Jedlová husa – největší letadlo všech dob – vyletěla jen jednou

2. listopadu 1947 vyletěl ke svému prvnímu a současně poslednímu letu největší letoun na světě – monstrózní stometrový obr Hughes H-4 Hercules.

V roce 1942 potřebovaly Spojené státy nové letadlo. Hlavní prioritou pro USA bylo zajistit přísun vojenského materiálu do Velké Británie. Normální letecká technika k tomu velikostně nestačila a cesta loděmi po oceánu byla zase zamořená německými ponorkami. Proto ministerstvo obrany rozhlásilo, že nové letadlo je nutně potřeba. Situaci "mírně“ komplikoval nedostatek surovin potřebných pro stavbu takového stroje – Spojeným státům chyběl zejména hliník.

Sen bláhového milionáře

S vysněným strojem přišel Howard Hughes, slavný průmyslník, bonviván a letecký konstruktér v jedné osobě. Spojil se se slavným inženýrem Henrym Kaiserem. Společně vytvořili prototyp nazvaný HK-1. Shodli se na hydroplánu – ten nemusel řešit problémy, které by přistávání tak gigantického stroje mělo na tehdy často chatrná letiště. Navíc mohl přistávat bez problémů u anglického pobřeží.

Nedostatek strategicky nepostradatelného hliníku vyřešili tak, že ho nahradili dřevem. Většinu stroje tak tvořila dřevěná prkna, nejčastěji z borovicového dřeva. Novináři si letoun okamžitě překřtili na Sprouce Goose neboli Jedlová husa. Občas se do letounu naváželi i jako do Létající skládky dřeva.

Zdroj: Oficiální zdroj

Letoun mohl unést 750 plně vyzbrojených vojáků nebo několik tanků. Na jeho řízení měli stačit jen tři muži. Na délku letadlo měřilo 68 metrů, rozpětí křídel mělo neuvěřitelných 97 metrů. Jeho vrtule měřily 5,5 metru! Dodnes nevzniklo žádné letadlo s větším rozpětím křídel, na délku ho překonají pošetři letadla.

Válka skončila, letadlo se staví dál

Když se doba plánované stavby letounu protáhla o 16 měsíců, Kaiser z projektu vycouval. Zklamaný Hughes letoun přejmenoval na Hughes H-4 Hercules a dál na jeho vývoji pokračoval sám. Další a další komplikace mu však bránily, aby práci dokončil včas. Roky míjely, II. světová válka skončila a Jedlová husa stále nebyla na světě. V roce 1947 už se Kongres naštval a nechal si Hughese předvolat, aby kongresmanům vysvětlil, jestli tak trošku neplýtvá penězi daňových poplatníků.

Hughes se před zástupci lidu rozhorlil: "Hercules je monumentální projekt. Jedná se o největší letadlo kdy vyrobené. Je vysoký jako pětipatrový dům a rozpětí křídel má větší než fotbalový stadion! To je víc než klasický městský blok. Dal jsem do něj spoustu potu. Je v něm celá moje reputace – už jsem několikrát řekl, že pokud projekt neuspěje, odejdu z této země a už se nikdy nevrátím. A myslím to vážně."

První let ve znamení strachu

O Hughesovi a jeho vysněném letadle se mělo jednat dva dny. Hughes toho využil a v přestávce mezi slyšeními se vydal do Kalifornie podniknout první let. Chtěl tím dokázat, že jeho sen se může stát realitou. Sám si sedl za knipl a s pomocí 21 dalších členů posádky se pokusil uvést stroj do pohybu. Po třech neúspěších se mu to konečně podařilo: 2. listopadu 1947 nabral Hercules rychlost a vznesl se.

Letěl ve výšce 21 metrů nad hladinou rychlostí kolem 210 km/h. Uletěl necelé dva kilometry a pak musel opět přistát. Celou dobu se letadlo třáslo a téměř se nedalo ovládat. Přítomní novináři pak o pokusu referovali jako o fenomenálním zklamání. Hughes se vrátil do Washingtonu, dokončil řeč přes kongresmany a se 200 zaměstnanci dál pokračoval na projektu – většinu už však financoval z vlastních úspor.

Tak šel čas

A léta opět běžela… Minulo desetiletí, dalších deset let, ale Hercules stále nebyl hotov. V roce 1962 už na něm pracovalo jen 50 inženýrů, ale Hughes si stále odmítal připustit neúspěch. Projekt definitivně skončil až roku 1976, kdy Hughes zemřel. Hercules už nikdy znovu nevlétl.

Stále rozestavěný letoun pak několikrát změnil majitele, jednu dobu ho vlastnila společnost Disney, která z něj chtěla udělat atrakci pro veřejnost. Nakonec skončil v leteckém muzeu Evergreen Aviation Museum v oregonském městečku McMinnville. Ale přece jen jedna věc z vývoje letounu Hercules měla praktický význam – gigantický hangár, kde se na něm pracovalo. V 80. letech 20. století byl přeměněn na natáčecí hal využívanou zejména pro velkofilmy. Točil se v ní například Titanic – další příběh o monumentálním lidském snu a ještě větším selhání…