Matka Tereza: spasitelka chudáků, nebo fanatická kazatelka?

Zdroj: oficiální zdroj

6. ledna 1929 dorazila do Kalkaty devatenáctiletá Agnes Gonxha Bojaxhiu, později známá pod jménem Matka Tereza. Když o necelých sedmdesát let později umírala, celé město plakalo.

Desítky postelí natěsnaných ve dvou tmavých místnostech, všude trpící muži s nepředstavitelnými bolestmi. “Můj první dojem byl jako všechny ty snímky, které jsem viděla z Belsenu (nacistický tábor smrti) a podobných míst, už proto, že všichni měli oholené lebky. Kolem žádné židle, jen rozkládací polní lůžka. Něco jako nosítka z První Světové Války,“ popsala svůj první dojem z kalkatského “Domu Pro Umírající” jedna z dobrovolnic.

Právě tyto domy provozovala Matka Tereza. Bylo to v nich opravdu tak strašné? A proč museli ošetřovaní trpět bez léků? Abychom získali odpovědi na tyto otázky, je třeba se podívat do minulosti.

Nejslavnější Albánka

Žena, kterou znal celý svět pod jménem Matka Tereza se narodila v srpnu 1910 osmanském městě Skopje. Odmalička byla tak nějak jiná: nechtěla se vdávat, a místo na kluky myslela spíš na chudé a nešťastné. Od rodiny odešla už v osmnácti letech – odešla nejprve do irského opatství Loreta a odtamtud zamířila do Indie. Nejprve žila v klášteře v Dáržílingu v podhůří Himalájí, později se přestěhovala do Kalkaty, kde učila zeměpis.

Milionová metropole západní části Bengálska byla v té době peklem na zemi. Obrovské město skládající se většinou z hliněných chatrčí, bahna a slumů se proslavilo špínou a především nesmírnou chudobou. Vidět to a setkávat se s chudými a nemocnými, aniž jim mohla pomoci, bylo nad síly citlivé dívky, která si právě v té době změnila jméno na Terezu. Rozhodla se, že změní osudy lidí, kteří nesnesitelně trpí.

Peklo v Indii

Opustila loretánský řád a po hlavě se vrhla do misijní práce po svém. Založila vlastní řád Misionářky milosrdenství, který papež schválil roku 1950. V Bengálsku v té době řádil hladomor, bojovali spolu stoupenci hinduismu a islámu a ulice města byly pokryté umírajícími. Proto první, oč se Tereza postarala, byl dům pro umírající. Po něm následovaly útulek pro sirotky a nemocnice a školy.

Zdroj: oficiální zdroj

Terezina práce se těžko posuzuje z odstupu - tehdejší situace v Indii byla nepopsatelně složitá. Zadlužená země vrhala většinu financí do zbrojení proti Pákistánu, neměla dost peněz ani na základní životní potřeby pro potřebné. Proto Tereza oslovila západní svět. Podařilo se jí získat dost peněz na výstavbu poměrně solidních nemocnic, na indické poměry dokonce luxusních.

V průběhu 70. let si jí a jejích úspěchů začal všímat celý svět. Náhle začala být velmi populární a pro politiky se stalo (zejména před volbami) pravým požehnáním, když se tato drobná, jen 151 centimetrů měřící žena, objevila po jejich boku. Matka Tereza s návštěvami slavných a mocných nešetřila – pochopila, že jen tak může získat peníze pro “své“ nemocné.

Pekelný anděl jménem Tereza

Na Matku Terezu se však, zejména v závěru jejího života, snesla i obrovská vlna kritiky, a to ze všech stran. Někteří katolíci jí vyčítali, že chudým pomáhá jen po materiální stránce, ale jejich duším se nevěnuje. Je pravda, že sama Tereza několikrát řekla, že chce pomáhat lidem, “aby se stali lepšími Katolíky, Buddhisty, Muslimy, Hinduisty .... prostě lepší v tom, v co oni sami věří....”.

Vznikl však také film “Matka Tereza: Anděl pekla“, ve kterém autor kritizoval Terezu, že se špatně starala o nemocné a že nevhodně využívala spousty peněz ze zahraničí. Stejně negativně působila její snaha získávat pacienty pro křesťanství. V Indii se dokonce rozšířila pověra, že se v Tereziných ústavech nutí nemocní ke konverzi, aby byli vůbec ošetřeni. Ukázalo se sice, že to vůbec není pravda, ale pachuť pomluvy už zůstala. Nejvíc však bývá Matka Tereza obviňována ze spolupráce s diktátorskými režimy. Aby získala peníze pro své ústavy, neváhala se objevit po boku diktátorů a mužů obviňovaných z terorismu.

Zejména v Evropě pak na Matku Terezu útočí za její odpor vůči antikoncepci. Také se celý život stavěla proti potratům.

Smrt jako brána k věčnému životu

To ale nemohlo zabránit, aby v roce 1979 nedostala Nobelovu cenu míru za svoji celoživotní humanitární práci. V 75 letech byla oceněna Medailí Svobody prezidenta USA a zároveň šel do kin po celém světě premiéru film Matka Tereza. V té době už se její nemocnice rozšířily do všech chudých zemí světa.

A právě v době největšího úspěchu dokázala Matka Tereza něco, co zvládne jen málo lidí, kteří si zvyknou na moc: v roce 1996 odstoupila z vedení řádu a o rok později, 5. září 1997, zemřela. Ihned byl vyhlášen státní smutek, vlajky v celé zemi byly spuštěné na půl žerdi. Tělo zesnulé ženy pak bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše. V den pohřbu nesli vojáci položené na stejné dělové lafetě, na níž se převáželo tělo Mahátmy Gándhího.

Tečkou za životem světice se stal rok 2003, kdy byla 9. října prohlášena za Blahoslavenou, což je v katolické církvi předstupeň k svatořečení.