Robotů-zabijáků přibývá. Pomalu nahrazují lidské vojáky

Zdroj: Oficiální zdroj

Vojenské analytiky zaskočilo, s jakou rychlostí přišel věk robotických vojáků.

Když USA zaútočili roku 2003 na Irák, neměly ani jediného robota. Na konci roku 2005 však už robotů ve vojenských službách bylo 2400. A dnes jich Spojené státy mají 12 tisíc. Ročně roboti vyrazí do přibližně 33 akcí za rok.

Johann Hari, zkušený vojenský reportér, napsal pro týdeník Independent článek, ve kterém shrnuje, jak vypadá vývoj robotiky v armádních službách. Americká armáda podle něj na roboty spoléhá víc, než je zdrávo.

Robotické války budoucnosti

Zpráva Spojeného velení ozbrojených sil USA říká, že do dvaceti let bude většina bojů vedena pomocí robotů. Už dnes jich je však víc, než byste čekali. Bezpilotní letouny útočí denně na desítky cílů v Pákistánu, Afghánistánu a Iráku, stačí jen zmáčknout tlačítko a svrhnou k zemi smrtící náklad bomb nebo odpálí rakety. Ovládají je lidští operátoři ukrytí stovky kilometrů daleko, v bezpečí vojenských bunkrů.

Roboti však ovládají nejen vzduch, ale i zemi: obrnění roboti SWORDS vyzbrojení těžkými kulomety mohou zasáhnout jakýkoliv cíl v dostřelu. Na výzkum další generace robotů jdou stovky milionů dolarů.

Hackni toho robota

Jenže bojovat s neživým nepřítelem se učí i nepřátelé. Akce vyvolává reakci a Talibánci se dnes učí už odmalička nabourávat do amerických počítačů. Íránským hackerům se podařilo stáhnout fotografie z amerických pozorovacích sond, v Pákistánu se zase povedlo zablokovat signál k robotům. Přizpůsobit se tedy musí i Američané: snaží se vybavit stroje autonomním rozhodováním.

Díky němu budou roboti moci operovat i bez lidského ovládání, byť jen na omezený čas a s omezenými pravomocemi. Už dnes to funguje u pozorovacích robotů, ale doba, kdy se robot sám rozhodne zabít člověka, už určitě není daleko.

Revoluce ve válčení

Podle PW Singera, bývalého analytika Pentagonu a CIA zažíváme v současné době největší změnu války od doby, kdy byl vynalezen luk a šíp. Pro armádu jsou však roboti jen cestou, jak zamezit vlastním ztrátám. “Roboti se nebojí. Nezapomínají rozkazy. Nezajímá je, že jejich kamarád byl postřelen. Dělají svou práci lépe než člověk? Ano!“ tvrdí generál Gordon Johnson z Pentagonu.

Je to vlastně docela pochopitelné – proč riskovat život vojáka (a nepřízeň daňových poplatníků), když si mladý odvedenec může sedět v bezpečí základny a nepřátele likvidovat z dálky, jako by hrál nějakou akční hru?

Čtyři procenta

Ale co se stane, až začnou roboti zabíjet? V mechanizovaných továrnách obsluhovaných stroji, dochází ke čtyřem procentům nehod kvůli poruše robotického systému. A teď si představte, že stejnou větou se bude argumentovat u stroje vyzbrojeného kulomety, bombami a raketami.

Zdroj: Oficiální zdroj

Válka je pro armádu vyzbrojenou roboty velmi snadná. Jak se vlastně pozná, že prohrává? Dříve se neúspěch vojska poznal podle lidských ztrát. Ale budou někoho zajímat rozbití roboti? Snadnějším se stává i zabití. Zastřelit někoho, komu se díváte do očí, to není nic snadného. Ale zmáčknout tlačítko na klávesnici a zničit změť pixelů na obrazovce, to nám jde moc dobře – stačí se občas podívat na fanoušky počítačových her.

A co nepřátelé?

Nezodpovězenou otázkou zůstává i chování nepřátel. Jak budou reagovat, když zjistí, že jejich útoky ničí stále jen kusy kovových strojů? Nebudou se pokoušet přenášet útoky na území nepřítele a neocitne se tak Amerika ještě víc pod útokem teroristů?

Proč vědci mlčí?

Naposledy, když vědci přišli se zbraní, která změnila podstatu války, byli schopné sebereflexe. Albert Einstein, Robert Oppenheimer, Andrej Sacharov – vynálezci jaderné zbraně prosili své vlády, aby jejich ničivý vynález nebyl nikdy použitý. Dnešní inženýři, kteří konstruují robotické válečníky zatím mlčí. Najde se jen několik výjimek, například profesor MIT v oboru robotiky Illah Nourbakhsh. Ten už vyzval americkou armádu, aby byly inteligentní zbraně úplně zakázané.