Richard Sorge – muž, který zachránil Sovětský svaz

Jméno Richarda Sorgeho je už téměř zapomenuté. Jednalo se však o nejlepšího špiona II. světové války.

Jen málo mužů ovlivnilo dějiny tolik jako ruský rozvědčík Richard Sorge. Nebýt něj, Sovětský svaz by zřejmě neodolal německému útoku.

O životě špiona Richarda Sorgeho existuje mnoho informací, bohužel většina si protiřečí. Narodil se v říjnu 1895 na Kavkaze, zřejmě přímo v Baku. Německý otec a ruská matka vydrželi žít v Rusku jen dva roky, pak se přestěhovali do Berlína. Přes pobyt v Německu byl malý Richard pod obrovským vlivem matky, která mu odmalička vyprávěla romantické příběhy o své vlasti. Za 1. světové války bojoval pod německou vlajkou proti Angličanům a Francouzům. Za statečnost dostal Železný kříž.

Dědeček dělal pro Marxe

Jakmile ale vypukla revoluce v Rusku, otočil. Do komunismu se doslova zamiloval – není se co divit, jeho dědeček byl osobním tajemníkem Karla Marxe. Jen co skončila válka, zamířil Sorge do náruče německé komunistické strany. V roce 1924 odcestoval do Sovětského svazu, aby na vlastní oči viděl úspěchy revoluce. Na rozdíl od většiny ostatních pozorovatelů nebyl zklamán. Sovětským úřadům se natolik zalíbil, že mu nabídli, aby pro ně v Německu špicloval.

Zdroj: Oficiální zdroj

Příběh Richarda Sorgeho a dalších slavných špionů, agentů a rozvědčíků najdete v knize Záhady a tajemství Druhé světové války. Vydalo ji v listopadu 2009 nakladatelství Jota.

Po řadě drobnějších úkolů po celé Evropě byl Sorge roku 1929 pověřen, aby založil prosovětskou špionážní organizaci v Číně. Uspěl na jedničku. V Číně se mu vedlo nejen jako špionovi, ale i profesně – navázal zde celou řadu užitečných kontaktů, díky kterým se mu podařilo stát se dopisovatelem novin Frankfurter Zeitung. Deník ho roku 1933 vyslala do Tokia, což náramně vyhovovalo i Sorgeho špiónským záměrům.

Z Číny do Japonska

Tam vybudoval síť agentů, která ho zásobovala cennými informacemi. Ty obratem odesílal do Sovětského svazu. Sorge dodal Sovětům množství tajných zpráv, za které mu měli v Moskvě ruce utrhat. Například v létě 1936 ujistil Sověty, že vznikne německo-japonský protikomunistický pakt. Přinesl i přesné informace o vývoji čínsko-japonského konfliktu v roce 1937, ale především Moskvu varoval, že kolem 20. června 1941 zaútočí Hitler na Sovětský svaz. Zmýlil se jen o dva dny.

V Moskvě ale Sorgemu nevěřili. Tedy – věřili mu zpravodajci i armáda, ale ne Stalin. Sorgeho zprávy měl zařazené mezi nedůvěryhodnými hlášeními, popuzoval ho špionům bouřlivý život a k jakýmkoliv jeho informacím se stavěl odmítavě. Naštěstí Sorgemu uvěřil alespoň jednou – 15. října 1941. Tehdy poslal rozvědčík klíčové hlášení, které Sovětskému svazu zřejmě vyhrálo válku. Sorge upozornil, že Japonsko nehodlá na SSSR zaútočit a že přepadové jednotky v Mandžusku budou bojovat pouze proti Číňanům.

Stalin na naléhání generálů Sorgeho hlášení uvěřil. Díky tomu mohl uvolnit divize, které by jinak zůstaly vázané na východě, pro důležitější západní frontu. Už o pár týdnů později se němečtí generálové nestačili divit, když proti nim nastoupily nové jednotky, odpočaté a dobře vyzbrojené. Německé jednotky, které už stály před Moskvou a fotily se zastávky autobusů, náhle potkaly čerstvé sovětské divize, které tam neměly co dělat.

Zatčení a smrt

To však byla Sorgeho labutí píseň. V tu dobu už mu byla na stopě japonská kontrarozvědka. Že pracuje pro Sovětský svaz se Japonci dozvěděli, když náhodou chytili jednoho z jeho spolupracovníků. Sorgeho jméno z Japonce vypadlo během nelidského mučení. Policie nechtěla věřit, že by ten seriózní muž se zálibou v ženách a dobrém jídle mohl pracovat pro komunisty. Nechala si proto Sorgeho předvolat k rutinnímu výslechu. Rozvědčík však udělal svou první a současně poslední chybu – zpanikařil a pokusil se o útěk. Po zatčení už z něj zkušení japonští vyšetřovatelé dostali vše, co potřebovali slyšet.

Zdroj: oficiální zdroj

Dva roky strávil v nechvalně vyhlášené tokijské věznici Sugamo, prošel mučením a zažil nesnesitelné utrpení. Poprava 7. listopadu 1943 pro něj musela být vysvobozením. Podle jedné verze svým katům řekl: "Ať žije Sovětský svaz!“, podle jiné jen ironicky poděkoval: "Děkuji vám za péči…“

A co když bylo všechno jinak?

Příběh Richarda Sorgeho se dostal na veřejnost až dlouho po válce, v druhé polovině 60. let. A právě tehdy se objevila řada spekulací, které naznačovaly, že život rozvědčíka mohl být ještě zamotanější, než se zdálo. Podle nových pramenů se zdá, že Sorge pracoval jako nejméně dvojitý agent. Většina informací, které Sovětskému svazu dodával, byla výhodná i pro Německo, které mohlo mít zájem o kontrolovaný kanál, jímž do Moskvy proudily vybrané "tajné“ informace. Až ke konci svého působení se měl Sorge Němcům vymknout zpod kontroly – a německá kontrarozvědka se mu za to pomstila tím, že ho udala Japoncům.

Je však dost dobře možné, že Sorge hrál dokonce na tři strany. Když Sověti stáhly vojska z Mandžuska, vytrhlo to trn z paty i Japonsku. Mohlo si uvolnit ruce pro čím dál komplikovanější boj proti Číně a nevyužité divize později využít proti USA. Jako další záhada zní tvrzení, že Sorge měl být ve zdraví viděn i řadu let po válce. Tato teorie tvrdí, že jeho poprava byla ze strany Japonska jen mistrným trikem, jak zajistit budoucnost svého nejlepšího agenta…