Jachtařka Lenka Šmídová: "Nejkrásnější moře? V Karibiku!"

Nejúspěšnější česká jachtařka všech dob a stříbrná olympijská medailistka cestovala po souši i po moři do spousty zemí světa. Lenku Šmídovou teď sice zaměstnávají mateřské povinnosti, ale kufry do skříně neuklidila. Naopak, další přikoupila – pro svou malou dceru Viktorku.

Když jsme se domlouvaly na rozhovor, byla jste zrovna na cestách. Jak zvládáte cestování se svou dvouapůlměsíční dcerou Viktorkou?

S takhle malým dítětem je to relativně snadné, i když všechno trvá mnohem déle a všechno je potřeba mnohem pečlivěji plánovat. Každopádně nevidím důvod, proč by maminky s malými dětmi měly sedět doma. Začala jsem cestovat asi týden po porodu, nejprve pouze po České republice, teď létáme i přes oceán. Pravda, moc se s dítětem na klíně nevyspím a po příletu jsem unavenější, ale dá se to zvládnout.

Kde vlastně momentálně žijete?

V Praze. A jsem za ten oddych ráda. Konečně totiž přišla chvíle, kdy si můžu naplno užít domov. Posledních pár let jsem pendlovala po celém světě, žila jsem takzvaně "z kufru“ – kdykoliv jsem se vrátila domů, ani jsem nevybalovala, jen jsem si vyprala své věci, naházela všechno zpátky a jela jsem dál. Po kočovném životě se mi nestýská, ale po jachtingu ano.

Vrátíte se ke sportu?

Plánuji vrátit se zhruba v půli nebo ke konci příštího roku. S ohledem na olympiádu v Londýně bych si představovala, že tréninky budou cílené na Weymouth, kde se pojede olympijský závod, a kde tudíž budu část roku žít. V zimě budu trénovat v teplých krajích. Zatím to nemám přesně naplánované, ale pravděpodobně to bude v Miami. Je to dobrá a celkem levná destinace, navíc tam mám spoustu známých. Na jaře bych se pak zřejmě přesunula na Mallorku, dá se tam jezdit už od března a fouká tam příznivý vítr. Voda je zde poměrně čistá, líbí se mi, že tam žijí delfíni. Bohužel dost často na ní plavou odpadky, hlavně igelitové pytlíky. To celkový dojem trochu kazí.

Spousta jachtařů opěvuje italské jezero Lago di Garda. Proč?

Díky termickému větru vanoucímu v okolí jezera, mnoha proudům a vlnám jsou tam pro jachtaře i další příznivce vodních sportů velmi dobré podmínky. Krásné je i okolí jezera, naprosto ideální pro turistiku. Vidím v této lokalitě vlastně jediné minus, že voda v jezeře je dost studená.

Pamatujete si, kdy jste poprvé v životě viděla moře?

Poprvé v životě jsem ho viděla nejspíš v Bulharsku, kam jsme jezdili s rodiči na dovolenou, ale to si moc nepamatuji. Vzpomínám si až na moře v Chorvatsku, to mi bylo šest. Bylo klidné, vypadalo jako jezero, a když jsem do něj vlezla, překvapilo mě, jak je slané. Tam jsem se naučila plavat a nebát se vody. Na lodi jsem poprvé vyjela na moře až v šestnácti letech. Bylo to v Anconě v Itálii, šokovaly mě poměrně velké vlny a počínající mořská nemoc.

Trpíte mořskou nemocí?

Trpím, ale bohudík ne na olympijských plachetnicích, tam jsem mořskou nemoc nikdy neměla. Ale už vím, co přesně nesmím dělat, abych ji nedostala. Když se svezu dál od břehu a přestanu na něj vidět, zvedne se mi žaludek. Nebo když si ve velkých vlnách lehnu do lodi a koukám na nebe. Bojovat se s tím moc nedá. Zatím jsem to vždycky řešila tak, že jsem si šla na chvíli lehnout do podpalubí a snažila jsem se usnout.

Bála jste se někdy na moři?

Spoustukrát! Nejdramatičtější bylo, když se mi jednou převrátila loď v silném větru tak nešikovně, že sice ležela na boku, ale část plachty byla pořád ve vzduchu a vítr loď unášel větší rychlostí, než jsem já byla schopná plavat. Když jsem viděla, jak silný vítr fouká a jak se mi loď neustále vzdaluje, měla jsem strach o život. Naštěstí se loď nakonec převrátila a já jsem ji doplavala.

Viděla jste spoustu vod, kde na světě je moře nejkrásnější?

Mám ráda teplou vodu zelenomodré barvy a bílý písek na pláži, takže nejkrásnější moře je pro mě jednoznačně v Karibiku. Ale nejprůzračnější vodu jsem viděla v Tichomoří, konkrétně u pobřeží Nového Zélandu. Bohužel voda je tam dost studená, vůbec se vám do ní nechce.

Nový Zéland je snem mnoha cestovatelů, vy jste v téhle zemi několik let žila. Jak jste ji vnímala?

Je to úžasná země, krásná a relativně málo zabydlená. Žila jsem sice v Aucklandu, ale procestovala jsem především Jižní ostrov, který je známý svou nádhernou horskou krajinou. Na Jižní ostrov se dá dostat velice jednoduše, trajektem jste tam za chvilku. Určitě bych se tam jednou ráda vrátila. Nový Zéland a Austrálie jsou místa, kde si dokážu představit prožít život. Potřebuju hory, přírodu, stromy, nesnesla bych úplné vedro, ale třeba oblasti kolem Sydney a Melbourne mají mírnější klima, tam není tak těžké si zvyknout.

Zaznamenala jste na Novém Zélandu vliv ozonové díry?

Určitě. Sluníčko strašně spaluje. Některé Novozélanďanky mají mnohem horší pleť, bývají usmažené, vrásčité. Ale mnoho lidí se tam před sluníčkem chrání, kupují si košile s dlouhými rukávy, nosí čepice a klobouky. A neustále se mažou opalovacími krémy. Ty jsou tam k dispozici téměř na každé veřejné toaletě podobně jako u nás mýdlo. Když si umyjete ruce, můžete se zároveň rovnou namazat pětatřicítkou a několikrát denně to opakovat. Nevím, jakou kvalitu mají tyto krémy, ale určitě je to lepší řešení než nepoužívat žádné.

Pronajímáte si na cestách bydlení, nebo žijete v hotelích?

Dávám přednost pronajímání zařízených bytů. Hotely totiž fungují spíš na kratší dobu, čtrnáct dnů, maximálně měsíc. Když mám v dané zemi strávit víc času, hledám pronájem. Není to nic těžkého, vyjde to levněji a v zařízeném bytě mám aspoň částečný pocit domova.

Bez čeho nikdy neopouštíte domov?

Všude si beru svoji lékárničku. Léčím se homeopatickými léky, dlouhodobě to na mě funguje, takže i když je to docela objemná taštička, bez ní zkrátka neodjedu. Také mám vždycky po ruce biotronovou lampu velikosti počítačové myši, která pomáhá v léčbě zánětů šlach, svalů, modřin, řezných ran, ale třeba i při obyčejné rýmě. Je to velice praktická věc.

Když vy cestujete letadlem, jak vlastně cestuje vaše loď?

Lodě se až na výjimky do letadel nevejdou, takže cestují ve speciálním kontejneru po moři. Časově je to dost náročná přeprava, všechno se musí plánovat dlouhodobě dopředu. A protože kontejner je objemný a nevyplatilo by se do něj naložit pouze jednu loď, domlouváme se s více jachtaři a snažíme se přepravovat je pokud možno společně.

Jak časově náročné je složit loď, abyste ji mohla přemístit jinam?

Když ji chcete naložit na auto nebo na vlek, trvá to přibližně dvě hodiny od okamžiku, kdy vylezete z vody. Pochopitelně záleží na velikosti lodi. Čím větší, tím je celý proces komplikovanější. Uložit loď do speciálního kontejneru trvá někdy i celý den. Není tak těžké ji složit, ale spíš v kontejneru správě uvázat veškerá lana, aby se loď nemohla pohnout a zbytečně nenarážela do dalších, protože pak by se všechny mohly rozbít. Ale ať lana upevníte sebevíc, stejně se dost často stane, že loď připluje malinko poškozená. Kontejner někdy putuje po mořích i dva měsíce a vysoká vlhkost a teplota způsobují, že provazy se povolují a materiály pracují.

Vy jste prý jeden čas cestovala letadlem se stěžněm…

Když jsem ještě jezdila na jednoposádkové lodi, cestovala jsem s ním poměrně často. Svého času to nebyl problém, aerolinky mě braly a nemusela jsem ani nic doplácet. Tedy pokud se stěžeň dlouhý pět a půl metru vešel do zavazadlového prostoru - v některých letadlech to nešlo. Takhle jsem cestovala třeba do Austrálie. Problémy začaly být až po 11. září 2001. Teď už si s sebou můžu brát jen plachty.

To je skládáte do kufru podobně jako oblečení?

To ne. Roluji je na speciální trubku, která je dlouhá asi dva a půl metru. Ve výsledku to pak vypadá jako zabalené dlouhé lyže.

Ještě sbíráte drobné mince ze zemí, které jste navštívila?

Přiznám se, že teď už ne. Naposled jsme se synovcem sbírali americké čtvrťáky. Ve Státech se daly i koupit, ale my jsem šli obtížnější cestou – kdykoliv nám v obchodě vrátili drobné, poctivě jsme je probírali, jestli tam náhodou neobjevíme něco nového.

A tuhle sbírku máte kompletní?

On ji má kompletní, já nikoliv. První minci, kterou jsem měla, jsem mu věnovala, takže teď mi chybí mince asi ze čtyř států. Uvidíme… Třeba to album zase brzy vytáhnu a začnu vkládat.

Lenka Šmídová se narodila 26. března 1975. Na olympijských hrách v Athénách v roce 2004 získala na jednoposádkové lodi stříbrnou medaili. Poté se rozhodla přestoupit na dvouposádkovou loď a na olympijské hry v Londýně se bude připravovat ve dvojici s Lenkou Mrzlíkovou. V červenci se jí narodila dcera Viktorie.

Další zajímavé reportáže a rozhovory najdete v časopise o cestování Travel Digest.