Byli bratři Mašínové hrdinové nebo bezcitní vrazi?

Případ bratří Mašínů stále zvedá emoce. Komunistický režim je vystavil krutému pronásledování, ale oni se, na rozdíl od většiny ostatních neváhali bránit.

Měli být zabiti, tak zabíjeli – tak by se dal shrnout osud bratří Mašínů. Ctirad a Josef Mašínové se narodili jako synové slavného Josefa Mašína. Po bývalém legionáři a slavném odbojáři z II. světové války zdědili odvahu a také schopnost zacházet se zbraněmi.

Boj proti komunistům se naučili od komunistů

Ale pak se moci v Československu a celé východní Evropě chopili komunisté. Chlapci viděli v novém režimu stejné nebezpečí jako byl fašismus a rozhodli se proti němu bojovat. Protože čekali, stejně jako spousta dalších v té době, že brzy vypukne mezi Západem a Východem válka, sáhli po zbraních. Paradoxní je, že bojovat se naučili v záškodnickém kurzu, který pořádali komunisté pro zlepšení brannosti obyvatel.

Bratři mašínové se po roce 1948 stali hlavami malé partyzánské skupiny složené z pouhých deseti členů. Snažili se oslabit komunistický režim, aby se nemohl v očekávaném konfliktu bránit osvoboditelům ze Západu. Sháněli zbraně, opatřovali si výbušniny, pokoušeli se o sabotáže. Na Moravě založili 11 požárů, poškozovali lokomotivy a plánovali velké věci, na které nikdy nedošlo. Neváhali přitom použít zbraně ani zabíjet.

První smrt

Poprvé zabili 13. září 1951, když přepadli stanici SNB v Chlumci nad Cidlinou. Nechali se tam přivézt taxíkem, taxikáře pak svázali a omámili. Potom vylákali policistu Oldřicha Kašíka ven a když se k nim otočil zády, Ctirad ho udeřil ocelovým boxerem do krku. Místo aby esenbák omdlel, sáhl po pistoli a chystal se střílet. Mašínové však byli rychlejší – Josef ho dvěma výstřely z bezprostřední blízkosti zasáhl a na místě zabil. Střelba však zburcovala celé okolí, takže Mašínové museli uprchnout beze zbraní, které se rozhodli získat.

Jen o 14 dní později zabili podruhé. Opět přepadli stanici Sboru národní bezpečnosti, tentokrát v Čelákovicích. 28. září vylákali čelákovického policistu Jaroslava Honzátka k fingované nehodě. Esenbáka odzbrojili, spoutali a odvezli na policejní stanici. Tam musel Mašínům odevzdat klíče od zbraní.

Mezitím si bratři uvědomili, že spoutaný policista je celou dobu bedlivě pozoruje. Rozhodli se, že pro ně představuje příliš velké nebezpečí – mohl by je snadno identifikovat – a Ctirad Mašín ho proto zlikvidoval. Omámeného muže na místě podřezal. Se zbraněmi pak Mašinové bez problémů z místa činu uprchli.

Mrtvý pokladní

Posledního mrtvého za sebou bratři Mašínové v Československu nechali v únoru 1952. Tehdy přepadli vůz vezoucí výplaty dělníkům do Hedvikova. V tu dobu už byl Ctirad Mašín uvězněný v Jáchymově – dostal se tam kvůli pokusu o neoprávněné opuštění republiky.

Zbytek skupiny ho odtamtud chtěl dostat, ale na akci potřeboval dostatek financí. Druhého února Josef Mašín s dalším partyzánem Josefem Švédou zastavili na silnici z Čáslavi do Hedvíkova dodávku s výplatou. Uvnitř seděli kromě řidiče a bezpečáka v uniformě Lidových milicí i pokladní Josef Rošický a vedoucí závodní kuchyně.

Zdroj: oficiální zdroj

Josef Mašín si sedl za volant, zatímco Václav vedl oba zajatce pěšky. Když vůz odbočil k blízkému lesíku, pokusil se mu bezpečák zasáhnout do řízení. Mladší Mašín ho nechal i s pokladníkem vystoupit.

Během toho sáhl pokladník Rošický po ukryté pistoli. Došlo k potyčce, během které ho Josef zastřelil. Co přesně se během rvačky stalo, se dá těžko říct, svědectví obou stran se od sebe hodně liší. Přepad byl však úspěšný, Mašínové se zmocnili 900 tisíc korun a konečně měli dost na osvobození Ctirada.

Filmový útěk

Finance však nakonec použili na něco jiného – koupili si motorky, kožené boty, módní oblečení a pro jednoho z členů skupiny i vodovod do bytu. V roce 1953 však byl stejně po prezidentské amnestii Ctirad propuštěn na svobodu. Dvojici však hrozilo další nebezpečí: vojna. V říjnu měl Josef nastoupit k Pétépákům. Skupina se rozhodla, že to nepřipustí a všichni emigrují.

Poslechněte si rozovor s Josefem Mašínem, ve kterém vypráví o plánu, jak zabít Gottwalda:

Pro útěk si vybrali cestu přes východní sektor. 6. října překročili hranici do Východního Německa, kterým se pokoušeli proplížit dál na vysněný západ. Nedaleko Freiburgu přepadli vojenský transportér a rázem měli v patách celou německou armádu. Celkem bylo proti pěti odbojářům mobilizováno 20 000 příslušníků Volkspolizei a armády.

Při zběsilém útěku plném přestřelek, skrývání a utrpení za sebou nechali Mašínové další čtyři mrtvé - dva na železniční stanici, kde se je pokusili zatknout, a další dva během přestřelky v nedalekém lese. Další čtyři příslušníci německé armády byli lehce zraněni, ale postřeleni a dopadeni byli i dva členové skupiny - Václav Švéda a Zbyněk Janata. Později byli oba dopraveni do Československa a tam popraveni.

Život po útěku

Zbytek skupiny pokračoval dál na západ. Do Berlína se bratři Mašínové a poslední člen skupiny Milan Paumer dostali až poslední říjnový den; dorazili tam skrytí na podvozku nákladního vlaku. Později se odtamtud dostali do USA, kde všichni tři přihlásili do americké armády – chtěli pokračovat v boji proti komunismu. Tuto příležitost však nikdy nedostali.