Jsou ekologická auta skutečně ekologická?

Zdroj: Oficiální zdroj

Elektromobily, vodíková auta, biopaliva.. Stále tatáž opakující se písnička. Jsou ale ekologická auta skutečně ekologická? NEJSOU!

Už dávno přišli odborníci na to, že biopalivo z vypěstované kukuřice či obilí je ukrutný nesmysl. Výroba biopaliva vede ke zdražování potravin, likviduje tradiční plodiny a ničí krajinu. Přiznala to i Evropská unie. Navíc výroba jednoho kilogramu biopaliva potřebuje několik kilo klasického paliva. Už nyní je jasné, že pokud se nenajde nějaký náhradní zdroj výroby bioethanolu, ekologické palivo nebude ekologické.

Ostatní paliva

Zásadním problémem u ekologických vozidel je jejich nízká účinnost. Jako příklad si vezměme vodík, prý palivo budoucnosti. Vodík se dnes vyrábí čtyřmi různými cestami – z ropy, zemního plynu, uhlí a elektrolýzou. Z prvních třech se vyrábí 96 % vodíku na světě. Jenže výroba z fosilních paliv je už ze své podstaty nerozumná. Vytěžit ropu, abychom z ní udělali vodík, který pak budeme spalovat, tak to můžeme rovnou spalovat benzín. A odpadnou problémy se skladováním, kompresí, zkapalňováním...

A co elektrolýza? Účinnost výroby elektrolýzy je sice vysoká (asi 90 procent), ale k tomu je zapotřebí vyrobit elektřinu. Hodně elektřiny. Tu tak musíme vyrobit v uhelných, plynových či jaderných elektrárnách. Výroba elektrické energie má účinnost mezi 30 - 40 procenty. Celková účinnost elektrolýzy se tedy pohybuje přibližně v rozmezí 25 - 35 %.

Zdroj: Oficiální zdroj

Rapidně se tak snížila a navíc jde jen o přesunutí ekologické zátěže z měst do okolí elektráren. K tomu je zapotřebí ještě připočítat účinnost spalování vodíku v motoru nebo účinnost převodu vodíku na elektrickou energii v palivových článcích. Výsledkem je celková účinnost, která padá pod dvacet procent. Pro porovnání – účinnost dnešních spalovacích motorů s turbodmychadlem se dotýká i hranice čtyřiceti procent.

Vzduch?

Mnoho lidí říká, že ideálním pohonem je vzduch. Nemusí se vyrábět, jen se stlačí a pak využije. Jenže v posledním časopise zaměřeném a životní prostředí Environmental Research Letters (ERL) byla uveřejněna studie toho, že to je opět naprostý nesmyl. Každý, kdo má alespoň trochu povědomí o fyzice ví, že komprese vzduchu a jeho další expanze přes trysky je energeticky nejztrátovějším procesem. Odbornici přirovnávají vzduchem poháněné vozy spíš k hybridům, než k elektromobilům a motorům poháněným biopalivem.

Zdroj: Oficiální zdroj

Elektromobil či hybrid?

O ztrátovosti a přesunu ekologické zátěže při výrobě elektřiny jsme již mluvili. Druhou zásadní nevýhodou je neekologičnost výroby akumulátorů. U nich se používají vzácné kovy a chemické prvky, jejich těžba či výroba zcela pokryje ekologický přínos hybridních vozidel. Navíc se dnes nikdo moc nezajímá, co s akumulátory, které přestanou fungovat.

Zdroj: Oficiální zdroj

Odborníci navíc spočítali, že jen rozvoz automobilů Toyota Prius, které se vyrábí pouze v Japonsku, zatěžuje ekosystém jako nic jiného. Lodě, na kterých se auta převáží, vypustí do ovzduší tolik jedovatých látek, jako 760 milionů automobilů.

U elektromobilů je situace ještě o kousek vyhrocenější. Pokud v Kalifornii bude každé desáté auto elektromobil, bude muset Amerika postavit ještě jednou tolik atomových elektráren, aby dokázala uspokojit poptávku po elektřině.

Jakou cestou se dát?

Odborníci se přiklánějí k názoru, že všechny popsané cesty k ekologickým automobilům jsou chvályhodné, ale moc užitku neznamenají. Několik odborníků na konstrukci automobilů tak poukazuje na to, že je třeba především zvýšit snahu o zefektivnění spalovacího procesu fosilních paliv v klasických motorech. Například firma Ricardo vyvinula motor, který dokáže v závislosti na jízdních podmínkách přepínat mezi čtyřtaktním a dvoutaktním cyklem motoru. Každý má své výhody a výsledkem je vyšší výkon při nižší spotřebě a emisích.

Také se mluví o větším využívání odpadního tepla. Už v počátcích automobilismu byly objeveny dvoučinné motory, kdy na spodní stranu pístu tlačilo odpadní teplo a pomáhalo mu stoupat k horní úvrati.

Až budeme mít velmi účinné motory, pak si můžeme dovolit do nich vyrobit speciální paliva, podporovat je elektromotory a vyrábět vodík. Tolik říkají zprávy, které vytvořil nositel Nobelovy ceny za chemii Paul J. Crutzen, Pittsburský a Kalifornský technologický institut, Technologický výzkumný ústav v Tokiu a další významné instituce i jedinci.