Kvůli lístkům stanují lidé v Praze na sněhu před divadlem

Spacák, teplé oblečení, horolezecký stan a pevné nervy. To je potřebná výbava pro nákup lístků do divadla Járy Cimrmana.

Je půl šesté odpoledne, teplota vzduchu jeden stupeň nad nulou a v ulici Štítného před Žižkovským divadlem Járy Cimrmana se začínají srocovat první fanoušci tohoto divadla. Rozhodli se, že dobrovolně stráví noc na ulici jen proto, aby získali pořadová čísla, prostřednictvím kterých si následující den mohou zakoupit čtyři lístky.
 

Zobrazit všechny fotky (30)

V průběhu noci se řady fanoušků rapidně rozšiřují. Na sněhu před divadlem rostou jako houby po dešti stany, ve kterých se čekající rozhodli strávit noc. Kolem druhé hodiny ranní už prostor v okolí divadla připomíná základní horolezecký tábor. Klid bivakujících nic neruší, snad jen kromě občas padajících lavin ze střech místních činžáků.

 
O lístky na Cimrmana je velký zájem již mnoho let. Dlouhé fronty čekajících příznivců tohoto divadla jsou symbolem pro každý předprodej, který se koná pravidelně každý měsíc.

 
“Už jsem viděl tři hry a několikahodinové čekaní je pro mě vlastně takovou součástí představení. Pravdou je, že v zimních měsících jde o zdraví,“ říká v půl třetí ráno Miloš Kratina z Brna, který si se svými přáteli dlouhé čekání zpříjemňuje grilováním masa přímo na chodníku.

Zdroj: Jindřich Kodíček

 
Hůř na tom jsou už jenom takzvaní pěšáci, kteří přicházejí před svítáním. Jejich zástup sahá až do další ulice Dalimilova.

Překupníci lístků – špatná vizitka pro divadlo

 
Nebyli bychom v Čechách, aby se někdo i na obyčejných lístkách do divadla nesnažil obohatit. Praxe je následující: kolem páté hodiny odpolední přistaví před divadlo třicetiletý muž modrou dodávku se strakonickou registrační značkou. Netrvá dlouho a jeho vůz je obklopen bezdomovci, kteří z dodávky začnou - na pokyn muže v černé peřové bundě s kapucou na hlavě - vyndávat židle, na které se později usadí.

Zdroj: Jindřich Kodíček

 
Bez větších změn takhle vydrží více než dvanáct hodin. Do doby, než se otevřou dveře divadla a oni získají své pořadové číslo, za které si v průběhu dne pak už může koupit kdokoliv jakýkoliv lístek. Za pořadové číslo získá nad ránem skupinka bezdomovců od muže v černé péřové bundě pět set korun na hlavu.

“Takové chování se nám vůbec nelíbí a kazí nám to dojem z té fronty, protože nevíme, kdo tam stojí z důvodu, že má to divadlo rád a nebo proto, že si chce přivydělat. Bohužel zabránit tomu nelze,“ vysvětluje jeden z hlavních protagonistů žižkovského divadla Zdeněk Svěrák.

 
Poslechněte si rozhovor se Zdeňkem Svěrákem o tom, co si myslí o několikahodinovém čekání na lístky