Co s člověkem udělá 71 stupňů pod nulou?

Tento týden nás čekají mrazy až kolem –25 stupňů. Ale přesně před 74 lety byla na severní polokouli naměřena teplota ještě mnohem nižší - rekordních 71 stupňů pod nulou.

Nejchladnější den byl na severní polokouli 26. ledna 1926. V ruské vesnici Omjakon naměřili 71 stupňů pod nulou. Místní byli na pořádné mrazy zvyklí, obyčejně se zde teplota pohybuje kolem 49 stupňů pod nulou, ale téměř dvojnásobný mráz všechny šokoval.

To je ruská zima

Přitom tato teplota není úplným rekordem. Nejchladnější místa na Zemi se nacházejí na jižní polokouli. Vůbec největší mráz byl naměřen 21. července roku 1983 na ruské výzkumné stanici Vostok. Vědci tam tehdy naměřili mráz –89,2 °C. Stanice Vostok tohoto rekordu dosáhla z několika důvodů. Jednak je nad ní díky polární noci většinu roku zima a sluneční paprsky neohřívají povrch. Ale stanice je také položená v nadmořské výšce kolem 3000 metrů nad mořem a navíc je zde téměř nulová vlhkost.

Přesto jsou mrazy na Vostoku mnohem snesitelnější než na severní polokouli. Podle polárníka Václava Sůry je vnímání chladu hodně psychická záležitost. Suchý mráz je pro lidské tělo mnohem snesitelnější než vlhko spojené s chladem. Například obyvatelé mrazivé Aljašky bez problémů žijí v minus čtyřiceti stupních suché zimy a připadá jim to jen jako našich dvacet pod nulou.

Recept na mráz? Nepít

Nejhorší ale je, když zafouká – to se pak subjektivně rychlost větru násobí. A co takový mráz dělá s člověkem? Je toho spousta. Nejhorší je pot. Pokud se polárník zpotí při minus padesáti, je to moc špatné. Václav Sůra vysvětluje: “Nejhorší zima, jakou jsem zažil, byla při minus padesáti stupních. To už je problém každá kapka potu. Máme jeden trik: snažíme se co nejméně pít a vlastně se celý den pohybujeme na pokraji dehydratace. I když člověk táhne třeba 30 kilometrů denně svaly, smí přitom vypít maximálně litr vody.“

Zdroj: oficiální zdroj

Nedá se to však vydržet dlouho, ledviny by po několika týdnech zkolabovaly. Při teplotě pod minus padesát stupňů je venku taková zima, že k sobě přimrzají vnější vrstvy oblečení. Tvoří se mezi nimi tenká vrstva zmrzlého potu, který dokáže vše spojit pevněji než sekundové lepidlo. Polárníci používají jen prodyšné oblečení, přičemž v posledních letech se vrací zpět ke klasickým materiálům. Místo supermoderních umělých vláken preferují klasickou vlnu, kterou používal už Amundsen.

Třikrát tolik jídla

Stejně drasticky reaguje na chlad i lidské tělo. Pokud by si polárnici nechránili před mrazem oči, mohla by jim přimrznout oční víčka. Pokožka vystavená zimě omrzá během několika málo minut, nejrychleji ta na nose a na prstech.

Celý lidský organismus je vystaven extrémní zátěži. Kvůli chladu potřebuje na svůj "chod“ mnohem víc energie než v normálních podmínkách. Zatímco za normálního počasí potřebujete na 5 kilometrů cesty jednu energetickou tyčinku, v arktických mrazech je třeba tří.

Pot bez zápachu? To je možné jen v A(nta)rktidě

Pokud mají extrémní mrazy vůbec nějakou výhodu, je jí možnost nemýt se. Pot se za chladu nerozkládá, a tak polárníci vydrží i bez mytí (které stejně není možné) několik týdnů až měsíců, aniž by zapáchali.