O osudu židovského národa rozhodlo pouhých 90 minut. Tak dlouho trvala konference ve Wannsee.
V bílém klasicistním zámečku zasedla smetánka III. říše. Konferenci svolal Reinhard Heydrich. Muži v elegantních oblecích i důstojníci v nažehlených uniformách tam nad kávou a koňakem řešili, jak zlikvidovat všechny Židy.
Wannsee je vilová čtvrt na okraji Berlína, která vždy lákala romantiky a umělce. Na březích jezera Wannsee trávily německé rodiny sváteční odpoledne, ale místo má i temnější stránku. 21. listopadu 1811 zde zastřelil nejprve svou snoubenku a pak sebe básník Heinrich von Kleist.
Chladná rozhodnutí
Účastníci konference, která proběhla v mrazivém lednu 1942, však rozhodně romantici nebyli. Úředníci všech důležitých ministerstev i zástupci armády zde debatovali nad tím, co udělat s evropskými Židy.
Konference se plánovala v době, kdy německá vojska slavila největší úspěchy; západ Evropy byl s výjimkou osamocené Anglie v rukou OSY, na východě stála nacistická vojska takřka před branami Moskvy. Němečtí politici propadli euforii – konec války byl podle nich na dosah a nadešel tedy čas, vyřešit problém s Židy. Ten připadal Německu čím dál palčivější, už jen proto, že s nově dobytým územím připadly pod Říši asi čtyři miliony sovětských a polských Židů.
Jenže události z konce roku 1941 ukázaly, že to nebude tak snadné - ruská zima zastavila Guderianovy tanky sice jen pár kilometrů od Moskvy, ale dál už je nepustila. Útok Japonska na Pearl Harbor přinesl Německu dalšího silného nepřítele, takže náhle se otázka východních Židů nezdála zdaleka tak důležitou.
O osudu národa rozhodla hodina a půl
O německé povaze v době II. světové války si můžeme myslet mnohé, ale rozhodně mu nechyběla rozhodnost. Na to, kolik mocných osob se konference ve Wannsee zúčastnilo, se zdá být až zázrakem, že trvala tak krátce. Veškerá jednání se stihla podepsat za pouhých 90 minut. 15 přítomných mužů dobře vědělo, jaký má být výsledek - jejich Vůdce jim to naznačil už předem.
Už někdy kolem Vánoc 1941 napsal Heydrichovi: "Ať mi nikdo neříká, že je nemůžeme poslat do bažin. Kdo se pak bude zajímat o naše vlastní lidi? Je jen dobře, že k vyhlazení Židů nás přiměje hrůza. Přepisujeme teď historii, z rasového hlediska." Definitivní rozhodnutí, co s Židy udělat, padlo zřejmě již 18. prosince, kdy se měla konat schůzka nejvyšších nacistických pohlavárů u Adolfa Hitlera. Neexistuje z ní žádný písemný záznam a veškeré ústní doklady jsou sporné, ale pravděpododbně právě tady Hitler řekl, jak vypadá jeho představa - zničit všechny Židy jako partyzány.
Co se dělo ve Wannsee
Naopak z konference ve Wannsee byl pořízen velmi podrobný záznam, takže dnes docela přesně víme, co se tam řešilo a k jakému výsledku účastníci dospěli. Protokol pořídil poradce ministra zahraničí Martin Luther. V záznamu najdeme popis toho, co hodlá Německo s Židy udělat:
"Židé se mají posílat po dobu konečného řešení na práce na Východ pod příslušným vedením. Práceschopní Židé budou přivedeni do těchto oblastí ve velkých kolonách, odděleně podle pohlaví. Budou pracovat na stavbě silnic, přičemž jich bezpochyby velká část zmizí přirozeným úbytkem.
Se zbytkem, který v každém případě nakonec zůstane, se bude muset vhodně naložit, protože tu bezpochyby půjde o část nejodolnější, představující přirozený výběr, na který je třeba pohlížet při propouštění na svobodu jako na zárodek nového židovského rozmachu."
Pro dnešního člověka to nemusí vypadat úplně jasně, ale němečtí úředníci chápali dohodu zcela jasně. Většina účastníků přesně věděla, co si pod frázemi představit; všichni věděli, jaké metody se už půl roku používají na východní frontě. Likvidace měla podle Heydrichových představ postihnout celkem 11 milionů evropských Židů.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz