěným granátem na hlavě

Členové SS procházeli po přijetí náročným fyzickým výcvikem plným podivných rituálů. A také jim byly vymývány mozky.

Každý příslušník zbraní SS zahájil kariéru jako prostý voják při základním vojenském výcviku. Byl nesmírně fyzicky náročný a prováděl se v těžkých terénních podmínkách. Základním výcvikovým požadavkem bylo zvládnutí rychlého pochodu o délce trasy 3 kilometry se 100 kily břemene – a to za pouhých 20 minut!

Počítalo se s tím, že všichni zájemci o členství už prošli přípravkou v Hitlerjugend, kde se právě brannému výcviku věnovala maximální pozornost.

Hra na válku

Další výcvik příslušníků SS byl prováděn v podmínkách, které měly co nejvíc připomínat ty bojové. To znamená, že se co nejčastěji používala ostrá munice, včetně dělostřelecké. Vojáci si tak zvykali na střelbu, zpevňovali si nervy a učili se poslouchat rozkazy. Při takových cvičeních pochopitelně docházelo k častým zraněním, občas i smrtelným.

Zdroj: oficiální zdroj

Granát na hlavě

Oblíbenou historkou, která se o přijímači v SS vypravuje, je ta o granátu na hlavě. Podle ní se vojákovi stojícímu v pozoru položil na vrcholek ocelové přílby odjištěný granát. Pokud muž zachoval pevné nervy a vydržel stát bez pohnutí, granát mu na hlavě explodoval tak, že výbuch šel nahoru a jemu se nic nestalo. Ovšem -  kdyby se pohnul, granát by mu spadl k nohám, přičemž mu mohl způsobit ohavná zranění. Pravdivost této historky se nedá potvrdit – sice se o ní píše v několika pamětech, ale historici jsou k její pravdivosti spíše skeptičtí.

	Chcete vědět víc?
Zdroj: Oficiální zdroj	Zbraním SS se podrobně věnuje například práce historika Gordona Williamsona. Jeho knihu Zbraně SS Ucelený a objektivní přehled Waffen SS vydalo v České republice nakladatelství JOTA.

Ověřený je naopak protitankový výcvik. Pro Čechy nijak šokující není, ale spousty jiných armád zaskočil. Vojáci se učili bojovat proti tankům tak, že se jimi nechali přejet. Cvičící voják si musel před přijíždějícím tankem vykopat okop pro ležícího střelce. Když si ho stihl vykopat včas do správné hloubky, tank nad ním neškodně přejel. Ale pokud to nestihl, mohl ho tank zachytit a zranit. V Československé armádě byl tento výcvik také známý – měl odstranit strach z tanků a také naučit vojáky nejlepší způsob, jak tank zničit – projíždějící tank se dal snadno zničit vhozením granátu do žaluzie motoru za věží.

Běh a lopatka

V SS kladli obrovský důraz především na disciplínu a fyzickou připravenost. Běžný výcvikový den začínal už v šest hodin ráno hodinovým cvičením, pak následovala snídaně a do oběda se nacvičoval boj na blízko a střelba. Boj na blízko spočíval nejen v zápolení beze zbraně, ale hodně se procvičovalo i používání chladných zbraní – například nožů, bodáků a vojenských lopatek, které se měnily z nástroje v nebezpečnou zbraň. Po obědě se členové Waffen SS učili o výstroji, anebo se mořili při nekonečných pochodových cvičeních.

Vymývání mozků

Samozřejmostí byla také ideologická příprava. Při ní se esesáci utvrzovali ve vlastní výjimečnosti a probírali výhody národního socialismu. Četly se politické referáty, přednášely se projevy Vůdce i ostatních vůdců, prostě probíhalo klasické vymývání mozků, v němž stejně tak vynikali komunističtí rudí politruci. Nejzajímavější částí ideologického školení bylo vytváření sounáležitosti s jednotkami SS. Projevilo se to především ke konci války, kdy se ukázalo, že SSmani jsou opravdu víc věrní své jednotce než Německé říši.