Alpské opojení v bezcelní zóně

Hledáte lyžařské středisko v Alpách, kde nehrozí nedostatek sněhu, a které nabízí příjemné sjezdovky široké jako dálnice i úžasné zážitky při lyžování? Vyrazte do italského Livigna.

Jako bonus dostanete ještě pár lahví alkoholu, který je tady lákavě levný. Sníh je pro obyvatele Livigna něco jako mouka pro pekaře nebo slova pro spisovatele. Neobejdou se bez něj, i když někdy i jim dokáže přidělat pořádné starosti. "Moc lidí a sněhu. Je to úplná kalamita,“ hlesne Barbara Bormolini, když sleduje, jak v bílé záplavě před jejím domem uvízl i mohutný bagr.

Pod jeho koly se dají vytušit obrysy parkoviště a kousek dál i vjezd do podzemní garáže, který zmizel pod sněhem úplně. Na střechách okolních domů nervózně postávají postavy s lopatami a nedaleký kruhový objezd se díky vysokým sněhovým bariérám změnil v dokonalé bludiště. Je polovina ledna, právě začala hlavní sezona a populární italské lyžařské středisko zaskočila sněhová nadílka, kterou pamatuje jen málokdo.

Zatímco dole ve městě je takové množství sněhu neobvyklé, na okolních svazích, posetých desítkami sjezdovek, nejde o nic mimořádného. Vlastně spíš naopak. Livigno je sněhovou pokrývkou vyhlášené, a i kdyby jinde bylo sněhu málo, tady jeho nedostatek nehrozí. I to je důvod, proč se Livigno rychle vyšvihlo mezi nejoblíbenější střediska italských Alp.

Na lyžích se kochejte

Vysvětlení je jednoduché - nadmořská výška. Lyže si tady ráno nazouváte ve výšce 1800 metrů nad mořem, ale většinu dne strávíte ještě o téměř tisíc metrů výše. Můžete sice sjet až dolů na okraj Livigna, ale mnohem lepší je prohánět se po holých stráních, do kterých se celý den opírá slunce. Livigno k tomu nabízí ideální příležitost.

Na jednom místě, pěkně pohromadě, je tady lyžařům k dispozici 115 kilometrů sjezdovek a 31 vleků a lanovek, které za hodinu přepraví až 47 tisíc lidí. Celý den tak můžete "pilovat“ zdejší svahy, kombinovat trasy, a přitom jet pokaždé po jiné sjezdovce.

Většina z nich je značena červenou barvou, ale rozhodně nejde o náročné tratě, kterých by se mírně pokročilý lyžař měl bát. Hrůzostrašné černé sjezdovky v Livignu rozhodně nenajdete - lyžování tady není o adrenalinu, ale o pohodě.
Podobný pocit vyvolá už pohled na okolní vrcholky. Přestože většina z nich se škrábe do výšky 3000 metrů, kulisy vám tady nedělají špičaté skály jako v ostatních italských střediscích, ale spíše ladné kopce, jejichž křivky jako by vyhladila hustá vrstva bílé smetany.

A podle toho vypadají i sjezdovky. Široké, dobře "čitelné“ a přehledné svahy, které nelemují žádné stromy. Pokud trochu zvolníte, budete mít jedinečnou šanci kochat se za jízdy nádherným výhledem do údolí. Má to však i své nevýhody. Když fouká silný vítr, máte po příjemném lyžování, protože se před ním prostě není kde skrýt. Lyžařským fajnšmekrům navíc hrozí, že jim zdejší sjezdovky časem zevšední.

Pestřejší nabídku svahů nabízí levá strana údolí Livigna. I to je zdejší zvláštnost - v Livignu si můžete vybrat, na jaké straně dlouhého údolí budete lyžovat. Vpravo leží středisko Carosello 3000, vlevo pak Mottolino. První nabízí vyšší nadmořskou výšku, to druhé kromě členitějšího terénu ještě propracovanější snowpark a modernější vybavení.

Přestože do Livigna dorazili za lyžováním první návštěvníci až v roce 1958 a zimní sporty se tady prudce rozvíjejí, má Livigno stále co dohánět. Na každé straně údolí totiž dosud slouží lanovky, které byste v luxusním středisku a při relativně vysoké ceně skipasu nečekali. Například historické dvousedačková lanovka v Mottolinu, u které vás hned v nástupní stanici upozorní, že cesta po hřebeni pod vrchol Monte Della Neve trvá osmnáct minut. Samozřejmě bez neplánovaných přestávek, kterým se vyhnete jen s notnou dávkou štěstí.

Sjezdovky končí až v centru

Proč ale spěchat? Stačí se uvelebit na prosluněné terase restaurace, objednat si skleničku horkého bombardina, které vás spolehlivě zahřeje za každého počasí, a nakonec se vám ani nebude chtít sjet zpět do údolí. Jako na dlani tady totiž máte celé Livigno.

Kouzelné městečko se zhruba 5,5 tisíci obyvateli táhne v délce osmi kilometrů úzkým údolím a oba jeho konce spojuje síť několika linek skibusů, které pochopitelně jezdí zdarma. Dokonalou zimní scenerii dotváří ještě síť běžeckých stop, jež se proplétají hned za domy na rovných pláních uprostřed údolí.

Livigno má prostě své kouzlo. Zvlášť v podvečer, když se setmí a po okolních svazích začnou rejdit malá světélka rolb upravujících sjezdovky na příští den. Část tratí končí až přímo v centru, takže vás nepřekvapí, když tady večer potkáte znavené postavy v lyžařských botách, helmě a s lyžemi přes rameno. Právě tehdy nastává nejlepší čas ponořit se do světa úzkých uliček, které údajně skrývají neuvěřitelných 137 barů. Zkuste to přepočítat... V žádném jiném středisku na světě jich prý není více.

Není divu. Livigno totiž kromě skvělého lyžování proslavila i bezcelní zóna, která z kdysi zapomenutého městečka učinila ráj všech milovníků nakupování. Alkohol, parfémy, elektronika a šperky, to všechno je tady lákavě levné. Jako na letišti.
Livigno za to vděčí - jak jinak - zase okolním kopcům a sněhovým závějím. Kvůli složité dostupnosti totiž dostali místní obchodníci už v 16. století výjimku, která je osvobodila od spotřební daně. Jedině tak mohl tady, v nepřístupném údolí, obchod přežít. A výjimka platí dodnes, ačkoliv v současnosti se už do Livigna nikdo nemusí škrábat přes nebezpečné vrcholky.

Ještě váháte? Všem lákadlům Livigna podlehnete určitě stejně rychle, jako tady vždy koncem týdne přibývá lyžařských začátečníků, kteří už do cvičných svahů v údolí vykreslili dostatek obloučků a teď s instruktory vyrazili o pár set metrů výš zažít to pravé alpské opojení. Nepřidáte se?

Další zajímavé reportáže a rozhovory najdete v časopise o cestování Travel Digest.